Richard Wurmbrand – Neboj se kříže

Podrobnosti

Zveřejněno 26. 6. 2019 16:14

Napsal Dan Drápal

Díky české pobočce organizace Hlas mučedníků se českým čtenářům dostává do rukou rozsáhlá biografie rumunského pastora Richarda Wurmbranda a jeho ženy Sabiny. Anglický originál knihy má podtitul „Mučen pro Krista – celý příběh“ a navazuje na podstatně stručnější knihu „Mučen pro Krista“, která vyšla nedlouho poté, co (v roce 1965) jedna norská misijní organizace zaplatila Rumunsku deset tisíc dolarů, aby Wurmbrandovi mohli vycestovat z Rumunska.

Nejprve si uveďme několik biografických údajů. Richard Wurmbrand se narodil v roce 1909 v židovské rodině. Ve třicátých letech se stal úspěšným burzovním makléřem. To mu nebránilo, aby se na nějakou dobu nestal komunistou, jenž strávil určitou dobu v Sovětském svazu. Naučil se plynně rusky. V roce 1938 se oženil se Sabinou Oster, která rovněž pocházela ze zámožné židovské rodiny z Černovic (Cernauti), které dnes leží na území Ukrajiny. Manžele spojovala záliba v luxusu a v „užívání si“.

Nicméně ještě téhož roku prožil Richard obrácení ke Kristu, což byl pro jeho ženu zpočátku velký problém – brala si úspěšného burzovního makléře, nikoli horlivého křesťana. Po čase ale vydala svůj život Kristu i ona.

Manželé Wurmbrandovi neustále někomu pomáhali – za fašistické vlády v Rumunsku židům a komunistům, po porážce fašismu prchajícím německým vojákům, bývalým rumunským fašistům (příslušníkům tzv. „Železných gard“). Paralelně chodili kázat sovětským vojákům, mezi nimiž šířili bible i křesťanské traktáty.

Není divu, že byli neustále v ohrožení. Richard byl vícekrát zatčen už za fašistické vlády v první polovině čtyřicátých let minulého století, ale šlo vždy jen o krátké věznění. „Klec“ definitivně spadla 29. února 1948, kdy byl Richard zatčen a v komunistickém vězení opakovaně krutě mučen. Během svého prvního věznění strávil tři roky na samotce. V roce 1956 byl propuštěn. Byl sice odsouzen na dvacet let žaláře, nicméně po Stalinově smrti se situace alespoň na čas poněkud uvolnila. Rovnou se ale vrhl do kazatelské činnosti, podporován svou ženou Sabinou, která sama rovněž strávila několik let v pracovních táborech na stavbě tzv. „Dunajského průplavu“. V roce 1959 byl zatčen znovu – a opět byl mučen. Propuštěn byl při rozsáhlé amnestii v roce 1964 a v prosince roku 1965 spolu s manželkou a synem opustil Rumunsko. Po celém světě vydával svědectví o tom, jak ho Ježíš Kristus posiloval v době, kdy byl mučen, a jak se naučil právě v žaláři komunisty milovat. Napsal celou řadu knih a stál u zrodu několika organizací, jež dodnes pomáhají křesťanům žijícím v zemích, kde je křesťanství zakázáno a kde jsou křesťané vystaveni mučení a věznění. Je pozoruhodné, že Richard se dožil vysokého věku 92 let – po dlouhých letech mučení a hladovění v žaláři a po letech, kdy ho ve věznění sužovala neléčená tuberkulóza.

Jde o úžasnou knihu. Je mocným svědectvím o tom, že Kristus je živý a že dodává sílu svým svědkům i v naprosto extrémních situacích. Je svědectví o naprosté vydanosti Kristu – a to nejen vydanosti osobní, ale i vydanosti celé rodiny. (Wurmbrandovi měli syna Mihaie, který se narodil v roce 1941 a který byl v době věznění svých rodičů odkázán na pomoc přátel.)

Richard byl velmi vynalézavý a někdy velmi vtipný v rozhovorech s lidmi, kteří byli jeho „přirozenými nepřáteli“. Uvedu příklad:

„Ve třetím patře žil pan Parvalescu. Ten jednou Richardovi řekl: ‚Vy židé jste nikdy neudělali nic dobrého!‘

Richard odpověděl: ‚Máte hezký šicí stroj. Jaká je to značka? Aha, Singer! Pozor… nevynalezl ho náhodou žid? Pane Parvalescu, pokud soudíte, že židé jsou k ničemu, měl byste se toho stroje raději zbavit!‘“

Ocituji ještě delší pasáž ze samotného závěru knihy. Tato pasáž je shrnutím toho, co Richard ve vězení prožíval.

„Richard pochopil hlavní důvod, proč ho Bůh nechal čtrnáct let trpět muka: Jeho muka zachránila jeho mučitele před věčnými mukami. Právě ve vězení nabyl naděje, že i komunisté mohou být spaseni. Ve vězení si uvědomil, že je i za ně zodpovědný. Právě když ho mučili, se naučil je milovat.

Mnozí z bachařů a vyšetřovatelů díky němu uvěřili v Ježíše Krista. Někteří se dokonce stali pastory. Bylo ironické, že Bůh si použil výslechů, jimž byl Richard podroben, aby dosáhl doznání od vyslýchajících. Dokonce i ledově chladná srdce komunistů se otevřela jako květiny, když se jich dotkly svaté ruce, probodené železnými hřeby na kříži.“

Jako překladatel jsem někdy překládal knihy, při nichž jsem se téměř doslova válel smíchy. Překládal jsem knihy tak napínavé, že jsem se nemohl od práce odtrhnout. Překlad biografie Wurmbrandových na mě ale působil zcela jinak. Pociťoval jsem svatou bázeň. Přeložit některé pasáže – zejména ty o mučení – bylo velice těžké. Ne snad pro neznalost slovíček nebo gramatiky. Prostě… obsahově to byla silná káva. Nicméně teď mohu říci, že málokterá kniha tolik posílila mou víru v Ježíše Krista jako tato. Uvědomil jsem si, že si žijeme jako v bavlnce a jen velmi málo myslíme na naše bratry a sestry, kteří trpí pro Ježíše Krista. Tato kniha pro mě byla v tomto ohledu hodně hlasitým budíčkem.

Knihu vydalo nakladatelství Stefanos a prodává se za 256 Kč. Jako autorka je uvedena Rebecca P. Georgeová a kniha má podtitul Dramatický životní příběh Richarda Wurmbranda, mučedníka křesťanské víry v komunistickém Rumunsku stalinské éry.

Převzato se souhlasem autora.