Obsah

Rukavice hozená konzervativním politikům

1. Bývalý slovenský křesťanskodemokratický politik Vladimír Palko opakovaně hovoří o tom, že konzervativci a křesťanští demokraté (a pravice obecně) po 2. světové válce byli tolik pohlceni obnovou Evropy a hospodářským a politickým zápasem s komunismem, že podcenili skrytou agendu kulturní, tzv. „antropologické“ revoluce, které se mezitím podařilo zmocnit se většiny vlivných institucí západního světa. Souhlasil byste s tímto hodnocením? Pokud ano, kudy vede cesta k nápravě? Jak mají konzervativci v takové situaci postupovat?

Číst dál...

Zásadní problém není ve strukturách EU, ale v krizi Západu

„Dohodu Koruny České, Konzervativní strany, Sdružení pro Místní Správy a SNK-ED o spolupráci, podpoře a partnerství s KDU-ČSL ve volbách do Evropského parlamentu pod starým císařským heslem VIRIBUS UNITIS (‚společnými silami‘) pokládám za politický úspěch všech zúčastněných“, říká Petr Krátký, jeden z kandidátů, kteří na kandidátce KDU-ČSL reprezentují právě tyto menší konzervativní subjekty. „Tento projekt může pomoci vrátit ‚starý kontinent‘ k hodnotám, jež vycházející z tisíciletého odkazu antiky, křesťanství i judaismu a přitom se nepříčí zásadě zdravého rozumu.“

„Zásadní problém není ve strukturách EU, ale v krizi Západu. Ochabli jsme. Neomarxisté ovládli společnost – v postkomunistických zemích je toto vítězství jen o generaci opožděné,“ namítá Zdeňka Rybová, zastupující na této kandidátce Konzervativní stranu.

Jak oba kadidáti hodnotí situaci Evropy i Západu, perspektivy Evropské unie tváří v tvář květnovým volbám i vyhlídky tohoto netradičního volebního projektu?

Číst dál...

Před volbami do EP

Letošní volby do Evropského parlamentu mohou být ty nejdůležitější za posledních čtyřicet let, tj. od doby, kdy se do něj v roce 1979 začalo volit. Celou tu dobu v něm totiž vládl mocenský kartel křesťanských, sociálních a liberálních demokratů. Zatímco ti dva poslední tlačili politiku stále doleva (evropští liberálové už dávno přestali být klasickými liberály a stali se jen jednou z dalších podob levice), ti první jim ustupovali a stávali se čím dále tím méně křesťanskými.

Číst dál...

Jak a proč volit do Evropského parlamentu

Zdá se mi, že postoje vůči Evropské unii – a tudíž i vůči Evropskému parlamentu – se vyhrocují. Část obyvatel – řekl bych, že ta nejhlasitější – vidí v Evropské unii a všem, co s ní souvisí, naprosté, čistokrevné zlo, a proto ji vášnivě odmítají. Předpokládám, že tito lidé budou volit nejspíše Stranu přímé demokracie, případně některou z menších protiunijních stran. Na druhé straně jsou „sluníčkáři“ a „eurohujeři“; ti jsou, zdá se mi, poněkud zaskočeni, ale v tom, koho volit, mají jasno, byť se jejich hlasy budou dělit mezi lidovce, topkaře, socdemáky, piráty a další strany. A pak je zde velká většina nerozhodnutých a váhajících. Tuto velkou skupinu můžeme rozdělit na ty, kterým je celkem jedno, jak to bude, a kteří k volbám nepřijdou, a na ty, kterým to jedno není, ale jsou dosti zmatení, protože se ve fungování Evropské unie moc nevyznají. Někteří z nich jsou vystrašeni ostrou protiunijní propagandou, na druhé straně, když pozorují dění kolem brexitu, nezdá se jim, že protiunijní postoj je to pravé ořechové.

Číst dál...

Volby do Evropského parlamentu 2019 – oč se hraje?

Blíží se volby do Evropského parlamentu a s nimi vyvstává otázka, zda-li má smysl jít volit. Někdo možná též přemýšlí, zda-li má projekt jménem Evropská unie vůbec smysl. Jedná se o zcela legitimní otázky, protože za poslední dekádu prošla unie hned několika krizemi – finanční, uprchlickou a nyní je zatěžkána břemenem jménem brexit. Reakční doba i účinnost přijatých opatření zcela odpovídají (omezeným) kompetencím, které unie má. Přičteme-li k nim různorodé zájmy jednotlivých států, není se co divit, že význam Evropské unie není vždy zřejmý.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.