Hlavně nebýt fanatik

Podrobnosti

Zveřejněno 13. 3. 2012 21:38

Napsal David Novák

Přemýšleli jste někdy nad tím, co slovo fanatik znamená? Kde se vzalo? Původ tohoto slova je z latinského fanum, což znamená svatyně nebo bohu zasvěcené místo. V Římě se fanatici nazývali kněží cizích božstev, např. Isidy, Kybely. Protože jejich kult připadal Římanům divoký a vášnivý, přenesl se tento vedlejší význam později do dalších jazyků v negativním smyslu. Když se dnes o někom řekne, že je fanatik, vybaví se někdo, kdo se neohlíží napravo, nalevo a jde slepě za svým cílem, který je většinou špatný. Na jednu stranu je pravda, že pokud jde člověk slepě za svým, potom mu nepochybně hrozí fanatismus, na druhou stranu si kladu otázku, zda nenazýváme fanatismem jednání či chování jako jsou oběť, nasazení se pro věc, vytrvalost, statečnost atp.

Nedávno jsem četl rozhovor s Rudolfem Vrbou, autorem knihy „Utekl jsem z Osvětimi“. Podívejme se, co Vrba odpovídá na jednu z otázek: Setkal jste se v Osvětimi s někým, komu pomohla víra v Boha přežít nebo slušně obstát?

Jediní, kteří obstáli ve strašlivé zkoušce, a to je zajímavé, byli Svědkové Jehovovi. V Ravensbrücku jich byly vězněny tisíce. Často to byly i matky vojáků, kteří bojovali na frontě. Stačilo jen jít k bráně, kde byly formuláře, na nichž mohli podepsat, že nebudou dál dělat mírovou propagandu a vyznávat svou víru, a mohli být propuštěni. A nestal se jediný případ, že by někdo z nich šel a podepsal. Naopak. Ti, kteří slíbili, že podepíší, a potom viděli, že ti, kdo odmítli, byli zavražděni, zrušili svůj slib a nepodepsali. Morální síla těch lidí, kterým se dnes kdekdo vysmívá, se ukázala být nesmírná a já si jich vážím.

Možná, že se někteří z vás nad Vrbovou odpovědí ušklíbnou s tím, že se jednalo v případě Jehovistů o fanatismus. Já osobně si tím až tak jistý nejsem. Myslím, že se jednalo o statečnost. Svým rozhodnutím – na rozdíl od současných náboženských (ale i jiných) fanatiků – totiž nikoho neohrožovali. Jediné co ohrožovali, byl jejich vlastní život. Z našeho pohledu je jejich pohled na křesťanství nesprávný, ale to teď ponechme stranou. Raději se zamysleme nad tím, zda se dokážeme my nasadit za nějaký ideál, cíl, který přesahuje naše pohodlí, prestiž či dobré bydlo.

Francis Fukuyama v knize Konec dějin tuto naši někdy rozplizlost komentuje takto: „Člověk na konci dějin ví, že nasadit život není k ničemu, neboť vidí dějiny plné nesmyslných válek. Loajalita, která lidi hnala k zoufalým skutkům odvahy a sebeobětování, se ve světle pozdějšího vývoje ukázala jako hloupý předsudek. Lidé moderního vzdělání sedí spokojeně doma a gratulují si ke své shovívavosti a odporu k fanatismu. Nietzscheho Zarathustra se k oněm průměrným obrací se slovy: Nebo říkáte: ´Jsme venkoncem skuteční, bez víry a bez pověry.´ tak pyšně vypínáte prsa – ach třebas že prsou ani nemáte!“

Fukuyama dobře vystihuje postmoderního člověka s jeho zaklínadlem „hlavně nebýt fanatik“, které ale neznamená nic jiného, než strach a snad i lenost jít s kůží na trh v tom smyslu, že mám strach nést důsledky svého stanoviska, postoje, názoru či zodpovědnost za nějakou věc, ideál.

Pisatel novozákonní knihy Zjevení vyčítá křesťanům, že nejsou „studení ani horcí“. Nebo jinými slovy, jsou bez chuti. Sice dokáží k mnoha věcem zaujmout postoj, ale zaujímat postoje nic nestojí.

Obávám se, zda někdy nevidíme fanatismus ve věcech, jakými jsou nadšení, optimismus, jednoznačný pohled atd. Moc dobře vím, že život mnohokrát není černobílý, že věci nejsou jasné, jak bychom chtěli. To ale neznamená zůstávat jen kdesi uprostřed. Nakonec nejlepším příkladem byl sám Kristus, který šel až na kříž. Možná by ho mnozí zařadili do kategorie fanatik. V jistém slova smyslu fanatikem byl – pokud fanatismus znamená oddanost Bohu, odvaha a obětující se láska. Dobře ale víme, že fanatikem nebyl, protože jeho chování bylo regulováno – oním regulativem byla láska.

Moc bych si přál, aby se mezi námi našli mnozí „fanatici“, v tom Ježíšovském slova smyslu. Mám na mysli lidi, kteří šíří světlo a naději. Pokud se nám do toho nechce, potom bych poradil jeden citát, který vyřkl údajně A. Einstein: „Nemáš-li sílu, abys hořel a šířil světlo, alespoň nezacláněj.“.