Střet zájmů

Podrobnosti

Zveřejněno 12. 6. 2012 18:13

Napsal Jan Kubalčík

Střet zájmů může mít mnoho podob. Tak třeba takové zneužití informací, které se člověk dozvěděl v rámci své činnosti pro zaměstnavatele, k osobnímu obohacení (nebo obohacení blízké osoby...). Příkladem tohoto jevu je tzv. Insider Trading, kdy zaměstnanec použije (nebo poskytne někomu jinému) zatím neveřejné informace o podniku za účelem nákupu či prodeje jeho akcií. Takovým insiderem je samozřejmě také politik (od obecní úrovně po ta nejvyšší patra), který má z titulu své funkce přístup k informacím např. o budoucím záměru něco někde stavět – a tedy o zhodnocení pozemků v těch místech. Typickým příkladem je samozřejmě pan poslanec Václav Baštýř (ODS), který, jak je dnes již všeobecně známo, nakoupil levně pozemky, které dnes podstatně dráž prodává státu, neboť „shodou okolností“ zrovna přes ně má vést dálnice. V rámci korektnosti dodejme, že poslanec Baštýř je „pouze“ ve vážném podezření. Ale to by mohl snadno rozptýlit a dokázat, že nelhal, když původním majitelům při koupi tvrdil, že hodlá hospodařit – Pozemkový fond by jistě nalezl jiné vhodné pozemky, které by bylo možno s poslancem Baštýřem vyměnit a tento může začít směle orat a sít od rána do soumraku.

Střetem zájmů ale může být i prosté přijetí nějaké protislužby s tím, že to ovlivní mé rozhodování např. při výběru dodavatele (přičemž to ve skutečnosti mé rozhodování ani ovlivnit nemusí). Střetem zájmů může být i to, když coby manager (nikoli majitel) firmy zaměstnám svého příbuzného – tedy dám mu přednost před někým jiným, třeba kvalifikovanějším.

Nebudu pokračovat – myslím, že je to vcelku srozumitelné a nikoli přehnaně komplikované. Takové situace bývají také velmi detailně popsány v různých kodexech zaměstnaneckého chování. Jistě je zapotřebí odlišit situaci, kdy někdo něco nekalého opravdu chce učinit a situaci, kdy tomu sice všechno nasvědčuje, ale není tomu tak. Proto v těch různých firemních kodexech se povětšinou každý mimo jiné dočte, že je zcela lhostejné, jestli se o nějakou lumpárnu skutečně jedná, nebo jestli to jenom tak vypadá (jako možná u poslance Baštýře). Samozřejmě že z hlediska Pravdy a Spravedlnosti to není totéž a není to totéž ani z hlediska práva. Ale podniku jde v neposlaní řadě o dobrou pověst a ta je vážně pošramocena už jen tím, že „se říká“, že jeho zaměstnanci se chovají tak nějak podivně, že se zdá, že si přihrávají „malou domů“. Ostatně to není nic nového, neboť jak praví židovská anekdota: Zavolá si starý rebe mladého rabína a říká mu: „Tak jsem slyšel, že se o nich povídá, že pijou a hrajou karty!“ „Ale rebe, to vůbec není pravda!“ brání se mladý rabín. „Ještě to tak, aby to byla pravda, stačí, když se o nich povídá!“ Tak o to žádný normální slušný podnik nestojí a proto požaduje od svých zaměstnanců potvrdit souhlas, že i jen v případech, kdy by mohl vzniknout stín podezření, že dojde k situaci připomínající konflikt zájmů, půjdou a oznámí to na příslušná místa ve firmě. Že zákon nic takového nevyžaduje a za pouhé zdání nemůže být nikdo pohnán před soud a odsouzen? No to nemůže, ale zavázal-li se dobrovolně, že takovou situaci v rámci firemních struktur oznámí a pak tak neučinil, jistě může být po právu propuštěn. Aby byli zaměstnanci se všemi potřebnými informacemi – tedy jak s tím, co je to „střet zájmů“, tak s tím, kam se případně mají obrátit a jakému riziku se vystavují když tak neučiní – seznámeni, podniky je za tím účelem školí. Nikdo nemůže pravdivě prohlásit „já nevěděl“!

Tolik zkušenost ze soukromého sektoru. Prakticky identicky to může fungovat ve státní správě – a byl jsem příjemně překvapen zjištěním, že právě tímto směrem se nedávno naše vláda vydala. Jde nesporně o jeden z efektivních způsobů potírání korupce a klientelismu. Věřím, že jeden dva případy exemplárně z takového důvodu (tedy pro pouho zdání, které nebylo náležitě oznámeno) vyhozených ministerských úředníků by měly velmi blahodárný účinek na zbytek ansámblu – od posledního referenta v obci s rozšířenou působností až po náměstky ministrů. Navíc by s tímto „bičem“ mohl přijít i „cukr“ definitivy.

A co ministři samotní? A co poslanci? Předně, na politiky máme ještě novináře... Navíc, o tu uvedenou dobrou pověst by snad mělo jít i každé politické straně, která chce být elementárně solidní, ne? V této logice by měl být poslanec Baštýř pro ODS politicky mrtvým mužem – když to nechápe on sám, měla by mu to dát jeho strana jasně najevo. A že mu žádný takový kodex nikdo předem nepředložil? V civilisovaných zemích jsou taková pravidla ctěna, přestože jsou nepsaná – a jak by snad právě ODS měla vědět, čím rozšířenější je dodržování nepsaných pravidel, tím méně se společnost musí svazovat psanými zákony. Trend je u nás dlouhodobě právě opačný a to bez ohledu na to, jaká vláda nám zrovna vládne. Poslanec Baštýř a ODS má nyní jedinečnou příležitost ukázat, že je možné začít se snahou o jeho zvrácení.