Donald vs. Hillary

Oslovili jsme řadu našich pravidelných i příležitostných autorů, další osobnosti, jejichž úhel pohledu považujeme za hodný pozornosti, včetně nás samotných, tedy členů redakčního týmu KONZERVATIVNÍCH LISTŮ, s prostou otázkou: Pokud byste měli volební právo v USA, koho byste v nadcházejících presidentských volbách volili a proč? Reakce, kterých se nám dostalo 32, neleznete níže, seřazeny abecedně dle příjmení autorů. Jak víte, KONZERVATIVNÍ LISTY se zejména v uplynulém roce věnovaly zmíněným volbám soustavně a intenzivně – toto berte, prosím, z naší strany jako takový „poslední výstřel“. God Bless America!

 

Volil bych republikány, avšak vzhledem k situaci těchto dnů, asi bych radši volil Clintonovou. Jsem na tom stejně, jako na konci předminulého století jeden známý a velice populární pražský herec, který prohlásil, že „protože jsem Mladočech nemohu volit Staročechy“. Ale „zase nejsem takovej vůl, abych volil Mladočechy“, konstatoval.

Petr Anderle

 

Volil bych Donalda Trumpa. V duelu D. Trump versus H. Clintonová lze vysledovat, že v pozadí rezonuje otázka budoucí tváře americké národní identity. Silné a vlivné skupiny intelektuálů a některých amerických publicistů podporujících H. Clintonovou jsou v konfliktu s americkou ústavou. Jejich multikulturalistickým snahám a cílům totiž překáží právě americká ústava spolu s kulturně-náboženským dědictvím a tradicemi křesťanského Západu. Mohla by však být nezápadní Amerika ještě Amerikou?

Miroslav Beňo

 

Byl by to Donald Trump. K tomuto závěru jsem dospěl po docela dlouhém zvažování mnoha okolností, které do závěrečného klání přivedly Hillary Clintonovou a docela svérázného kandidáta rozpolcených Repubikánů. V tomto sdělení se pokusím popsat důvody, které mě k tomuto závěru vedly.

Klady a zápory Donalda Trumpa z hlediska konzervativního pohledu:

Jednoznačně podporuje konzervativní přístup ke státnímu rozpočtu, navrhuje snížení daní a přísnější politiku v oblasti sociálních výdajů, odmítá socialistické experimenty z dílny Clintonové. Nápady jejího týmu lze bez uzardění přirovnat k politice naší ČSSD a dámy hodné svého jména – ministryně Marxové.

Jeho názory podporuje konzervativní křídlo Republikánů zvané Tea party a nekorespondují s názory jiné skupiny této strany, které bych v našem slovníku nazval „Pražskou kavárnou“, tedy sborem nerozhodných intelektuálů, kteří chybně posuzují okolní svět. Zásadní chybu vidím v tom, že nevnímají reálně povahu režimů a politických sil v krizových oblastech.

Navrhuje přísnější podmínky pro realizaci potratů, tedy pro ochranu nenarozeného života.

Navrhuje razantnější postup USA v řešení mezinárodních problémů. Klade důraz na zásahy v čase, než se konflikty rozrostou do těžce zvladatelných rozměrů (Syrie, Lybie, Jemen, Ukrajina atd.).

Žádá větší účast EU při společné obraně – dodržování uzusu výdajů ve výši 2% HDP na obranu. Žádá větší angažovanost EU při řešení konfliktů ve světě – je přece pochopitelné, že USA nemají dost prostředků, aby táhly s tím spojené obří náklady a nesmírně bolestivé lidské ztráty.

Podporuji jeho opatření proti nelegální migraci přes hranice s Mexikem, která ohrožuje tradiční americkou demokracii nebývalým růstem zločinnosti.

Připadá mi, že kandiduje v podobném prostředí, v jakém si vybojoval presidentský post levicí dehonestovaný a vysmívaný Ronald Reagan.

Má skvělý volební team a skvělého kandidáta na funkci vícepresidenta. V jeho týmu je věhlasný primátor New Yorku z časů útoku na „Dvojčata“ Robert Gulianni.

Negativní vlastností je jeho pohled na ženy, který média obludně přehánějí. Podotýkám však: kdo z nás, chlapů, někdy neřekl nějaký „košilatý“ vtip, který snižuje důstojnost ženy? Nebo kdo se nedvořil ženě způsobem, který americké puritánské feministky považují za hrubé sexuální obtěžování? Za to v dnešních dnech považují i třeba sdělení: „Slečno, vy jste ale krásná!“. Nevede tento trend k problémům se zakládáním rodin? Věřím, že tým Clintonové pletichářsky sehnal dohromady skupinku zhrzených, případně nedoceněných žen, nebo jen takových, které za úplatu a právní ochranu vystoupily proti Trumpovi.

Je také potřeba dodat, že problémy tohoto typu jsou jistě méně důležité, než názory na vnitřní a mezinárodní politiku.

Nesouhlasil bych s avizovaným zrušením podpory zdravotní péče zavedené Obamou. Myslím, že v tomto případě by se praxe měla trošku přiblížit k poměrům v EU (ale ne úplně!). V některých fázích debat byl Trump málo pohotový – například když byl označen za loutku Putina. Bloudí nad ním stíny v některých oblastech vadného charakteru. Občas je teatrální a příliš impulsivní.

Klady a zápory Clintonové z hlediska stejného pohledu:

Byla by první presidentkou USA – ale je tato skutečnost pro svět důležitá?

Má velké a dlouholeté zkušenosti v mezinárodní politice.

Má podporu strany, která je docela jednotná.

Podporují ji výrazně levicoví a španělsky hovořící voliči.

Vystupuje věrohodně a kultivovaně – odhlédneme-li od podrazů a zveličování podřadností.

Navrhuje sociální opatření bez ohledu na daňové zatížení a rozpočet země. Povede to k dalšímu rozpadu tak důležité střední třídy ve společnosti. Tyto výdaje evidentně půdou na úkor státního dluhu a nenahraditelné angažovanosti USA ve světě.

Je měkká vůči zemím, které hrají hlavní role ve světových konfliktech.

Za jejího působení v křesle ministryně zahraničí USA a za vlády měkkého presidenta Obamy se ve světě rozvinulo několik vážných a krutých válečných konfliktů, kterým se dalo předejít hrozbou použití síly, nebo důrazných sankcí.

Použila soukromou mailovou schránku ve služebním styku. V ČR bych v případě působení ve vysokých funkcích státní správy, či armády nebo bezpečnostních institucí, za takovou věc vyfasoval bez pardonu nepodmíněné vězení.

