Veřejný statek aneb malý výlet do historie pozemkových knih

Podrobnosti

Zveřejněno 19. 4. 2012 16:52

Napsal František Hrubý

V katastrech všech obcí odedávna existovaly (a dosud existují) pozemky i jiné nemovitosti, které užívali všichni občané. Nikdo nebyl z jejich užívání vyloučen, nikomu nebyla vymezena míra jejich užívání, ani platba za toto užívání, protože to nebylo prakticky, tedy rozumně možné. Tento „Veřejný statek“ byl osvobozen od daně a byl neprodejný. Patřila sem neplodná půda, rybníky bez užitku, mokřiska, průhony k pastvinám a k lesům, koryta řek i drobných vodotečí, silnice, veřejné cesty (vesměs hlavní polní cesty) – ale také náměstí, návsi, státní dráhy a kanály, kostely, kaple, hřbitovy, budovy sloužící státu, obecné školy i veřejné vzdělávací ústavy. Jasnou definici „Veřejného statku“ obsahuje už všeobecný zákoník občanský vyhlášený 1.6.1811 patentem císaře Františka I. č. 946 Sb. z. s platností pro všechny země rakouského císařství, vyjímaje země koruny uherské. Pro české země platil, mnohokrát novelizovaný, až do 31.12.1950.

Z historie pozemkových knih

Předchůdcem jsou zemské desky a potom všechny pozemkové knihy nejednotně vedené na různých úrovních. V roce l871 byl vydán zákon č. 95 známý jako „knihovní zákon“, který nařizoval sjednocení všech zápisů o nemovitém majetku a to ve všech zemích Rakousko-Uherské monarchie. Až do zavedení těchto nových pozemkových knih – dle shora citovaného zákona – byly vedeny jen „Gruntovní knihy“ (gruntovnice), v nichž byly uvedeny zápisy o hospodářských usedlostech a o venkovských staveních – vlastně se jednalo jen o málo přesné popisy usedlostí.

Pro české země (pro uherskou část monarchie nikoliv) byl následně vydán zákon č. 92 z 5. l2. l874 o zakládání nových pozemkových knih. Tento zákon nařizoval, mimo jiné, povinné očíslování všech domů – to jsou dosud užívaná čísla popisná. Nová pozemková kniha (hlavní kniha) – založená pro katastr každé obce byla vedena následující formou:

List – I: nemovitosti dle parcelních čísel;

List A-II: věcná oprávnění k nim se vztahující;

List B: vlastnické právo k nemovi-tostem, případně jeho omezení;

List C: věcná práva proti vlastníkům (výměnky, služebnosti, zástavy, atd.)

Veřejný statek

Výjimkou v této evidenci byly parcely označené jako „Veřejný statek“. Tyto parcely se vedly pouze v sezna-mu, který nalezneme většinou v prv-ním svazku hlavní knihy každého katastrálního území. Seznam obsahuje pouze číslo parcely a její označení. K Veřejnému statku se nevedl list A II ani list B, neboť vlastníkem byla veřejnost a správcem byl vždy příslušný obecní úřad. Parcely nebo jejich části se do veřejného statku postupovaly většinou zdarma. Veřejný statek se nedal zadlužit či zastavit a byl osvobozen od daně. V pozemkových knihách k veřejnému statku nenajdeme tedy nic jiného, než tento seznam. Právní vztahy k němu řešil pouze tehdejší občanský zákoník.

