Příští pravice

Podrobnosti

Zveřejněno 27. 10. 2016 20:21

Napsal Roman Joch

Otázky, které kladou dnešní falešní proroci, jsou legitimní. Kdo osloví jejich voliče?

Enoch Powell, britský politik a poslanec, napůl blázen a napůl génius, kdysi řekl, že každá politická kariéra končí neúspěchem. Měl pravdu. I britský lev 20. století (přesněji buldok) Winston Churchill, který vyhrál válku, byl těsně po ní Brity odvržen. Ano, dostalo se mu milosti být pak ještě jednou premiérem, ale už podprůměrným.

Jiný naturalizovaný Brit, rodem Američan, byť konvertita k monarchismu, básník T. S. Eliot, zase řekl, že „žádný boj není nikdy plně prohraný, neboť žádný boj není nikdy plně vyhraný“. Jakkoli jste na tom politicky špatně, váš návrat k moci není vyloučen. A jakkoli jste nyní na vrcholu, nebojte, zakusíte pád, dříve či později.

Ve světle těchto pravd se podívejme na českou pravici. Je nyní slabá, leč existuje. Útěchou jí může být, že demokratické kyvadlo kmitá pomalu, ale jistě. Vládní strany budou jednou opozicí (nebo zaniknou), a opoziční strany budou jednou vládní (nebo taky zaniknou).

Pragmatismus a technicismus

Když mluvíme o parlamentní pravici, musíme zvážit čtyři strany: TOP 09, ODS, ANO a KDU-ČSL.

Nejhorší prognózu má TOP. S tou už pro příští pravici nepočítám (s jejími voliči a některými politiky ano). Strana spáchala harakiri před dvěma roky: jeden den vydává konkrétního člověka za nejlepšího kandidáta na primátora Prahy, druhý den mu řekne: laskavě ze strany vypadni! Ztratila jakoukoli kredibilitu. Druhý problém je ten, že současný předseda usilovně pracoval na tom, aby se vedle něho neobjevil žádný potenciální nástupce, osobnost.

Petru Fialovi se povedlo ODS zachránit a ona pomalu v preferencích stoupá. Bude zřejmě jádrem příští pravice. Nebude sice hlavní vládní stranou po příštích volbách do Poslanecké sněmovny, ale má potenciál být jí po těch přespříštích; pokud neudělá chyby a učiní správná rozhodnutí.

Kdo byl nejúspěšnější lídr české stranické pravice po listopadu ’89? Mirek Topolánek v roce 2006. Nikdo nikdy předtím ani potom nezískal pro hlavní parlamentní pravicovou stranu tolik procent hlasů jako on. Bude-li ODS sektou věrných straníků „s ódéesáckým smýšlením“, bude parlamentní stranou; malou. Bude-li však chtít být hegemonem na pravici, musí kandidovat i nezávislé osobnosti napravo od středu, které nejsou schůze vysedávající straničtí „ódéesáci“, leč mají důvěru u lidí středopravých.

ANO jsem vždy vnímal jako užitečný výprask stranám pravice za jejich minulé hříchy, ale ani na chvíli jsem si nemyslel, že by mohlo být novou pravicí či základem pravice příští. ANO a Andrej Babiš totiž žádnou ideologii, žádné ideje nemají, jen pragmatismus a technicismus, někdy úspěšný, někdy ne.

Zřejmě nejpravicovější z celého ANO je Babiš sám. Ale proto, že není názorově ukotven, obklopil se technokraty, z nichž někteří už nějaké ideje mají. A tak například ministři Pelikán či Šlechtová v některých kulturně-morálních otázkách zastávají pozici radikální Nové levice. Paní Jourová, decentní dáma, byla proti povinným kvótám pro ženy, protože urážely její ženskou důstojnost. Pak se stala komisařkou EU – a aby se jí vůbec mohla stát –, otočila kabát a začala kvóty prosazovat. Toť cena, již člověk platí za nedostatek názorové páteře.

Komu to volič spočítá příště

Pokud se nestane něco nepředvídatelného, ANO příští volby do sněmovny vyhraje a Andrej Babiš se stane premiérem. To bude jeho vrchol a zároveň začátek politického pádu. Čeští voliči totiž nejvíce trestají tu hlavní vládní stranu, která má premiéra, a o poznání méně ty ostatní strany v koalici. Takže na volby 2013 po sedmi letech vlády pravice nejvíce doplatila ODS, nikoli TOP 09, i když vládly společně. Nyní na nespokojenost voličů s touto vládou nejvíce doplatí ČSSD, nikoli koaliční strany další.

Když bude premiérem Babiš, voliči to v přespříštích volbách nejvíce spočítají ANO; Babiše politika přestane bavit a plně se vrátí do soukromé sféry, svého byznysu. ANO vyprchá, roztaje jako předloňské sněhy. Co z nich zbylo? Nic. Jejich voliče však příští pravice bude muset oslovit.

Přitom se vyhnout falešným prorokům. Evropská pravice musí chránit civilizaci evropskou, nikoli sem importovat cizí, ať už ruskou či islámskou. Četl jsem Newsletter institutu bývalého prezidenta, v němž se autoři (až na jednoho) rozplývali nad Donaldem Trumpem. Nevím, jestli se teď chytají za hlavu; měli by. To jsou falešní proroci na pravici.

Trumpem a Zemanem je nutno pohrdat; kdo tak nečiní, projevuje mravní defekt. Ale otázky, které kladou, a i některé odpovědi, které na ně dávají, jsou legitimní, a tudíž jejich voliči se pohrdat nesmí v žádném případě. Kdo tak činí – mnozí levicoví liberálové –, projevuje zase mravní defekt jiný, ten svůj. Tyto voliče je nutno oslovit a inkorporovat do pravice příští.

Poznámka poslední: v příští pravici bude muset mít místo i Jura Čunek a to, co reprezentuje.

LN, 11.10.2016. Převzato se souhlasem autora.