Podporuje imigraci, která poměry zejména v jižních státech USA mění bíže k chaotickým latinsko-americkým poměrům.

Závěr: Jak je z výše uvedeného vidět, Clintonová získává body nad Trumpem zejména v oblastech socialistických experimentů. Stát bude řešit více problémů za obyvatele USA, bez ohledu na jejich osobní přínos. Mnohé Američany to povede k předání vlastní odpovědnosti na bedra státu, tím i k vlastnímu zpohodlnění. Přiblíží se tak k poměrům v EU, ve které sociální vymoženosti přerůstají možnosti hospodářství a brzdí jeho růst. To se děje na úkor všech budoucích generací a obranyschopnosti. Volba Donalda Trumpa presidentem by těmto doslova sebedestruktivním tendencím ve společnosti bránila, a snad i obrátila trend k větší podpoře konzervativních hodnot nejen v USA, ale i v civilisovaném světě.

Jaroslav Cabal

 

Moje vyjádření k fenoménu Donald Trump je jistě ovlivněno tím, že nejsem odborník – amerikanista a posuzuji tedy vše z pozice „Čecháčka přikrčeného mezi naše kopečky”. Z této pozorovatelny se mi Donald Trump jeví být velmi zdařilou syntézou Miloše Zemana a Andreje Babiše. S tím rozdílem, že stejně jako američtí demokraté v oboru praktické politiky (jmenuji jednoho, kterého jsem za mladých let zažil a kterého si vážím, J. F. Kennedy) po mnoha stránkách převyšují ty české, také američtí političtí burani jsou po všech stránkách hlasitější, divočejší a nespíš taky bohatší než ti čeští. Jsem přesvědčen, že Hillary Clintonová bude pro Spojené státy problém a rozhodně nezastaví krizi americké demokracie – avšak obdivuhodný americký politický systém se s ní dokáže nějak vyrovnat. Donald Trump by byl takovou zatěžkávající zkouškou, kterou Američanům nepřeji, a nepřeji ji ani nám, protože Američané jsou naši nejsilnější spojenci.

Bohumil Doležal

 

Kdybych na otázku „Být Američanem, v prezidentských volbách byste dal hlas Clintonové nebo Trumpovi?“ měl odpovědět okamžitě, jistě bych odsekl: „Ani jednoho z nich! Tentokrát nebudu volit.“

„Správný občan ale volit chodí!“, umravňuje mne hlava vzápětí. A tak, abych naslepo nestřílel od boku, i vprostřed noci mžourám na hubaté klání nemožné možné prezidentky USA s nemožným možným prezidentem USA a zdá se mi, že jsem přepnul na devítitisícíosmistýsedmdesátýšestý díl seriálu pro nějaké (ne)přizpůsobivé etnikum z detroitského slumu...

Při vzájemném porovnávání postav vytahujících se do nejmocnější pozice z mocných cítím a nezapomínám, že...

... Hillary Clintonová *Rodhamová velmi chabě skrývá své všudypřítomné úsilí dominovat a přes osobní ostudy šplhat až na nejvyšší možný společenský a mocenský vrchol, což se po devětašedesáti letech jejího života muselo podepsat na jejím zdraví. Takto postižení lidé jsou pochopitelně nebezpeční, a to úměrně k zastávané mocenské pozici. Od dětství pěstovaná cílevědomost H. Clintonovou přiměla, aby se na televizní souboj kandidátů argumentačně a rétoricky připravila. Zkušenost a protřelost z politických funkcí jimiž prošla sice Hillary využila pro prezidentskou kampaň, v dosavadních řídicích funkcích však takovou kvalifikaci výrazně neprojevila.

... Donald Trump je dlouhodobě úspěšným obchodníkem a podnikatelem, který musí umět účelně ku svému prospěchu jednat s vlivnými a jemu podobnými lidmi, takže by mohl dobře jednat i ve prospěch své země. Na druhou stranu nevhodně pro důstojnou funkci prezidenta mi D. Trump připomíná zbohatlíka resp. typického z oligarchů, jimž úspěch implantoval domnění, že dokáží všechno, co si zrovna zamanou. Proto se začnou cítit a chovat, jako by jim patřil celý svět. Konkrétně Trumpova patrná nadutost jako by dlouho narůstala jen o tu dutost. Do televizního souboje šel jako showman spoléhající na bezbřehou všeodpouštějící lásku a obdiv obecenstva.

Nevím, jestli kdy „Amerika“ měla na vybranou horší kandidáty…, ale kdo z těch dvou je ten ještě horší?

Abych konečně odpověděl na danou otázku: Pokud bych byl podnikajícím, středně či nadprůměrně bohatým Američanem, volil bych Trumpa; doufaje přitom, že mu jeho nejblíže podřízení zabrání prosadit ty nejhloupější nápady.

Kdybych byl člověkem z lidu či americkou „sockou“, se skřípěním zubů bych asi dal hlas Clintonové, to v přesvědčení, že od první minuty ve funkci až do voleb příštích se ona bude snažit zalíbit většině, tj. těm nebohatým a v duchu poníženým.

Jenže já žiju v nedůležité evropské zemi coby nevýznamný Čech v Čechách: Po zamyšlení o větší proamerické sobeckosti, po které volá Trump, bych si spíš v prezidentském křesle za Atlantikem přál tu chorobně ješitnou ženskou, v naději, že při setrvačnosti tradiční americké politiky bude chtít ukazovat ve světě nejen sebe, ale také svou zemi – v dosavadním světle jako mocnou zastánkyni a ochránkyni historicky, kulturně a vojensky spřízněných států.

Tož tak já „angažovaný nestraník“...

Jiří Domlátil

 

Jakkoli považuji neúčast ve volbách za velmi nezdravý občanský postoj, v případě letošních prezidentských voleb v USA bych se jich neúčastnil. (Znovu zdůrazňuji, že takový postoj zaujímám jen zcela výjimečně.) Hillary Clintonová je mi osobně velmi nesympatická a její politická agenda jde vesměs proti všemu, co považuji za správné a moudré. Donald Trump mi připadá velmi nečitelný, obávám se, co by jeho zvolení znamenalo pro národy bývalého sovětského bloku. Kromě toho se domnívám, že formu a obsah nelze oddělit, a jsem přesvědčen, že Donald Trump zcela zbytečně uráží lidi, a to i ty, kteří si to nezaslouží. Skoro se mi zdá, že ať už zvítězí Donald nebo Hillary, bude to pro Spojené státy katastrofa.

