Okupuj Wall Street!

Podrobnosti

Zveřejněno 13. 12. 2011 13:46

Napsal Roman Joch

Lze hnutí „Okupuj Wall Street“, které již několik měsíců poutá pozornost světa k Zuccotiho parku na Manhattanu v New Yorku, právem považovat za levicový protipól pravicového hnutí Tea Party?

Levicová média se o takové vykreslení Occupy Wall Street (OWS) usilovně snaží, je to ale podivné a neadekvátní, a to minimálně ze dvou důvodů.

Jaký je cíl?

Když existovala Tea Party, ale OWS ještě nikoli, levice tvrdila, že Tea Party jsou nezodpovědní, nebezpeční extrémisté. Pokud by to byla pravda, pak přirovnávat OWS k Tea Party by nebylo komplimentem, ale obžalobou a nadávkou.

Samozřejmě, levice viděla a věděla, jak je vliv Tea Party na pravici a v Republikánské straně mocný a efektivní. Proto přirovnává OWS k Tea Party – aby je představila jako silné, efektivní hnutím na levici, v Demokratické straně, které tak vyvažuje vliv Tea Party na pravici, a tím jej neutralizuje. Žádoucím, kýženým výsledkem je pak zlatý „střed“, jenž představují president Obama a jeho politika...

Tady je však evidentně přání otcem myšlenky. OWS ani zdaleka nedosahuje a nedosáhne síly a vlivu Tea Party – vždyť ani nemůže. Není totiž ostře zacílené, nemá jasný politický cíl.

Tea Party usiluje o snižování státního dluhu, snižování státních výdajů a je proti zvýšení daní. To je jasný, koherentní program, s kterým jeden může i nemusí souhlasit, ale není pochyb o tom, že je jasný a srozumitelný. Ať už rozumný či nerozumný, ale koherentní.

Co ale chce OSW? Je proti kapitalismu. Co to však znamená konkrétně? Proti čemu přesně je? Je pro socialismus. Co to znamená? Co to je? Chce vyšší daně pro bohaté. Ano, toto je první uchopitelná myšlenka. Zdanit bohaté progresivně – kolik to ale přinese peněz do státního rozpočtu? Dost či málo? A co pak ti bohatí udělají – neinvestují potom náhodou veškeré své bohatství jinde, v zahraničí, kde je příznivější míra zdanění? A co nápad odpustit – tedy zrušit – všechny dluhy? To je už vskutku na klinickou diagnózu: pokud je myšlen vážně, pak by znamenal politickou krádež, okradení všech věřitelů státní mocí, a navíc garancí toho, že do budoucna nikdy nikdo v zemi už nikomu nic nepůjčí.

Anarchisté za rozsáhlý stát

Dalším problémem je nutná vnitřní logická i politická kontradikce uvnitř OWS, kterou lze vyjádřit pojmem „anarchisté za rozsáhlý stát“. Aktivisté OWS se tváří jako rebelové, revolucionáři, kteří jsou proti systému, proti establishmentu, proti současnému politickému a ekonomickému pořádku, tedy jako ti, kteří chtějí demontovat a odstraňovat, ale zároveň jsou pro mnohem rozsáhlejší stát a hlavně chtějí více peněz od státu pro sebe. Natahují ruku a říkají, „Státe, dej, státe, plať!“ Tedy jsou vlastně za to, co je dnes, ale v mnohem větší míře! Jsou proti tomu, co je dnes, a současně pro to, co je dnes, ale v mnohem větší míře!

Lze obdivovat konzistenci anarchistů i konzistenci etatistů (aniž by člověk souhlasil s jedněmi, či druhými, či oběma), ale jen ztěží lze mít obdiv k „etatistickým anarchistům“ či „anarchistickým etatistům“. A lze rovněž pochybovat o jejich politické efektivitě.