Od zavedení nových pozemkových knih až do komunistického převratu v roce 1948 se evidence Veřejného statku ani jeho právní postavení, tedy správa obcemi a právo užívání všemi občany, nemění. Až paragraf 149 ústavního zákona č. 150/1948 Sb. (Ústava Československé republiky) prohlásil pozemky vedené dosud v kategorii veřejný statek za vlastnictví státu (se správou MNV). Téměř dokonalý systém pozemkových knih byl hrubě narušen počátkem roku 1951, kdy občanský zákoník č.141/1950 Sb. zrušil konstitutivnost zápisů do pozemkové knihy (vlastnictví se zakládalo až do této doby jen povinným zápisem). Komunistickému režimu se nehodila propracovaná ochrana vlastnictví a zcela otevřeně se začalo hovořit o postupném zrušení soukromého vlastnictví. Pozemkové knihy se pak ještě nepovinně vedly do roku 1964, kdy došlo ke skončení zápisů úplně. Pozemkové knihy se pak staly archiváliemi a na základě zápisu v nich se nyní často prokazuje vlastnické právo vzniklé před r. 1961, kdy byla zavedena dost primitivní „Evidence nemovitostí“, která platila až do 1.1.1993. Od té doby se vede opět řádná evidence, což je nynější Katastr nemovitostí.

Realita

V terénu, tedy v katastrech obcí, zmizely – byly rozorány nejen hranice zemědělsky využívané půdy, ale též hranice parcel vedených dříve jako „Veřejný statek“. Většina cest byla rozorána a některé dokonce prohlášeny za ornou půdu, takže dnes bývalé hlavní cesty v katastrech obcí většinou neexistují. Tyto pozemky ale v minu-losti vesměs tvořily zároveň základní kostru bezeškodného odvádění dešťových srážek. Současná absence této kostry (až na asi 7% katastrů, kde už byla provedena tzv. Komplexní pozemková úprava) je jednou z hlavních příčin katastrofálního rozsahu půdní eroze v naší současné krajině i jejího zpustnutí, pomineme-li znemožnění přístupu k některým parcelám vlastníků.

Pozemkový fond České republiky dnes rozprodává parcely bývalého „Veřejného statku“ – vesměs bývalé hlavní cesty rozorané a prohlášené za ornou půdu – do soukromého vlastnictví. Skupují je hlavně funkcionáři současných zemědělských gigantů – pohrobků bývalých sloučených JZD a Státních statků, velkou většinou bývalí komunisté. Tato skutečnost je snadno dokazatelná, dokonce i na internetu! A šeptá se, že to skupují pro konkretního člověka, jednoho z nejbohatších občanů republiky, též bývalého komunistu a agenta StB.

A budoucnost?

Prodej probíhá stále, i v současnosti, přestože přechodem těchto pozemků do soukromého vlastnictví se značně zkomplikuje realizace pozemkových úprav jednotlivých katastrů, které jsou naléhavě nutné nejen pro tvorbu a ochranu naší krajiny, ale zejména pro restituční odčinění křivd spáchaných bolševiky na vlastnících půdy. V současnosti nedosahuje počet takto upravených katastrů ani 8% z jejich cekového počtu. A to jsou ještě většinou jen malé katastry co do rozlohy – řešení jsou v nich méně složitá.

Až do realizace komplexních pozemkových úprav v katastrech všech obcí by proto měly parcely, které byly do roku 1948 vedeny jako veřejný statek, zůstat v majetku Pozemkového fondu ČR. A realizace KPU by měla dostat maximální podporu všech státních úřadů...

Současné tendence a způsoby skupování zemědělské půdy šak vyvolávají vážná podezření. Za této situace se obávám návratu velkostatkářské třídy, tentokrát „šlechty“ z pohrobků komunistických funkcionářů a spekulantů. Aktuální stav se u nás (stejně jako na Slovensku) radikálně liší od funkčních modelů v okolních zemích, přičemž zmíněným prodejem „Veřejných statků“ se tato deformace prohlubuje a fixuje. Rozhodně to není vývoj směrem k rodinným farmám, které jsou hlavní formou obhospodařování půdy ve „starých“ členských zemích EU a které potřebuje naše krajina i celá Česká republika.

Ing. František Hrubý (*1933), absolvoval lesnickou fakultu v Brně, pracoval jako technik, polesný a odborný lesní hospodář