EU: změna je možná. Nepřítelem EU jsou její dnešní představitelé

Podrobnosti

Zveřejněno 23. 8. 2016 19:19

Napsal Svatopluk Kalužík

Výsledek referenda byl relativně nečekaný a podle mne tím špičky Evropské unie sklízí to, co zasely. Největším nepřítelem EU jsou nyní její vysocí představitelé. Nikdo jí nemůže dělat větší škodu, než oni svým přístupem a jejich podružnými blbostmi. Některé jsou větší, jiné menší.

V britském referendu se ukázaly výrazné rozdíly ve volbě mladých a starších občanů, ale i mezi městy a venkovem. Znamená to nějaký nový společenský „antagonismus“?

To si netroufám tak docela paušalizovat. U nás se zase někdy říká, že je mládež skoro komunistická, na druhé straně, že komunisty drží jen důchodci. I ve Velké Británii to bude s rozdělením podobné, podle mne je vážnějším problémem Skotsko nebo Severní Irsko. Nemyslím proto, že to generační rozdělení je tak vážné.

Zajímavé jsou některé voličské přesuny podpory. Pro brexit byli lidé volící normálně levici, Marine Le Penovou začínají podporovat dělníci. Co se to stalo s běžnou levicí, že přestala uspokojovat potřeby svého evropského voliče?

Pojem krajní pravice je naprosto nepřesný a tak ani nemá ta otázka smysl. Podle mne jako konzervativce všechny tyto nacionální socialismy jsou jen jiná forma socialismu, a tedy vlastně komunismu. Není pravda, že nacisté nebo fašisté jsou krajní pravice, to jsou všechno jen krajní levičáci spolu s komunisty. Mají ve vínku socialismus a liší se jen národním nebo internacionálním pojetím, takže Marine Le Pen je pro mne krajní levice a spolu s ní i všichni podobní…

Jak se podle vás změní evropská politická mapa po brexitu?

Británie byla dlouho samostatná, pak byla chvíli v EU, teď zase budou na svých ostrovech samostatní. Britové se budou dívat, jak ta Evropa blbne, a příliš se jich to nedotkne. Malá naděje je v tom, že brexit přispěje aspoň trochu ke změnám, po jakých my konzervativci voláme. Podstatné je, aby se Unie přestala věnovat podružným úřednickým věcem a soustředila se třeba na společnou bezpečnost. Můj dědeček říkal, že všechno zlé je k něčemu dobré, třeba se teď Evropská unie změní, protože to dnes chtějí skoro všichni.

Měla by ta změna zasáhnout i personální složení vrcholných orgánů unie – především Radu Evropy?

To jistě. Spousta z jejich členů jsou levičáci a ani nevím, jak je možné, že k tomu došlo. Na jménech ale zase až tolik nezáleží, dokud se nezmění celkové nazírání, bude to pořád stejné. Lidi by mělo začít zajímat, kdo je tam zastupuje a co třeba pro nás dělá paní Jourová. Také jsem nechápal, že se namísto slušného Poláka stala ministryní zahraničí EU italská téměř komunistka. Člověk jenom zírá. Bylo by dobře, kdyby se to posunulo a personální složení Rady začalo lidi víc zajímat.

Je podle vás referendum vhodný nástroj pro tak důležitá rozhodnutí?

Referendum je neadresná věc, nikdo při něm nemá žádnou odpovědnost. My konzervativci jsme hluboce přesvědčeni, že to není dobrý nástroj. Pokud je někde užívají po staletí jako ve Švýcarsku, je to něco jiného. Zastupitelská demokracie stojí na principu, že zastupitelé rozhodují a nesou odpovědnost za svá rozhodnutí – mají ji konkrétní poslanci, konkrétní lidé. Hlasování mají být veřejná, aby se vědělo, jak kdo hlasoval a kdo je za to které rozhodnutí odpovědný. Kdežto při referendu nebo přímé volbě každý může říct: Na mě se nedívejte, já Zemana nebo to či ono nevolil. V zastupitelském systému je vše jasné – tento parlament udělal to a to a nese za to odpovědnost. Referendum je téměř totéž, jako kdyby se hlasovalo o tom, jestli je platná teorie relativity – kdo tomu rozumí? Celý národ nemůže být specialistou na politiku a nedostanou se k němu zevrubné informace, proto je tady zastupitelská demokracie.