Dan Drápal

 

V tuhle chvíli skutečně nevím, jak správně volit. Hillary je naprosto nepřijatelná – myslím, že by šlo nejen o „třetí Obamův mandát“ ve smyslu pokračování v jeho protiamerické destruktivní politice, ale vzhledem k mnohem vyprofilovanějšímu genderově-feministickému Hillariinu smýšlení by vše dostalo ještě mnohem větší spád. Volit tedy Donalda či nehlasovat vůbec? Trump – přes všechnu svou prostořekost a politickou neukotvenost a ostatní nectnosti – se zpočátku jevil jako možnost určitého (tak trochu zemanovského) „provětrání“ do sebe zahleděného establishmentu. Vrcholící kampaň však Trumpovi body určitě nepřináší a výtky kritiků se zdají být čím dál naléhavější. Situace, do které se republikáni jeho podporou sami vmanévrovali, je k pláči zoufalá. Nejspíš nezbude než rozhodnout se v poslední chvíli podle toho, co se bude jevit pro zemi nejsmysluplnější a pro svědomí nejpřijatelnější.

David Floryk

 

Jde o typický případ volby menšího zla. Pokud jde o Donalda, hlas pro něj je pro mne vyloučen už jeho osobností projevující se v jeho vystupování. Někomu takovému nelze věřit, ostatně ani není co, neboť říká po každé něco jiného. Osobnost Hillary není o mnoho chutnější, očekával bych od ní pokračování dosavadní politiky, která byla převážně nešťastná, ale mám pocit, že se USA v posledních týdnech poněkud vzpamatovávají. Takže (nerad): Hillary.

Jan Friedlaedner

 

Den amerických voleb se blíží a já pořád nemám zdání, koho bych volil, kdybych byl Američan. Paní Hillary Clinton… no, já vám nevím. Nějak až moc mi připomíná jinou paní, Angelu Merkel u nás v Německu. Stejná chtivost moci stůj to co stůj, stejně jako ona je sama sobě účelem, a demokracie leda jako vláček k tomuto cíli. Ne že by pak z něj chtěla vystoupit jako jistý R. T. Erdoğan, to zase ne, ale o mnoho víc než prostředek k dosažení cíle pro ni, jak tak onu dámu už řádku let sleduji, demokracie není. Navíc je to dáma v americké i světové politice víc než protřelá, což nemusí být právě doporučením; nedá se od ní čekat, že zasednuvši na stolec nejvyšší a seznámivši se s tajnými a úplně nejtajnějšími dokumenty, jaké se prostému občánkovi na talíř nedávají, by u ní došlo k onomu obroušení hran, jež lze pozorovat u osob v politice dosud neotrkaných. A co krásného slibuje paní Hillary pro Ameriku a pro svět zařídit… na to taky moc nedám, takhle slibuje před volbami každý okresní partajník, a slib se rozplyne jako pára hned ten večer po sečtení hlasů.

Víte, já vůbec nic nemám proti dámám ve vyšších patrech politiky, naopak. Když se taková dáma povede, je nad všechny chlapy, stačí si připomenout Margaret Thatcher nebo Goldu Meir. Baby rázné, nekompromisní, za svým si stojící, porvat se dovedoucí, nevím, kde se vzala představa ženy v politice jako něžné matičky, která na všechno jde polehoučku, s lítostivým pochopením. Kdyby bývala v čele Velké Británie ve dnech falklandské krize stála osoba mužská, dodnes by nad Falklandskými ostrovy vlála modrobílá vlajka Argentiny, na což by vláda Jejího britského veličenstva obtýden reagovala ostrou protestní nótou. Dejž nám, Hospodine, víc takových Thatcherových v tomto čase, kdy zase jednou visí osud Evropy na vlásku! Když se ovšem povede dáma opačného typu, je také nad všechny chlapy, ne ale k prospěchu, nýbrž ke škodě. Jen sama sebe za účel všeho se mající, s touž kompromisu neznající energií o moc usilující… ne, asi bych nevolil paní Hillary, být Američan, paní Angela mi úplně stačí.

Takže toho Donalda Trumpa… taky vám nějak nevím. Nedám moc na to, co se o něm píše: jak hloupě vypadá, jak hloupě mluví, jak se mu všichni smějí, jaké všelijaké skandály se za ním táhnou… to se psávalo o všech pravicových politicích, kam až moje paměť sahá. Franz Josef Strauss, Silvio Berlusconi, G. W. Bush a ovšemže Ronald Reagan, bez nějž by západní diplomacie ještě dnes napětí uvolňovala a uvolňovala, až by je kompletně uvolnila, v sovětském smyslu, pochopitelně. Jiná starost mě jímá. Donald Trump jistě ví, co se o něm říká a píše na druhé straně Atlantiku, a bude-li zvolen, dá nám to pocítit: měli jste tolik rozumu, tak se teď starejte o sebe sami, Evropánkové. To bychom, z jedné strany znovuoživlý ruský imperialismus, z druhé neméně výbojný islámský radikalismus, to bychom byli, lidé milí, v pěkné rejži. Ale třeba to tak nedopadne; třeba Donald Trump, zaujmuv místo v oválné pracovně Bílého domu a seznámiv se s okolnostmi takovými i onakými, prodělá si svůj proces obrušování hran jako tolik jiných před ním.

I když tak daleko bohdá obrušování hran nepůjde, aby ztratil charakter politika konzervativního. Zajisté že jeho zájem platí především USA; lze tudíž čekat, že v případě zvolení uvolní nebo se aspoň pokusí uvolnit sevření rasismem naruby, jemuž se dostalo fešáckého názvu Affirmative action, prostěji řečeno upřednostňování černých a jinak zbarvených před bílými. Před šedesáti lety, kdy opravdu ještě zbývalo v USA dost nerovnosti, mohlo mít svůj smysl; dnes však lze říci, že černoši, Hispánci a jiní takoví svou šanci dostali a kdo jí nevyužil, nesmí vyžadovat věčné pokračování, a když, nemělo by mu být vyhověno. Rád bych tedy doufal, že i v jiných ohledech se Američané budou vracet ke konzervativní tradici svobody a zodpovědnosti svých průkopnických předků, vyjádřené rčením I can care for myself – dovedu se postarat o sebe sám. To na rozdíl od všeobjímající péče erární, zbavující člověka zodpovědnosti a tím i podstatného dílu svobody, jsoucí něčím po čertech vyšším než právem všoupnout jednou za čtyři roky volební lístek do k tomu určené krabice. Také se už kandidát na presidentví Trump vyslovil kriticky na adresu multikulturalismu, majícího v Evropě málemže funkci nového náboženství, jakož i proti islamizaci Západu. Což obojí je i moje starost, jelikož bych rád zachoval svobodný způsob života – nebo aspoň to, co z něj zbylo – nejen sobě, nýbrž i těm, kdož přijdou po nás.

