Obsah

Nacisté do parlamentu? Absurdní, ale…

 

 

 

Představte si, že z průzkumu volebních preferencí zjistíme, že prudce stoupají hlasy pro nově založenou stranu s názvem Nacistická strana Čech a Moravy. Zní to absurdně, ale není stejně absurdní, že stoupají hlasy komunistům?

V čem se lišili nacisté a komunisté? Oba režimy slibovaly ráj na zemi, do určité míry se jen lišily prostředky, jak tento pozemský ráj uskutečnit. Oba znaly koncentrační tábory (zde se nacisté inspirovali u Leninových komunistů), oba likvidovaly určité skupiny obyvatelstva, oba byly prosyceny antisemitismem, ovládány přísně hierarchickou strukturou, vyznačovaly se totalitarismem považujícím parlamentní demokracii za buržoazní přežitek, oba likvidovaly církev. Myslím, že podobností je více než rozdílů a že zločiny obou režimů jsou naprosto srovnatelné.

Mnozí argumentují tím, že se jim vedlo za komunismu dobře a že tedy komunismus, alespoň u nás a za Husáka, byl přece jen lidštější. Ano, jedním z důvodů, proč jsou lidé ke komunismu shovívavější, je také to, že jejich poslední zkušenost s ním je pověstný „gulášový socialismus“ s jeho spartakiádami, jistým zaměstnáním a sociálními výhodami. Nicméně před válkou se vedlo dobře i Němcům v nacistickém Německu. Prý byla práce, byly potraviny, dokonce i sociální zabezpečení… Pochopitelně jen pro ty, kdo drželi hubu a krok, kdo se nebouřili proti stále silnějším totalitním praktikám, ale těch byla většina, proto se „masa“ nebo „lid“, v jehož jménu se zločiny děly, měl dobře. Je zvláštní, že i když oba režimy byly stejně zrůdné, přesto jsme ke komunistické ideologii velkorysejší a nějak mnohým nevadí, že KSČM rozhoduje o směřování země.

Někdo může namítnout, že se komunisté demokratizovali. Možná ano, ale představte si, že by vznikla Nacistická strana Čech a Moravy a tvrdila totéž, co komunisté: my jsme se poučili a demokratizovali. Už nikdy více vyvražďování odpůrců, od teď chceme pro lidstvo jen dobré. Absurdní? V čem je to absurdnější, než když to tvrdí komunisté? V čem je lepší rudá hvězda než hákový kříž? Obojí symbolizuje jedno z nejstrašnějších zel, které historie pamatuje, obojí díky své zrůdné minulosti nemá nárok na existenci. Navíc nacisté (tedy alespoň někteří) byli za své zločiny odsouzeni, čímž bylo světu jasně sděleno, že nacismus je zlý. Nic takového se nestalo s komunistickými pohlaváry. Mnozí z nich se mají dokonce lépe, než jejich oběti. Lze si jen domýšlet, jak jejich obětem musí být, když se na rostoucí preference komunistů musí dívat. Tito lidé nehovoří o pomstě, ale o spravedlnosti. Žízní po spravedlnosti, která se neuskutečnila a na tomto světě asi nikdy neuskuteční.

Připomeňme si slova Karla Čapka z jeho slavné eseje „Proč nejsem komunistou“: „Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho zvláštní pochmurnost. Čím hůře, tím lépe; porazí-li cyklista hluchou babičku, je to důkaz zpuchřelosti dnešního řádu; strčí-li dělník prst do koleček stroje, nerozmačkají mu jeho ubohý prst kolečka, nýbrž měšťáci, a k tomu ještě s krvežíznivou rozkoší. Srdce všech lidí, kteří z těch či oněch osobních příčin nejsou komunisty, jsou zhovadilá a hnusná jako vřed; není dobrého chlupu na celém dnešním řádu; co je, je špatné. Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu; lékařská diagnóza by řekla, že je to patologický negativismus. Stane-li se člověk masou, snad je snáze přístupen této nákaze. Věřím až podnes, že je jistých mravních a rozumových pět švestek, po nichž člověk poznává člověka. Metoda komunismu je široce založený pokus o mezinárodní nedorozumění; je to pokus roztříštit lidský svět na kusy, které k sobě nepatří a nemají si co říci.

Stále více se obávám, že jeho slova napsaná v roce 1924 začnou být brzy aktuálnější, než by se nám líbilo.

Vím, že nestačí jen komunisty strašit, je třeba hledat alternativy. Mnozí lidé totiž komunisty nakonec volit budou a to nejen proto, že si myslí, že se jedná o nejlepší volbu, ale také proto, že jsou totálně znechuceni ostatními parlamentními stranami. Po skandálech s Bártou a Rathem se jejich znechucení ještě prohloubilo. Volit komunisty proto bude určitým výrazem zmaru, jaký vidíme např. v Řecku. Když selhávají standardní strany parlamentní demokracie, dostávají se ke slovu strany extrémní. V Řecku se jedná o Zlatý úsvit, u nás, obávám se, o komunisty. Pouze strašit a psát, že volit komunisty je chyba, nestačí. Je třeba, aby byla alternativa a ta, dle mnohých, již dlouho schází. A to považuji za skutečně kritickou zprávu.

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.