Obsah

Ministerská facka nesnadno se glosuje

Můj táta kdysi říkával, že je škoda každé facky, která padne vedle. Upřímně řečeno, žádný jedinec v čase dospívání není dvakrát nadšený, když za lumpárnu či drzost dostane jednu či dvě za uši. Přiznávám, že ocenit to dokážu teprve ve věku, kdy se můj život přehoupl do druhé poloviny svého běhu.

Zaujalo mě proto pedagogicko-výchovné působení páně ministra financí, který na ulici několika pohlavky počastoval drzého mladíka. Z tohoto pro novináře vděčného incidentu lze vyvodit několikerý závěr:

Zaprvé by pohlavkování mělo být po vzoru páně ministra znovu zavedeno do kompetence kantorů na školách. Zdá se dnes být nad slunce jasnější, že mnozí rodičové užívání tohoto krajního nápravně-výchovného prostředku u svých zlatíček poněkud zanedbávají.

Není-li pro první variantu politický konsenzus, měl by se za incident pan ministr omluvit. Přeci jenom jde o veřejné fyzické napadení druhého člověka. A svou imunitu ať si ráčejí strčiti v tomto případě za klobouk.

Budou-li zamítnuty obě předchozí, nabízí se varianta třetí: v zájmu rovnosti před zákonem a zachování zdravé psychohygieny národa by měl být vyhlášen pro vládní činitele jednou v roce den bez imunity. A to za účelem proplesknutí výše zmíněných, z nichž mnozí z nich si mnohdy prostě nevidí do úst.

Jinak nám totiž hrozí, že se staneme tupým stádem fackujících se názorových schizofreniků, ministry nevyjímaje…

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.