Obsah

Proti štvaní

Kdyby se každý z nás pokusil každý týden prověřit jednu zprávu, která mu přišla e-mailem (nebo ji prostě našel někde na internetu...) a která se mu "na první dobrou" prostě nezdá, bylo by to moc fajn. Přispěl by totiž ke snaze umenšit to všeobecné štvaní, které se už roky rozmáhá a to nad všechny myslitelné meze.

Kdyby navíc své zjištění někde neanonymně publikoval (lhostejno kde... ono si to cestu najde...), ať už dospěje k čemukoli, bylo by to ještě lepší. Oni totiž lidé, kteří se na to specializují (a kterým tedy tímto děkujeme, protože dělají moc dobrou práci...), nemohou stihnout všechno. Tak bychom tedy rádi vyzvali každého, aby to zkusil -  když už ne každý týden, tak alespoň čas od času. A rozhodli jsme se jít příkladem.

Obdrželi jsme jisté sdělení, podepsané Pavlem Šťástkou. Jeho jádrem je srovnání: USA má 308 milionů obyvatel, 100 senátorů a 440 poslanc - ČR 10 milionů obyvatel, 81 senátorů a 200 poslanců. Závěr učiněný Pavlem Šťástkou: "Kdyby se USA držely stejného modelu - tak by musely mít 6 160 poslanců a 2 494 senátorů. Už víte, kde je chyba?"

Předně poznamenejme, že ono se to dá také prostě otočit - logikou Pavla Šťástky, pokud by se ČR držela stejného modelu jako USA, měla by 3 senátory a 14 poslanců. Nicméně, zanechme nyní fantazírování a opřeme se o fakta. Ano, USA má 100 senátorů a 440 poslanců - na federální úrovni. Spojené státy jsou však tvořeny (zjednodušeně) 50 státy s tak rozsáhlými pravomocemi, že to není srovnatelné s žádným naším "nižším patrem" samosprávy. Jak to tedy vypadá na této úrovni? Nebudeme samozřejmě procházet všechny státy, namátkou jsme vybrali tři: Texas (druhý nejlidnatější, cca 27 milionů obyvatel), Severní Karolínu (srovnatelný s ČR, něco málo přes 10 milionů obyvatel) a Maine (malý stát, jen něco přes 1 milion obyvatel, čili něco jako třeba Jihomoravský kraj). Texas má dvoukomorový parlament, v něm 31 senátorů a 150 poslanců. Severní Karolína má dvoukomorový parlament, v něm 50 senátorů a 120 poslanců. Konečně stát Maine má dvoukomorový parlament (možná se někteří z těch, kteří vidí rudě při slově "Senát", nyní podivují...), v něm 35 senátorů a 151 poslanců. Optikou Pavla Šťástky (násobíme průměrný počet senátorů resp. poslanců z našeho vzorku celkovým počtem států... plus ti federální) mají Spojené státy 2 033 senátorů a 7 456 poslanců. Ejhle, tohle asi pan Šťástka nečekal - co chtěl použít jako argument (podívejte se, jak je to absurdní!), se ukázalo jako přibližně v pořádku.

Celkově, už tedy víme, kde je chyba. Pavel Šťástka (ať už je to skutečné jméno autora či nikoli...) se nachází hluboko v zajetí své jednoduchosti - dokáže, zdá se, přemýšlet výhradně lineárně, což mu brání v pochopení, že počty senátorů a poslanců v konkrétním parlamentu se zkrátka neodvíjejí (lineárně, jak předvedl...) od příslušného počtu obyvatel a že je to v pořádku. Samozřejmě že oceňujeme schopnost Pavla Šťástky použít trojčlenku (vždyť jej dovedla k pro něj jistě překvapivému správnému řešení... a je dost takových, kteří neumí ani to), ale těžko si v daném kontextu nepoložit otázku druhu "Cui bono?": kdo že to posledně navrhoval razantní snížení počtu poslanců a senátorů - čili drastickou centralizaci moci? Andrej Babiš. Ad absudrum, z těch 17 zakonodárců České republiky by dnes bylo cca 5 zvoleno za ANO 2011 a se zbylým tuctem by snadno zatočil.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.