Pro to všechno, kdybych byl Američan, hlasoval bych pro D. Trumpa s plným vědomím, že se v něm mohu zklamat a také se asi z nějaké části zklamu. Ne ale tak tragicky, jako kdybych svým hlasem podepřel setrvávání v dosavadním kurzu, reprezentovaném – odhlédnouce od jiných vad krásy – paní Hillary Clinton. Jedné Angely Merkel, řekl bych, je na světě dost.

Luděk Frýbort

 

Volil bych Donalda Trumpa. Jeho očerňování našimi médii mi přípomíná kampaň, kterou svého času komunistické sdělovací prostředky vedly proti Ronaldu Reaganovi. Na druhé straně přiznávám, že si nedokážu vytvořit dostatečně komplexní obrázek. Z toho co vím mi však připadá, že u Donalda Trumpa existuje naděje, že může být obstojným presidentem, zatímco u Hillary Clinton mám pouze jistotu chmurné budoucnosti.

Čestmír Hofhanzl

 

Média nám představují dva kandidáty – na jedné straně milou decentní dámu, na straně druhé neomaleného sexistického hulváta. Kdo by neměl na první pohled jasno? Co ale druhý, třetí, či další pohled?

Hilary Clinton je jistota, o jejích politických názorech toho víme hodně. A víme i to, že s největší pravděpodobností, bohužel, bude pokračovatelkou nešťastné politiky Baracka Obamy.

Donald Trump není a nikdy nebude Ronald Reagan, ke kterému bývá občas přirovnáván. Nikdo neví, jak se bude chovat a kam bude jeho politika směřovat, takže jeho zvolení je značně riskantní.

Jsem ráda, že volební právo v USA nemám a tudíž se nemusím vážně rozhodovat. Ale kdybych musela, volila bych Donalda Trumpa. Jak říkávaly už naše babičky: „Risk je zisk!“.

Kristina Holíková

 

Za dané situace bych volil Clintonovou. Mám k ní sice výhrady, ale jiný výběr prostě není. Na Trumpovi mi vadí spousta věcí, jako např. to, jak se svého času vyjadřoval o válečném veteránovi a bývalém kandidátovi na presidenta USA Johnu McCainovi. McCain bojoval jako vojenský pilot proti komunistickémi Vietnamu, byl sestřelen, zajat a léta mučen Vietkongem. To, jak se o něm Trump vyjadřoval, bylo podlé a to mi vadí. Kdybych měl tento problém posoudit s jistou nadsázkou, tak bych řekl, že Clintonové bych utrhl nohu a tou nohou bych Trumpa umlátil.

Vladimír Hučín

 

Volil bych Trumpa, ale…

Nejsem analytikem americké politiky, moje volba a postřehy jsou tedy založeny jen na zprostředkovaných zprávách a pozorováních z dáli. Clintonová se mi jeví jako představitelka – jedno, zda fanaticky oddaná nebo nihilisticky cynická – neomarxistické ideologie s patologickými osobními mocenskými ambicemi, spjatá s „pokrokovými“ mediálními a tzv. neziskovými strukturami i s bezskrupulózním byznysem. Lze od ní očekávat ultralevicové i ultrapragmatické kroky včetně podpory a šíření multikulturalismu a extrémního feminismu (typu gender), v zahraniční politice pak pokračování v současné linii, jejíž výsledky a důsledky není třeba komentovat. Být voličem, je pro mě zcela nepřijatelná. Zbývá tedy Trump, arogantní nesympatický byznysmen, který neplatí daně, „protože je chytrý“. Nevyzpytatelný boháč, nicméně jistou naději vzbuzuje v tom smyslu, že by se teoreticky mohl chtít zapsat do dějin úsilím o zlepšení celkové americké vnitropolitické i mezinárodněpolitické situace... Mohl by to zvládnout? To asi neví ani analytikové. Také ovšem není vyloučeno, že Trump je od počátku vědomě jen skvělým nadháněčem hlasů pro Clintonovou – jejím „tajným sekundantem“, jak to jemně nastínil v Lidových novinách Roman Joch.

Americká prezidentská situace působí navenek tísnivě. Stát, který dlouho byl a dosud je lídrem a bezpečnostní zárukou svobodného západního světa, a vyprodukuje takové kandidáty na úřad prezidenta, jakými jsou Clintonová a Trump. Jak je to možné? Odpověď je prostá. Dnešní kulturní a potažmo politická situace navenek liberálně-demokratického ovšem reálně utilitaristicky oligarchizovaného Západu je prostě přesně taková. Je to „momentálně normální“ důsledek kulturního úpadku, opouštění nosných hodnot, které učinily Západ tím, čím se stal – aniž by byly nahrazeny stejnou nebo vyšší kvalitou. Rozhlédneme-li se po západní Evropě, spatříme Merkelovou, Hollanda, Junckera atd. a zároveň odosobněné sítě obchodních a bankovních globalizovaných bezskrupulózních „podnikatelských“ korporací – neidentifikovatelných „elit“. Vládne vzájemně si přihrávající oligarchický triumvirát hájící své zájmy: plutokracie (tj. majitelé výše zmíněných korporací), byrokracie (politikové „odnárodněných“ ekonomicky a čím dál více i politicky globalizovaných států a mediální pandán) a neomarxistická revoluční klika (tj. akademikové, „neziskoví“ aktivisté a mediální pandán). To je onen dnes „normální“, ala zároveň katastrofický (katastrofu avizující) důsledek úpadku západní civilizace a krize její duchovně vyprázdněné a zmutované liberální demokracie.

Dodávám tedy: …možná bych nevolil vůbec.

Jan Cholínský

 

Kdybych měl v USA volební právo, nevolil bych v prezidentských volbách ani Hillary Clintonovou, ani Donalda Trumpa. Volil bych do Kongresu a do státních legislativ co nejvíce republikánů; a v prezidentské volbě bych dal protestní hlas kandidátu jménem Evan McMullen. Bylo by to poprvé za můj dospělý život, co bych nemohl volit ani jednoho z kandidátů obou hlavních stran na prezidenta. Hillary bude mírně lepší pro zájmy např. ČR, ale vnitropoliticky bude v USA pro charakter společnosti katastrofou. Donald by napáchal méně škod v USA (protože by měl silnou opozici v Kongresu u všech demokratů a i většiny republikánů), v zahraniční politice by byl nevyzpytatelný a mohl by být čímkoli od obstojného prezidenta až po mezinárodní katastrofu, ale co se týká jeho charakteru (resp. jeho absence) a prázdnoty, je to člověk, kterého bych s čistým svědomím volit nemohl.

