kalendárium: červen 2011

Podrobnosti

Zveřejněno 10. 6. 2011 8:20

Napsal Redakce

11. 6. 1341

Český sněm přijal na návrh krále Jana jeho syna Karla za budoucího krále; Karlovi byl udělen titul „rex iunior“ a byla mu svěřena vláda v království; ke korunovaci prozatím nedošlo.

Institut korunního prince dával jasně na srozuměnou, s kým se – coby následníkem trůnu – počítá. I když ne vždy vše proběhlo tak relativně hladce, jako v tomto případě. Téměř každé srovnání minulosti, byť značně „středověké“, s naší současností, zejména jde-li o politickou reprezentaci, vede k povzdechu. Možná, že by jasně proklamované „nástupnictví“ na post ústavních činitelů, zabránilo mnohých skandálům a nerozumnostem.  Ostatně, budeme-li pravdiví, řada kandidátů je v kuloárech stejně předjednaná, tady se na demokracii až zase tak moc nehraje. Budoucí „regenti ústavních funkcí“ by se, pod přísným dohledem druhých, možná chovali mnohem mravněji. Možná…

21. 6. 1621

Proběhla staroměstská exekuce, poprava 27 českých pánů, účastníků stavovského povstání proti Habsburkům. Popraveni byli 3 muži stavu panského (Šlik, Budovec a Harant), 7 rytířů a 17 měšťanů. Průvodním trestem ztráty hrdla bylo i propadnutí majetku. Konfiskační komise zabavily na 115 panství a statků.

V jedné současné populární písničce se zpívá, že „vítěz bere vše…“. To dá říci i o těch, kdo potlačili české stavovské povstání. Smutná věc: Čechy přicházejí o řadu výjimečných osobností a v následujících desetiletích zemi opouštějí desítky šlechtických rodin, duchovních a také tisíce prostých lidí, jejichž názory nejsou v souladu s oficiální linií těch, kteří vládnou. Intelektuální, společenský, kulturní a také náboženský pohyb se v našich zemích výrazně zpomalí. Habsburkové dali na Staroměstském náměstí jasně na srozuměnou, kdo je tady pánem. Ve skutečnosti začal být v Čechách pánem Albrecht z Valdštejna, geniální manažer své doby, který na konfiskacích zbohatl zřejmě nejvíce ze všech. Válčící Evropa se později nezajímala o názor Vídně, starala se, jak na vývoj politických událostí zareaguje Frýdlant. Albrecht z Valdštejna v určitou chvíli „bral vše“. Jenže zradil a sám byl nakonec zrazen. Lovec se stal lovnou zvěří. Nepřipomíná nám to něco z dnešní politické scény?

27. 6. 1991

Československé území opustil poslední voják Sovětské armády. Předtímpodepsali zmocněnci vlád ČSFR a SSSR protokol  o odsunu sovětských vojsk z ČSFR.

Dočasný pobyt „spřátelených vojsk“, která k nám pozvali čelní komunističtí představitelé, se značně protáhl. „Bratříček“ Karla Kryla mohl za okupačními vojáky v hranatých železných maringotkách zavřít vrátka až po dlouhých 23 letech. Z následků se však mnohá místa naší země vzpamatovávají dodnes. A stačila jedna generace, aby se na dobu nesvobody zapomnělo. Už dnes mnozí mladí začínají zpochybňovat, že komunistická strana, hlásící se k ideologii třídního boje a odkazu prezidenta Gottwalda, za jehož vlády docházelo k vraždám, perzekvování, ponižování a útlaku nevinných, je organizací zločineckou. Současní komunisté už nepotřebují spojenecká vojska, chrání je samo demokratické zřízení naší země. Proč máme zákony zakazující propagaci nacismu a komunismu, když nemáme vůli je naplnit?