Karel Janeček coby antropolog

Podrobnosti

Zveřejněno 23. 11. 2012 21:46

Napsal Jan Kubalčík

Karel Janeček, kterého mám na mysli, je samozřejmě matematik, velmi úspěšný businessman a zakladatel Nadačního fondu pro boj proti korupci. V týdeníku Reflex 36/2012 byl uveřejněn rozhovor, který s Karlem Janečkem dělal Jaroslav Plesl. Zaujalo mě několik aspektů, dva z nich bych rád reflektovat zde. Začněme citací dvou míst z onoho rozhovoru:

(1) „Otázka: Když už jsme u tvých rodičů, jak ses vyrovnával s tím, že tvůj táta pracoval před rokem 1989 pro 1. správu StB čili pro rozvědku? Odpověď: Když jsem se to dozvěděl někdy na konci 90. let...“

(2) „Otázka: Jenže tam (ve Švédsku, pozn.red.) mají obrovskou redistribuci bohatství ve prospěch chudších. Odpověď: Jasně. To však není věc redistribuce bohatství. Primárně je nutné pochopit, co člověku přináší největší radost a štěstí. A to je tvoření. (…) Možná je to nejblíže, ovšem pořád je to jinde. A není to v přerozdělování. Ani ve Švédsku stále ještě většina lidí nechápe, co jim bude přinášet největší radost. Spousta lidí třeba kvůli společenským předsudkům ještě dělá věci, které dělat nechtějí. Ty máš například práci, jež tě obrovsky naplňuje. Jenže spousta lidí pořád dělá shit. Jsou to slušní lidé, ale dělají to, protože jim to řekli rodiče, něco vystudovali. Jsou to třeba právníci, ale ve skutečnosti by strašně rádi dělali něco jiného. Znám právníka, výborný člověk, jenž dělá právo jen kvůli penězům. Ovšem vedle toho dělá věci, které ho skutečně naplňují…“

Ad (1) Nikoli, nechci „kádrovat“. Jen mi vytanula na mysli otázka, jaká část z těch lidí, kteří jsou dnes opravdu úspěšní (a nepochybuji o tom, že úspěch pana Janečka je výsledkem jeho vlastních schopností a píle), dostali svoji příležitost (a bez ní to nejde) „díky“ podobnému angažmá svých rodičů... Nezpochybňuji sociální kapitál, nechci horovat pro totální rovnost příležitostí, ale ve společnosti, která není převrácená naruby, tvořily tento sociální kapitál rodiny spíše dlouhodobě odpovědné, poctivé... a ano, někdy i úspěšní loupežníci, které se nepovedlo lapit.

Jsou-li však na startovní čáře ve výhodě potomci rodin, které se aktivně podílely na mašinerii zločinného režimu, pak lze snad diskutovat o tom, zda byl poražen komunismus – ale byli také poraženi komunisté? Obávám se, že takový vývoj je nejlepším lákadlem pro budoucí uchvatitele: to nejhorší, co se vám může stát je, že vaše děti budou oproti stejně nadaným vrstevníkům ve výhodě díky studiu na amerických universitách...

Ad (2) Položit si otázku, co člověku přináší největší radost a štěstí, je správné a v dnešní době svým způsobem odvážné. Je to antropologická otázka, protože nelze správně zodpovědět bez znalosti toho, kým člověk je. A právě v tom omyl antropologa Janečka spočívá. Nezpochybňuji, že je velkým štěstím, pokud se někomu koníček stane prací. Ale je to nutná podmínka štěstí? Kromě toho, vulgárně vzato, kdybychom Janečkovu teorii aplikovali důsledně a ono by se nenašlo dost lidí, které by bavilo vyvážet popelnice, co pak? Ale nebuďme vulgární... Ryzímu materialistovi (jakožto materialistovi), který musí (z definice) tvrdit, že štastným učiní člověka materiální bohatství, lze odpovědět, že skutečně bohatým není ten, kdo má mnoho, ale ten, kdo dokáže vystačit s málem. Karlu Janečkovi bych odpověděl, že šťastným není ten, kdo dělá to, co jej naplňuje, ale ten, kdo si dokáže najít naplnění v tom, co dělá. Karel Janeček při svých úvahách o lidském štěstí patrně nevědomky vychází z toho, že úplná a pravdivá odpověď na základní antropologickou otázku „kým je člověk“ zní homo faber – což jen dokazuje, že v dobře položené otázce sice bývá polovina správné odpovědi, ale žádná jistota to není. A také to ukazuje, jak omyl ve zdánlivě odtažité teoretické oblasti může mít závažné negativní praktické důsledky – pana Plesla pan Janeček myslím svými názory docela oslovil, co když se mu to ale podaří u většiny společnosti? Prostředků na propagaci svých tezí má více než dostatek…

RNDr. Jan Kubalčík, PhD. (*1972) matematik, člen redakční rady Konzervativních listů