Roman Joch

 

Dostal jsem úvodní otázku poměrně nedávno a zaujala mne. Zatím jsem ji nebral jako něco osobního, spíše mne znechucovala masivní prohillaryovská kampaň a přemýšlel jsem, kde vlastně má kořeny. První úsudek byl jednoduchý: neomarxisti, stejně jako marxisti a celá levice měli vždy poněkud raději Demokraty, než Republikány. Přidám-li k tomu vzpomínky na kampaň proti (podle mého názoru) nejlepšímu americkému prezidentu, snad ani nemusím psát, koho tím míním, zdál se problém vyřešen. Nakonec, druhý idol konzervatismu, Margaret Thatcherová, na tom s láskou levice byla úplně stejně.

Jenže pak se začal problém komplikovat, Trump prohlásil cosi o obdivu k Putinovi a proruští trollové se začali zastávat Trumpa. Protože jsem člověk líný, nechtělo se mi dohledávat přesný výrok, ale pár článků potvrdilo můj prvotní odhad – vždyť já také svým způsobem obdivuji Hitlera, Stalina, Putina. Je přece zvráceně obdivuhodné, jak velké množství lidí dokázal každý z nich „zblbnout“ a vléci s sebou do tak obrovských zločinů! Nevylučuji, že to Trump myslel a řekl právě v tomto slova smyslu.

Nedosti však komplikací, začali se ozývat i přátelé – konzervativci, moudří lidé – a to již bylo na pováženou. Pak však přišla poslední „aféra“ Trumpa: výroky o ženách. Poměrně výstižně se k tomu vyjádřil pan Vlk na Neviditelném psu (musím podotknout, že pokud pan Vlk nepíše o „těch proklatých Němcích“, souhlasím s ním velmi často). Navíc jsem si poslechl nemalou část poslední diskuse, ve které Trump přinejmenším bodoval, zlí jazykové by dokonce prohlásili, že protikandidátku rozmazal jako máslo po chlebu.

I zamyslel jsem se a definitivně se rozhodl, řka si: „Jednou jsi konzervativec, souzníš tudíž s Republikány!“. Ale není to rozhodnutí jen citové, zejména se nabízí logická úvaha: bude-li zvolen Donald Trump, bude korigován republikány, bude-li zvolena Hillary Clinton, bude korigována demokraty, co asi bude pro USA lepší?

A zpět k úvodní otázce. Být americkým voličem, měl bych mnohem více a přesnějších informací, ale přesto bych s největší pravděpodobností volil Donalda Trumpa. Kdybych si však opravdu mohl vybrat, volil bych Ronalda Reagana!

Svatopluk Kalužík

 

Volil bych Donalda Trumpa, a to ze stejného důvodu proč bych nevolil komunisty (se všemi jejich sliby) v roce 1946 u nás. Kandidátka Clintonová je naprostou zárukou přechodu do socialistického režimu (a víme moc dobře co to znamená, i když to dnes zakrývají různými jinými názvy), zatímco u kandidáta Trumpa je silná naděje, že tomu tak není.

Václav Komora

 

Poprvé ve svém životě jsem rád, že tuto povinnost Američanů já před sebou nemám. Ne snad, že by nutnost vybrat si někoho u nás doma byla kdovíjak povznášející záležitostí, ale letošní volby v USA jsou asi právem už teď označovány za ty nejošklivější v historii a výsledek prostě nemůže být dobrý, ale jen více nebo méně špatný.

Celý život jsem si byl prakticky jist, že bych v USA volil Republikány, protože přece „Demokrati jsou v podstatě socialisti, a možná dokonce bolševici“. A za 20 let, co stíhám americkou politiku trochu sledovat, by mě ani v nejčernějším snu nenapadlo, že bych mohl v kterýchkoli amerických volbách fandit Hillary Rodham Clinton a přát si ze všech sil, aby to byla právě ona, kdo vyhraje. A přece se to právě děje!

Proč? Prostě proto, že přes všechno zlé a přitom pravdivé, co se dá o té dámě říct či napsat, je právě ona tím menším zlem. Nejde už si zkrátka vystačit s dělením na „dobří a moudří Republikáni“ kontra „socialističtí a nezodpovědní Demokrati“. Dnes je v sázce mnohem víc, než jen to, která partaj ovládne Bílý dům. Dnes jde o to, že prezidentské volby v USA se chystá vyhrát člověk, který si například sám zakládá na tom, že je „nepředvídatelný“. To může být zajímavou kvalitou u hvězdy reality show, ale je to obrovský průšvih u kandidáta na prezidenta USA. Asi bych se snáz než americké sufražetky přenesl přes jeho pitomé chlapácké řeči o babách, jistě bych dovedl pochopit jeho zacílení na stárnoucího bílého muže, který je mezi všemi menšinami, které chrání liberálové, tou poslední skupinou, kterou nikdo chránit nehodlá, ba mohl bych mu přitakat i v tom, že pokud se Evropa nehodlá sama dostatečně angažovat v ochraně svých hranic a hodnot, je od ní nemravné, chce-li to po Americe. Co mě ale jako Čecha, a snad i konzervativce, opravdu zneklidňuje, je mimo jiné to, že Trump okatě dává najevo svoji náklonnost či dokonce obdiv k Putinovi, (což nebezpečně silně koresponduje s tím, že Trumpa podpořil jak Putin, tak také náš pan prezident) anebo to, že Trump opakovaně zpochybňuje zodpovědnost USA za fungování NATO.

A jestli jsem ještě před pár týdny přesto váhal a bojoval sám se sebou, že přece musím fandit republikánskému kandidátovi, všechny pochyby se rozplynuly při sledování prezidentských televizních debat.

Když jsem viděl vedle sebe na pódiu stát Hillary a Donalda (který mimochodem v minulosti vynaložil nemálo peněz na kampaň proti zvolení Ronalda Reagana), a měl si představit jen a pouze jednoho z těch dvou v Bílém domě, nebylo prakticky co řešit. Hillary se za ta léta aspoň naučila říkat to, co by měl americký prezident říkat, a dokonce už to přednáší tak, že by jí to člověk mohl občas i uvěřit. Tedy prokazuje také schopnost se ukáznit a podřídit svoje chování tomu, co je potřeba k dosažení cíle. Plavovlasý stárnoucí playboy Donald naproti tomu opravdu nedokáže potlačit svoje přebujelé naleštěné ego a hlavně nesvede seriózně odpovědět téměř na žádnou otázku z těch, které jsou pro budoucnost Ameriky ba i celého světa opravdu důležité. Argument, že Hillary je v politice už 30 let a mohla tedy plno věcí napravit už dávno, sedí. Ale když on ten Donald nenabízí moc reálných řešení, ale právě a jen odmítání toho, co už Amerika zažila. Skoro jako by říkal „Nejsem politik, já budu makat a prostě to zařídím“.