Toto jsou ty hlavní dva politické problémy OWS – a s OWS; samozřejmě, bylo by lze zmínit i otázku esteticko-hygienickou: zatímco Tea Party jsou spořádaní daňoví poplatníci, kteří jen chtějí, aby jim stát bral méně z jejich, a na svých shromážděních (veřejných demonstracích a manifestacích, žádných „okupacích“), po sobě řádně uklidí, OWS... ehm, no, nechme toho.

A pak, zajisté, mnozí z „okupujících“ jsou radikální levicoví idealisté, ale je zřejmé, že OWS přitáhlo i neúměrné množství podivínů a bláznů. Taky nemalé množství antisemitů. (Ne všichni v OSW jsou antisemité, antisemitů je v OWS snad menšina, ale nezanedbatelná menšina. Není to až tak překvapivé: nenávist k židovským bankéřům je to, co spojuje neonacisty s radikální socialistickou, komunistickou či marxistickou levicí: jedni nenávidí židovské bankéře, druzí židovské bankéře, ale dohromady a shodně židovské bankéře – to je ten jejich „kompromis“ a styčná plocha.)

Samozřejmě, když člověk kritizuje hnutí Occupy Wall Street, neznamená to, že Wall Street nutně hájí či souhlasí se vším či se všemi na něm. Na Wall Street lze právem kritizovat mnohé, stejně jako na současné podobě „kapitalismu“. Ale ne každá kritika je stejně správná a míří k cíli.

Socialismus není řešením

Zajisté lze po právu kritizovat a odsuzovat hrabivost a morální hazard mnohých na Wall Street – ale socialismus pak není léčbou neduhů kapitalismu, jen jejich přesunem z trhu na stát – a pak vytvořením neduhů dalších a větších. Hrabivost je totiž vlastností a selháním člověka, jednotlivce; tedy přechod od kapitalismu k socialismu přesune hrabivost z trhu na státní úředníky, kde morální hazard a neodpovědnost budou ještě větší, neb vždy vše zaplatí „oslíček otřes se!“ – daňový poplatník.

A zajisté lze kritizovat ty, kdo morální hazard umožnili a státními zárukami a pobídkami, garantovanými hypotéčními půjčkami, a následně i dotacemi a „bail-outy“ i povzbudili a přiživili – tedy stát, státní úředníky, exekutivu i legislativu.

Kdyby OWS demonstrovali proti těmto neduhům Wall Street, pak by museli demonstrovat před budovami Fanny Mae a Freddy Mac, před Kongresem a Bílým domem.

Pak by ale byli od nerozeznání od Tea Party, neboť Tea Party dělá právě to.

* * *

Co je hnutí Tea Party?

Americké hnutí Tea Party je již po několik let neformálním sdružením řady relativně nezávislých lokálních iniciativ, které spojuje především cíl omezit moc federálního státu.

Hnutí je to velmi různorodé, byť povětšinou se prolíná především s křesťansko-konzervativním proudem uvnitř Republikánské strany. Jednotícím prvkem je občanský protest proti stranickým a politickým elitám, které – podle názoru aktivistů – nedostatečně hájí zájmy obyčejných lidí, amerických občanů. Příznivci Tea Party výrazněji zasáhli do primárek před kongresovými volbami v roce 2010, kdy se jim podařilo prosadit řadu svých kandidátů.

Žádné zdanění bez zastoupení

Svým názvem, ale i ideově, svým étosem, současné hnutí Tea Party odkazuje na známou historickou událost, která byla jedním z milníků na cestě ke zrodu americké republiky. Bostonský čajový dýchánek (Boston Tea Party) byl protestem amerických kolonistů proti politice britského impéria vůči americkým koloniím, při kterém bylo 16. 12. 1773 v bostonském přístavu naházeno do moře mnoho beden čaje.

Problém kolonisté neviděli ani tak ve výši daní, které britská vláda na své americké kolonie uvalila, ale spíše ve faktu, že nové daně nebyly s kolonisty řádně projednány. Jelikož neměli žádné zastoupení v britském parlamentu, fráze „Žádné zdanění bez zastoupení“ (No Taxation without Representation) se stala jedním z populárních hesel americké revoluce.