Obsah

Editorial

Vážení čtenáři,

třetí tištěný VÝBĚR Z HROZNŮ ročníku 2016 je u vás. Jednou za čas nezaškodí připomenout, z čeho že plyne ne zcela logické skládání ročníků: tištěný VÝBĚR je vždy složen z toho nejlepšího, co obsahovala uplynulá (cca) tři webová čísla KONZERVATIVNÍCH LISTŮ – a tak je VÝBĚR Z HROZNŮ vždy „pozadu“. Tentokrát se navíc poněkud opozdil, čili poslední, čtvrté, tištěné číslo ročníku 2016 už vlastně bude věnováno ryze počátku kalendářního roku 2017. Přiznáváme bez mučení, že možná nastává čas zvážit, nakolik je tento komplikovaný model nadále životný... a uvítáme k této věci jakýkoli podnět od vás, od čtenářů, o které jde nejvíc. Díky předem.

Mezi dva a půl tisíci nejbohatšími lidmi na světě je tři sta žen. 300 z 2500, to není ani 1/8, čili méně než 12.5 %. To je od 50 % ale zatraceně daleko. Nemělo by se s tím něco dělat?

Při obhajobě monarchie, coby formy vlády, její příznivci argumentují mimo jiné tím, že na rozdíl od všech ostatních, král je na své poslání celoživotně připravován. To je nesporně pravda. Nicméně, konotace s presidentskými volbami v USA by mohla být následující: pro úřad presidenta prý byla nejpřipravenější Hillary Clintonová – dokonce snad prý nikdo a nikdy nebyl k obsazení Oválné pracovny připravenější než ona... a přesto: štěstí že prohrála. Ještě nějakou dobu nebude panovat naprostá jistota, zda děkovat za to, že Donald Trump zvítězil – ale to je jiné téma.

Manipulace s pojmem ‚domácí násilí‘, navozování stavu, kdy jsou za tento trestný čin považovány i banality, to je jedna z přímých cest k ještě masivnějšímu vměšování státu do nejintimnějších sfér každého z nás. Je to nástroj k vykreslení rodiny v těch nejhorších barvách, jako místa, kde se pravidelně odehrávají kruté činy a vládne zákon (fyzicky) silnějšího, kde se tedy lze zcela standardně setkat s násilím muže vůči ženě a rodičů vůči dětem.“ „Takže vy jste jako Putin, že ano? V Rusku chtějí právě uzákonit, že ‚domácí násilí‘ je pouhým přestupkem. A při zdůvodňování tohoto kroku operují stejně jako vy ochranou tradiční rodiny!“ Tak tohle je smyšlená výměna názorů. Zatím. Skutečně je na místě „poděkovat“ poslankyni Dumy Jeleně Mizulinové za tak báječnou iniciativu, která ruským rodinám nepomůže ani za mák, zato obhájci rodiny zde na Západě si to slíznou, jsouce označeni za prokremelské figury, což samozřejmě přispěje k jejich diskreditaci. Přístup našeho státu k rodinám to neposune k lepšímu ani o píď, spíše budou – komplementárně – zase o něco posíleny hlasy volající po rozsáhlejším a hlubším dohledu nad tím, co že se to v těch rodinách vlastně děje... Cui bono?

Počasí přeje krbům... ať již prvoplánově či coby pohodlné posezení po mnohakilometrové tůře na běžkách. Ať jsou vám ke kterékoli z těchto variant KONZERVATIVNÍ LISTY příjemným společníkem.

 

...a nyní, jak je zvykem, editorial VÝBĚRU Z HROZNŮ:

Vážení čtenáři,

opět po čase dostáváte do rukou VÝBĚR Z HROZNŮ, a to třetí číslo ročníku 2016. Tištěný VÝBĚR bývá vždy složen z toho nejlepšího, co přinesla předchozí tři webová čísla měsíčně vydávaných KONZERVATIVNÍCH LISTŮ – a tak je VÝBĚR Z HROZNŮ vždy poněkud „pozadu“. Tentokrát se navíc skutečně opozdil, takže „podzimní“ číslo dostáváte až na počátku nového roku, za což se omlouváme.