Donald Trump zůstal věren své pozici „nepředvítaleného“ i v poslední debatě, když odmítl říci, zda bude respektovat výsledky voleb, ať budou jakékoli. Osobně si myslím, že právě touhle větou si zatloukl poslední hřebík do rakve svých prezidentských ambicí. Mne jako konzervativního voliče by teda rozhodně tímhle výrokem definitivně odradil. Se skřípějícími zuby bych tedy šel a hodil svůj lístek Hillary Clinton. Jak to kdosi z mých republikánských kamarádů v Americe popsal: „Hillary bude velký malér pro Ameriku, ale Donald by byl průšvih pro celý svět.“.

Libor Král

 

Existují v životě otázky, jejichž řešení se člověk dozví pouze tehdy, když je před ně skutečně postaven a má je rozhodnout činem, nikoli „pouze“ slovem. Tak se řada deklarovaných hrdinů tváří v tvář opravdovému nebezpečí sesype, zatímco tiší a o sobě pochybující prokáží nebývalou odvahu. Právě takovou otázku pro mě představuje má případná volba presidenta USA. Ten čin mě ve skutečnosti nečeká, jsou tu jen ta slova a nezbývá tedy než pouze spekulovat, co bych v případě, že bych volební právo v USA měl, skutečně udělal.

Jako mírně pravděpodobnější vidím, že bych volil Donalda Trumpa. Důvod mám v zásadě pouze jeden: jeho podstatně menší zkušenost. Oba kandidáty mám – každého jeho vlastním způsobem – za příšerné. Představím-li si však pana Trumpa a paní Clintonovou postupně v posici Jima Hackera, koho z nich sir Humphrey „zmákne“ snadněji? Hillary Clintonová s ním rychle zamete a prosadí vše, co si zamane – neboť neexistuje téměř žádné zákoutí washingtonské politiky i byrokracie, které by už v minulosti neprozkoumala. Donald Trump je naopak v tomto ohledu nováčkem a ať již to budou demokratické procedury či byrokratické obstrukce, je zde naděje, že se najde řada účinných způsobů, jak mu prosazení těch největších hloupostí znemožnit. Nepřipravenost pana Trumpa na úřad, která je mu předhazována, je tak v mých očích jeho výhodou.

Jan Kubalčík

 

Jsem Čech, tudíž považuji za neslušné radit Američanům, koho mají volit za svého presidenta. Američané mají a ctí svobodu, takže se také svobodně rozhodnou. Kdybych však byl Američan, přesto, že jde o volby v presidentském systému, tak bych, při této nabídce, volit nešel.

Stejně tak, kdybych měl v příštích presidentských volbách v České republice volit v nesmyslné přímé volbě na příklad mezi Milošem Zemanem a Václavem Klausem, využil bych svého práva a svobodně bych se rozhodl: Volit bych nešel!

Ještě, že se v listopadu 1989 lidé v Československu rozhodli žít ve svobodě.

Karel Ledvinka

 

Poslední roky mají USA slabou vládu, která sice sbírá mezinárodní ocenění, ale její ekonomická, sociální a hlavně zahraniční politika je katastrofou pro zbytek světa. Spojeným státům se podařilo strategicky destabilizovat důležité oblasti světa, američtí politici nebyli schopni využít úspěchů v Iráku, kde značnou část jeho území opět ovládli islamisté, Libye přestala být po zásahu USA a spojenců zátkou, následkem čehož se přes ní do Evropy valí jedna uprchlická vlna za druhou. V Sýrii nebyly Spojené státy schopny poskytnout silnou podporu počátečnímu povstání proti diktátorovi, povstání tedy ovládli islamisté, miliony lidí uprchly a část z nich směřuje do Evropy. Mohl bych tak ve výčtu tragických úspěchů USA pokračovat, úplně však stačí, že se na tomto všem aktivně podílí i kandidátka amerických demokratů Hillary Clintonová. Představa, že by v této své osmileté „úspěšné“ práci měla možnost pokračovat minimálně další čtyři, nedej Bože dalších osm let, ve mně opravdu nebudí dobrý dojem. Pokud Clintonová vyhraje prezidentské volby, tak se také může stát, že po jejím prezidentství bude Západ definitivně minulostí, z Evropy bude Eurabia, USA budou celosvětově bezvýznamnou regionální velmocí a světu bude vládnout Čína, Rusko a muslimové. Proto být americkým občanem, volím spíše Trumpa. Kdyby však měl reálné šance druhý kandidát Evan McMullin, raději volím jeho. Jediný, kdo dnes může zastavit Clintonovou v otevírání dalších Pandořiných skříněk, je však spíše Trump. Jsem ale v ošemetné situaci: myslím si, že lepším americkým prezidentem by byl i kačer Donald než Hillary Clintonová.

Lukáš Lhoťan

 

Volil bych Donalda Tumpa. Na rozdíl od Hillary Clintonové je u něj nějaká naděje, že by mohl proti nevalným všeobecným očekáváním pozitivně překvapit. Pokud voliči rozhodnou jinak, budu zklamán méně, než před čtyřmi lety, kdy neuspěl Mitt Romney. A řádově méně, než před osmi lety, kdy neuspěl John McCain, a kdy mé zklamání z výsledku bylo opravdu velké.

Jan Mikulecký

 

Kdybych se teď stal Američanem s volebním právem, byla by to pro mě velmi složitá otázka, protože zde souhlasím s naším následníkem princem Karlem v tom, že tragédie současných voleb v USA je právě finální výběr těchto dvou kandidátu. Upřímně – není mi nijak zvlášť sympatický ani jeden. Na Donaldu Trumpovi se mi líbí, že nedrží téma politické korektnosti a s některými jeho názory lze vlastně souhlasit, ale vystupuje způsobem naprosto nevhodným. U něj mám pocit, že jeho protiklientelistické tažení je jen hrané. Oproti tomu Hillary Clintonová je pro mě přijatelnější svým vystupováním, nepůsobí kontroverzně, ale podle mě nemá žádné vlastní autentické názory. V tomto ohledu je pro mě osobně jako prezident méně odhadnutelná. Sám bych s informacemi, které mám nyní k disposici, patrně k volbám nešel. Věru, to Američanům nezávidím.

