Obsah

Jiží Súdán, nový spojenec Izraele

Nestává se každý den, aby vůdce zcela nově zrozeného státu zamířil na svou úplně první zahraniční cestu do Jeruzaléma, hlavního města nejobléhanější země dnešního světa, ale Salva Kiir, president Jižního Súdánu, doprovázený ministry zahraničí a obrany, učinil koncem prosinec právě tohle. Izraelský president Šimon Peres uvítal tuto návštěvu jako "historickou chvíli a okamžik posunu". Tato návštěva urychlila rozhovory o umístění velvyslanectví Jižního Súdánu v Jeruzalémě, čímž se stává vůbec jedinou zemí na světě, která tak činí.

Tento neobvyklý vývoj je výsledkem neobyčejného příběhu. Dnešní Súdán se zformoval v devatenáctém století, když Osmanská říše ovládala severní regiony a pokoušela se o dobytí těch jižních. Britové, vládnoucí z Káhiry, položili roku 1898 základy moderního státu a v průběhu dalších padesáti let vládli samostatně nad muslimským severem a křesťansko-animistickým jihem. V roce 1948 však Britové podlehli tlaku ze strany Severu a spojili obě administrativy pod severní kontrolu se sídlem v Chartúmu. Tak se muslimský Sever stal dominantní silou v celém Súdánu  a arabština se stala jeho oficiálním jazykem.

Vyhlášení nezávislosti na Británii v roce 1956 proto vyústilo se vypuknutí občanské války, v níž jižané bojovali za vymanění ze severní, tedy muslimské, nadvlády. Štěstím se pro ně stala "periferní strategie" tehdejšího izraelského premiéra Davida Ben-Guriona, ztělesněná ve všestranné izraelské podpoře ne-arabského živlu na Blízkém východě, včetně Jižního Súdánu. Izraelská vláda představovala v době první občanské války v Súdánu, která trvala do roku 1972, hlavní zdroj morální podpory, diplomatické pomoci i zbrojních dodávek.

President Kiir potvrdil v Jeruzalémě tento příspěvek prohlášením, že "Izrael vždy podporoval národ Jižního Súdánu. Bez vás bychom jako samostatný stát nevznikli. Bojovali jste po našem boku, aby bylo možno vytvořit Jižní Súdán." President Peres ve své odpovědi připomenul svou přítomnost v Paříži na počátku 60. let, když společně s tehdejším premiérem Levi Eškolem iniciovali vůbec první kontakt s vůdci Jižního Súdánu.

Občanská válka v Súdánu trvala s přestávkami od roku 1956 do roku 2005. Postupem času se muslimští seveřané stávali vůči svým jižním spoluobčanům stále nenávistnějšími, což v letech 1980 – 90 vyvrcholilo mnoha masakry, faktickým obnovením masového otrokářství a genocidní politikou centrální vlády a její armády. Občanská válka v Súdánu byla jedním z největších válečných konfliktů od Druhé světové války, přinesla téměř 2 miliony civilních obětí a vyvolala přesídlení 4,5 milionu obyvatel.

Vzhledem k rozsahu tragických poměrů v celé Africe by tyto problémy Jižního Súdánu západní veřejnost, chvílemi již znavenou zprávami o afrických masakrech, možná příliš nezaujaly, nebýt mimořádného úsilí mezinárodního abolicionistického hnutí, v čele kterého stáli především dva současní američtí aktivisté.

Začalo to v polovině 90. let, když John Eibner z Christian Solidarity International (Mezinárodní křesťanská solidarita) osvobodil desetitisíce otroků v Súdánu, a Charles Jacobs z americké organizace American Anti-Slavery Group zahájil ve Spojených státech "Sudan Campaign", která spojila širokou koalici organizací.

(Připomeňme, že i česká pobočka Křesťanské mezinárodní solidarity po léta trpělivě organizovala modlitební podporu a shromažďovala skromné české prostředky, aby se tak mohla zapojit do práce ve 20. století téměř neuvěřitelné – vykupování zajatých vesničanů z arabského otroctví; pozn. překl.)

Protože všichni Američané svorně odmítají otroctví, abolicionistům se podařilo vytvořit neobyčejnou alianci levice i pravice, spojit Barneyho Franka a Sama Brownbacka, nadaci Congressional Black Caucus a křesťanskou pravici Pata Robertsona, černé pastory i bílé evangelikály. Navíc, muslimský černošský radikál a rasista Louis Farrakhan byl přiveden do rozpaků a usvědčen za lži, když se pokoušel existenci otroctví v Súdánu popírat.

Abolicionistické úsilí kulminovalo roku 2005, kdy administrativa presidenta George W. Bushe vyvinula mezinárodní tlak na Chartúm, aby podepsal mírovou smlouvu, která ukončila válku a poskytla jižanům možnost uskutečnit referendum o nezávislosti. To proběhlo v lednu 2011, kdy 98% s nadšením hlasovalo pro oddělení od Súdánu, což o šest měsíců později vedlo k vytvoření Republiky Jižní Sudán, události, kterou Šimon Peres uvítal jako "milník v historii Blízkého východu."

Dlouhodobá investice Izraele se vyplatila. Jižní Súdán odpovídá obnovené „periferní strategii“, do níž patří Kypr, Kurdové, Berbeři a, možná jednoho dne i post-islamistický Írán. Jižní Súdán poskytuje přístup k přírodním zdrojům, především k ropě. Jeho úloha v konferenci Rozhovory o nilských vodách poskytuje možnost investic i pokud jde o Egypt. Kromě praktických výhod představuje nová republika inspirující příklad nemuslimské populaci, odolávající islámskému imperializmu svou integritou, vytrvalostí a obětavostí. V tomto smyslu je zrození Jižního Súdánu opakováním zrození novodobého Izraele.

Máme-li Kiirovu návštěvu Jeruzaléma skutečně označit za milník, musí projít Jižní Súdán dlouhou cestu od extrémní chudoby a rozvrácené infrastruktury s takřka neexistujícími či omezenými státními institucemi, nahrazovanými z části mezinárodním protektorátem, k modernitě a skutečné nezávislosti. Taková cesta vyžaduje, aby nové vedení státu nezneužívalo nové státní zdroje, a nesnilo o vytvoření "Nového Súdánu" dobytím Chartúmu, ale aby položilo základy nové, úspěšné státnosti.

Země je po letech útoků zdevastovaná a zanedbaná: chybí silnice, čistá voda, kanalizace, lékařská péče je minimální, příležitosti ke vzdělání vzácné. Pro Izraelce a obyvatele Západu to znamená pomoci se zemědělstvím, zdravotní péčí a vzděláváním, a stejně tak naléhat na Džubu (hlavní město Jižního Súdánu), aby se soustředila na obranu a rozvoj, a vyhýbala se svévolné válce (zejména vůči Severu). Úspěšný Jižní Súdán by se mohl nakonec stát regionální mocností a silným spojencem nejen Izraele, ale i Západu.

Původně publikováno 3.1.2012 ve The Washington Times, český překlad vyšel v KONZERVATIVNÍCH LISTECH 3/2012 v březnu 2012; přeložil – df

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.