Budou podle vás v Evropě po Británii následovat další referenda o dalších -exitech?

Mnozí po tom budou volat a někde už volají. Pan Petr Mach není jistě hloupý člověk, ale vzal to jako svůj politický program. Anebo Nigel Farage – podal demisi, něco rozbil a splnil svůj cíl, neřekl ale, jak to bude dál. Referendum proběhlo a on už nemá žádnou odpovědnost a myslí si, že může klidně odejít. To je zbabělost.

A co czexit? Hrozí u nás podobná cesta jako v Británii?

Říkat, že se mimo unii budeme mít stejně jako v EU, to je o ničem. Kdo prosazuje odchod, musí dokazovat, že když vystoupíme, budeme se mít lépe. To ale nikdo neříká, říkají jen, že je to tak hrozné, že musíme pryč, ale už neříkají, v čem bude lépe. Lord Falkland řekl krásnou konzervativní větu: není-li nutné měnit, je nutné neměnit. My nemáme evidentní nutnost z EU vystoupit, a tak je nutné nevystupovat.

Jak vnímáte slova prezidenta Zemana, že by si přál referendum o vystoupení z unie, v němž by ale hlasoval pro setrvání?

Myslím, že je to jeden z jeho dalších bonmotů, a nevím, jestli si nedělá z celého světa legraci, jen proto, že má takovou povahu. Je to podobné, jako když Voltaire řekl „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat.“. Je to zábavné, ale je to jen bonmot.

Kde se podle vás bere český euroskepticismus? Průzkumy veřejného mínění dlouhodobě ukazují nízkou důvěru Čechů v EU. Myslíte si, že je to tím, že naši představitelé nedokáží lidem vysvětlit přínosy plynoucí z členství ČR v EU (dotace)?

Euroskepticismus má u nás nejméně dva důvody. My odjakživa na vše remcáme. Už kdysi všichni bojovali proti hrozné rakouské říši a abych také použil bonmot – tak jak se nám úpělo za Rakouska, už se nám nikdy úpět nebude. Vždycky za to ale může někdo cizí. A druhý aspekt – také nejsem zastánce všech kroků EU, jako konzervativci ale tvrdíme, že je třeba unii opravdu změnit. Na rozdíl od Petra Macha, který říká že EU je tak hrozná, že změnit nejde, myslím, že změna možná je. I brexit je důkazem demokratičnosti Evropské unie, z RVHP nikdo vystoupit nemohl. Jen je potřeba, aby Unie přestala dělat nesmysly a věnovala se důležitým věcem, ke kterým je určena.

Do jaké míry může být řešením ekonomických problémů Evropy větší hospodářská orientace na Čínu?

To je složité, diktatury mají vždy výhodu proti demokratickým poměrům. Myslím si ale, že čínský boom končí, Čína rostla hodně, ale i tam se růst zastavuje a zdražuje se pracovní síla a rostou problémy s životním prostředím. My ale pro ně vážným partnerem nejsme, koupili si tady Slávii a to je skoro všechno. Něco jiného je EU a myslím, že Evropa se vyznačuje kvalitou a v té boj s Čínou neprohraje.

Rozhovor vyšel 9. července 2016 v Parlamentních listech pod názvem „Když řešili úředníci v EU banány, vem to čert. Teď chtějí odzbrojit slušné lidi a neslušné nechat střílet, zuří konzervativec Kalužík“. Otázky kladl David Daniel. Převzato se souhlasem respondenta.