Petr Nohel

 

Vždy se snažím využít práva, o které mnoho generací bojovalo, proto v ČR chodím k volbám. Ve Spojených státech je teď podle mého názoru situace, kdy se volí ze dvou nevhodných kandidátů. O panu Trumpovi jsem si zpočátku myslela, že je zvláštně vedená loutka. Nyní mám reálnou obavu, že to, jak se projevuje, nepřestane ani po volbách. Paní Clinton vypadá méně „šíleně“ a možná představuje trochu menší riziko pro zahraniční politiku USA, která přímo ovlivní i nás. Zadání ovšem zní, kdybych byla občanem USA. K volbám bych nešla.

Nina Nováková

 

Volil bych Donalda Trumpa, se značně těžkým srdcem. Domnívám se, že americká politika potřebuje změnu i přitvrzení. Donald Trump sice působí odstrašujícím dojmem, ale mám za to, že by to nevedl až tak, jak působí v kampani. U Hillary Clintonové se naopak domnívám, že by její politika byla v intencích její volební kampaně, což mně připadá na změnu málo. Shodou okolností u mě právě dlí návštěvou přítelkyně mé ženy z Mesi v Arizoně. Ta se i kvůli volbám do Států brzo vrací, a nemá pochybnost: volí Trumpa. Ale ne, že bych „opisoval“ – názor jsem si utvořil sám.

Jiří S. Pospíšil

 

Hillary Clinton, pokračovatelka odkazu radikálního marxisty Saula Alinsky, americkou prezidentkou? To zní pro pravicového člověka jako špatný vtip, zlý sen. Hillary Clinton je především architektkou chybné zahraniční politiky Obamovy éry. Pro nás nejdrtivějším výsledkem jsou důsledky restartu americké politiky vůči Rusku, který v přítomnosti ruského ministra zahraničí Lavrova oznámila na společné tiskové konferenci v Ženevě. Tento „nový přístup“ přivedl Ameriku ke ztrátě jedné pozice za druhou, k ústupu ruským imperiálním ambicím a k zásadnímu oslabení USA, NATO a ve svých důsledcích Západu. Americká zahraniční politika vyklidila pozice v Evropě, v Africe – Arabské jaro je toho důkazem – na Blízkém východě, stáhla se z Iráku, posílila Írán.

Donald Trump je pro útlocitné povahy nevychovaný buran. Ale není pitomec. Chce obnovit sílu a pozice Ameriky. Chce, aby se na odstrašující síle NATO podíleli všichni jeho členové, aby NATO nebylo společenstvím, kde hlavní břímě obrany před agresívními režimy nesou USA a většina ostatních jsou černí pasažéři. Trump neobdivuje Putina, jen reálně hodnotí jeho a Obamovu pozici: Putin je lepším lídrem pro Rusko než Obama pro USA. Trump ví, že v situaci, kdy Obama oslabil Ameriku a posílil Rusko, musí s Ruskem vyjednávat, pokud nechce jadernou válku. Pak se Rusko porazí samo svou mentalitou, které se nechce zbavit.

Takže být Američanem, volil bych Donalda Trumpa.

Martin Rejman

 

V letošních volbách nejde o klasickou volbu mezi dobrem a zlem, ale o v poslední době stále častější volbu mezi dvěma zly, resp. o situaci, kdy je před voličem cesta volby menšího z nich. Zároveň však jde o možná nejdůležitější volby v amerických dějinách. Oproti krystalickému ztělesnění kultivovaného zla moderní levice v osobě Hillary Clintonové představuje jasnou volbu menšího zla bezzásadový Donald Trump. Myslím, že reálně hrozí, že v případě vítězství Clintonové se bude jednat o poslední skutečné volby v amerických dějinách.

Pokud by se Hillary podařilo obsadit Nejvyšší soud radikálními neomarxisty (samozřejmě za předpokladu ovládnutí senátu demokraty, což vzhledem k paralýze republikánů není zcela vyloučeno), mohou být občanské svobody ve Spojených státech natolik nevratně okleštěny, že již v příštích volbách půjde jen o pověstnou bezvýznamnou, byť formálně svobodnou volbu mezi Colou a Pepsi.

Právě otázka budoucnosti občanských svobod je podle mého názoru v letošních volbách klíčová, i když v manistreamu stojí hlavně vlivem Trumpových medializovaných výroků v pozadí. Po vítězství Clintonové a v situaci, kdy ona dle svého gusta obsadí Nejvyšší soud, můžeme očekávat, že tento bude petrifikovat další privilegia pro homosexuály, jakož i další body gender agendy. Téměř jistě bude následovat prolomení svobody vyznání, na které naváže omezení svobody slova. A pak už nebude nejen pro Spojené státy, ale ani pro celý západní svět cesty zpět. Volba DonaldaTrumpa neznamená nic dobrého. Snad jen jediné: zpoždění hrozící zkázy, kterou představuje Hillary Clintonová. A to nejen v oblastech výše zmíněných.

Zdeňka Rybová

 

Život obou kandidátů je skutečně hodně popsaný papír. Zatímco demokratická kandidátka se ještě dá přiřadit ke jménům svých předchůdců, obávám se, že u kandidáta republikánského je tu velká vzdálenost od osobností, které spoluformovaly svět uplynulých desetiletí (kam dosáhne moje vlastní paměť) včetně vlivu na dění u nás. U tohoto kandidáta mám problém nalézat osobnostní rysy a hodnoty spojené se stranou, která ho do volebního boje vyslala. Možná, že je to novum, které čeká i demokraty, ostatně divíme se či už se ani nedivíme, co se děje u nás doma i v nejedné zemi EU či non EU. Nevím tedy, zda bych, v případě, že bych měl to právo, nevolil Hillary Clintonovou ze zoufalství.

Jiří Schlanger

 

Pokud bych měl volební parvo, nevolil bych ani jednoho. Je to jednoduché, Hillary Cliton považuji za zkorumpovanou a nebezpečně manipulativní osobu. Donald Trump je pro mne synonymem buranství a opozitum všeho, na čem politika stojí. Mojí příbuzní z Texasu budou postupovat uplně stejně. Nejsou ochotni podpořit ani jednoho kandidáta a považují letošní volby za národní katastrofu.