Tento VÝBĚR se k vám dostává nedlouho poté, co byl do Bílého domu uveden nový americký president Donald Trump. Vše, co od svého zvolení pan Trump udělal, především způsob komunikace s veřejností, a také jeho nominace do administrativy, které komentuje ve svém textu Roman Joch, svědčí o tom, že to, co hlásal v kampani, myslí vážně. V lecčems možná ubral plyn, zmírnil slovník, nicméně témat se drží. Obama a „clintonovská“ levice v posledních letech dělali, co mohli, ve své snaze oslabit a ochromit Spojené státy – ekonomicky, vojensky, finančně, kulturně – čímž, přinejmenším nepřímo, nahráli Rusku i Číně. Komentátoři, kteří nejsou zaslepení či ideologicky předpojatí, připouštějí, že Rusko v Trumpovi získává tvrdého, ale pragmatického a čitelného soupeře i partnera. Jaké budou jeho další kroky? Přinese uklidnění do mezinárodních vztahů? Podaří se sjednotit rozdělenou americkou společnost? Jaké ovoce Trump přinese? Budeme jej na stránkách KONZERVATIVNÍCH LISTŮ i nadále sledovat.

Zajímavý je pohled na výsledky prosincového průzkumu CVVM o názorech české veřejnosti na výsledky amerických voleb. Nejpozitivnější očekávání v souvislosti s nástupem presidenta Trumpa mají Češi v oblasti vztahů USA a Ruska (35 % dotázaných očekává pozitivní vývoj, 14 % nepříznivý) a v oblasti boje s terorismem (35 % respondentů očekává pozitivní vývoj, 17 % nepříznivý). Pozitivní očekávání převládají také v případě života běžných Američanů (24 % příznivých očekávání, 12 % nepříznivých) a ekonomické situace ve světě (20 % příznivých očekávání, 14 % nepříznivých). Pokud jde o dopady Trumpova zvolení na vztahy USA a Číny, jsou názory českých občanů rozporuplné (19 % příznivých očekávání a 18 % nepříznivých). Mírně převažují negativní očekávání u vzájemných vztahů s Evropskou unií (18 % příznivých očekávání, 22 % nepříznivých), výraznější převaha negativních očekávání je spojena se vztahy USA s islámskými zeměmi (příznivá očekávání má 10 % dotázaných, nepříznivá 38 % respondentů).

Dalším tématem, které nepouštíme ze zřetele ani v tomto VÝBĚRU, je rodina a její situace v dnešním světě a také postoj dnešní politiky vůči ní. Pojem rodina má jen jeden skutečný obsah, ne několik zaměnitelných variant, jak se nám snaží namluvit různí progresivističtí reformátoři a reformátorky. Jejím základem je manželství, tedy trvalý a věrný vztah ženy a muže, jehož účelem je založení rodiny, kterou tvoří právě manželé a děti. Tuto skutečnost vyvrátit nelze; počet lidí, kteří dnes z těch či oněch důvodů nemohou či nechtějí rodinu založit, případně počet rodin, které se naneštěstí rozpadají, na tom nic nemění. Připustíme-li však rozmělnění pojmu, zbavujeme jej v konečném důsledku jakéhokoli významu a otevíráme cestu k orwellovskému nakládání s jazykem, což zásadně znesnadní hájení a podporu rodiny. Nezbývá než se ptát, zda právě toto není pravým účelem vytváření těchto a podobných zmatků.

„Nezapomínejme“, dodává k této naší situaci v KONZERVATIVNÍCH LISTECH často citovaný Vladimír Palko, „že kulturní válka tak či onak probíhá spíše někde jinde, než jen v politice. Probíhá v médiích a v nižších poschodích veřejného života a probíhá v samotných životech milionů lidí. Tam se i vše rozhodne a od toho se pak následně budou odvíjet i politické bitvy.“

x x x

„Mám naléhavý vzkaz pro zákonodárce vládních stran, kterým zbylo ještě trochu sebereflexe a zdravého rozumu: připomeňte si staré ctnosti umírněnosti, skromnosti a pokory. Nechte náš přirozený svět, který jste nevytvořili a který je v podstatě dobrý, alespoň chvíli na pokoji! A řešte skutečně vážné problémy, které ho ohrožují. Je jich víc než dost.“

František Mikš, Newsletter Pravého břehu, prosinec 2016

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.