Petr Stojan

 

No, původně jsem chtěl následující řádky psát s trochou nadsázky, ale čím déle to divadlo sleduji, tím více se obávám, že nemusí jít o nadsázku, ale o smutnou reálii. Před časem mi došel nějaký newsletter od člověka zvláštního, ba možná i problematického, který ovšem v minulosti opakovaně říkal věci, které zněly naprosté většině lidí šíleně ... aby se po letech či desetiletích ukázalo, že měl pravdu a že správně upozorňoval na aktuálně hrozící rizika a trendy, které se navíc opravdu naplnily. Název hromadného mailu od Petra Cibulky totiž zněl: „Presidentsky duel v USA mezi KGB=Trump a GRU=Clintonova.” Čím dál více se obávám, zda-li po letech zase jednou Petr nemá pravdu. Můj hlas by proto dostal alternativní konzervativní kandidát Evan McMullen. Každopádně, býti Američanem, jsem členem Republikánské strany a udělal bych v uplynulém období maximu, aby kandidátem konzervativců nebyl Donal Trump...

Dušan Stuchlík

 

Kdybych měl volební právo v USA, tak bych pana Trumpa pro jeho zásadní nevěrohodné postoje v jeho dosavadním životě nikdy nevolil a souhlasím v tomto s postojem republikánského předsedy Sněmovny reprezentantů panem Ryanem.

Je mně jasné, že volba kandidátky H. Clintonové není žádná výhra, ale je pro mě pořád přijatelnější než volit pana Trumpa.

Bohužel nezávidím Republikánské straně její nominaci a osobně si myslím, že v moderní době je systém volby kandidátů už překonaný a že musí dojít k jeho novelizaci.

Jiří Tomek

 

Jinak se na to dívám z pozice Čecha, jinak bych se asi zachoval, být občanem USA. Určitě bych nevolili Hillary (dále jen Hilárie), důvodů je tam několik – demokratická strana za Obamy udělala spoustu chyb a slušelo by se, aby přišel někdo, kdo je napraví, ona samotná je spojena se spoustou skandálů (mailová aféra může znamenat nebezpečí, že bude vydíratelná a to i Rusy), sama jako osoba působí až falešným a neupřímným dojmem - přetvářka plyne už jen z gest, nemusí ani promluvit.

Slušelo by se tedy volit Donalda Trumpa (dále jen kačer), ale republiáni neměli asi šťastné období, pokud se on stal finálním kandidátem. Je zde nečitelná otázka, jak se postaví k některým problémům, zejména v zahraniční politice USA. Největší mínus tady spatřuji v náznacích, že by neměl problém kamarádit se s Putinem a obětoval by mu ty země NATO, které nepřispívají 2 % do společného rozpočtu. V otázkách vnitřní politiky USA (být tedy občanem USA) by mi byl milejší program republikánů, než demokratů (tzn. snižování daní, oživení ekonomiky a podpora růstu domacího HDP...).

Naštěstí ale nejsem Američan, takže toto dilema, zda „blbý a nebo ještě blbější“, resp. kačer Donald nebo čarodějnice Hilárie, řešit nemusím.

Abstrahuji od osobních záležitostí, špíny, se kterou je to spojeno (u kačera se vytahují privátní záležitosti z minulosti, zatímco u rodiny Clintonových šlo o selhání vyššího významu – sexuální aféry v době presidentování, ukradení korespondence v době ministerského postu).

Z ekonomického hlediska bylo za Clintona období, které coby důsledek podivné sociální politice – bydlení pro každého, hypotéky na papírové domy pro nesolventní klientelu – zapříčinilo dlouhodobou finanční a pak i ekonomickou krizi celosvětového významu (možná, že ještě neskončila – viz čerstvé dozvuky v Deusche Bank), Obama pak za přispění Hilárie započal éru kamarádství s Rusem (opět mělo vliv i na českou politickou scénu – nevybudování radaru v Brdech, které dnes nechává znít hlasy o vystoupení z NATO a EU v souvislosti s nárůstem podivného nacionalismu a směřování ČR směr Moskva) – ale to už se na to dívám zase jako Čech a ne jako Američan.

Marně hledám paralelu, ale kačer v některých aspektech připománá M. Zemana (neřízená střela – jeden nekontrolovatelný z důvodu ješitnosti a absence zkušeností v politice, druhý z důvodu ješitnosti a alkohoismu). Možná je Trump dokonce něco jako míšenec Zemana a Babiše (Andrej tam vnáší tu ekonomickou stránku).

U Hilárie těžko hledám nějakou českou paralelu – snad nějaký podivný kříženec Marty Semelové a Jany Bobošíkové.

Když by tedy bylo trváno na odpovědi, koho z těch dvou vybrat a nepřípustná by byla varianta nejít k volbám, asi bych šel cestou menšího zla a byl by to tedy Donald Trump (pakliže bych se oprostil od českého pohledu ze zahraničí a díval se na to jako ryzí Američan, byla by volba jednoznačná).

Hodnotím zde oba kandidáty jako jedince. Vezmeme-li v úvahu i kandidáty na vicepresidenta, tam bych absolutně neměl problém s republikány, naopak Pence se jeví jako racionálně uvažující člověk. Též jsem nevzal v úvahu politický systém jako takový, že je v USA ještě kongres a vláda a že president/ka jako jedinec není samovládce, tedy ještě jsou nástroje, jak některé populistické výkřiky kandidátů na obsazení Bílého domu otupit.

Milan Tausch

 

Trump je nechutný vejtaha, narcis, děvkař a lhář. Má velmi podivné představy o mezinárodním obchodě (vysoká cla), ale útočí právem na ideologii politické korektnosti a ví, že neomezená imigrace stát zničí.

Představa, že Clintonová bude čtyři roky pokračovat v budování socialismu (rovnostářství místo meritokracie), posilovat levicovou soudcokracii a liberální nevyšší soud, federální centralizaci a zvyšovat daně, ničit vzdělání i americkou identitu multikulturalismem (politikou identity) a nechá otevřené hranice, aby zlikvidovala tradiční americkou společnost, je snad mnohem horší.

Jako Američan bych tedy v dnešní kulturní válce se zaťatými zuby volil Trumpa, doufaje, že mu obchodní politiku zarazí Kongres!

Alexander Tomský

 

Celkově by tedy, po zvážení řady pro a proti, s takovými voliči – tedy s téměř výhradně více či méně tradičními příznivci Republikánské strany, při účasti ve volbách 83 %, obdržel pan Trump 16,5 hlasů (David Floryk je započítán polovinou jako nevolič a polovinou jako volič pana Trumpa), paní Clintonová 8 hlasů a pan McMullen 2 hlasy. Presidentem USA by se tedy stal pan Donald Trump, ale dokonce i při tomto složení voličů není zisk paní Clintonové vůbec zanedbatelný (prakticky třetina hlasů). Uvidíme 8. listopadu. Třeba jsou totiž tradiční příznivci Demokratické strany podobně znejistění jako my. Pokud ne, není v podstatě již nyní co řešit.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.