Osvědčené hodnoty do českých škol

Podrobnosti

Zveřejněno 23. 11. 2012 21:35

Napsal Petr Horáček

Můj osobní příběh ukazuje něco, co platí obecně pro životy i dnešních mladých lidí: jsou na rozcestí, podobně jako vlak, který hledá směr. Pokud se pro jejich budoucí život má stát něco zásadního, toto je ta pravá chvíle. Výhybky se nastavují, když se vlak rozjíždí. Malý kus železa přesměruje rozjíždějící se kolos na další kolej. Chvíli jede zdánlivě stejným směrem, ale pak s údivem spatříte, že míří úplně jinam.

Podobně to bylo i se mnou. Když mi bylo nějakých patnáct, začal jsem pociťovat, že se mnou a se světem je něco zásadně v nepořádku. Moje rodina byla po několik generací ateistická a netušil jsem, o co se mohu v životě opírat. Tatínek působil ve veřejných funkcích a v KSČ, než jej po roce 1968 odsunuli do role pomocného dělníka. Byl přesvědčeným ateistou a komunistou, než se 4 měsíce před smrtí obrátil ke křesťanství. V době, kdy v mém životě vrcholilo hledání smyslu vlastní existence, jsem byl předsedou Socialistického svazu mládeže na vysoké škole. Ale něco se v mém životě stalo a vlak mého života dostal nový směr… Jak k tomu došlo? Díky přednášce na střední škole.

Ředitel školy, vcelku jednoduchý chlapík, takový ten „komunista poctivec“, se nám jednou pokusil vysvětlit, jak je ta Bible špatná a křesťanství zpátečnické. Chudák netušil, s jak silnou výbušninou si nevědomky zahrává. Jak byl bezelstný, Bibli si nejprve celou přečetl (mimochodem, už jste ji taky celou četli?). Z přednášky si již nic konkrétního nevybavuji, než pocit, že se setkávám s úplně jiným světem, jiným královstvím. V dalších letech jsem hledal Boha, domáhal se v jistém kostelíku Bible, podrobil „křížovému výslechu“ věřící spolužačku na vejšce.

Dnes jsme více než 20 let po sametové revoluci. Naštěstí se nemusíme jen trpně dívat, co se dostane k mládeži na školách. Můžeme v tom totiž něco udělat sami. Stále totiž prožíváme ten zázrak, že jako lektoři s přednáškami z oblasti etiky a primární prevence jsou ve školách vítáni i lidé, zastávající a hájící křesťanské duchovní a etické hodnoty.

Všimněte si, jak zvláštní duchovní situace vládne v naší zemi: Po Listopadové revoluci společnost odhodila břímě čtyřiceti let a možná i staletí útlaku. Jeden z nejateističtějších národů dává svobodu k osvětové práci na školách, která nemá nikde v Evropě obdobu.

Nadace Mezinárodní potřeby, v níž pracuji, se proto poměrně rychle po svém vzniku začala věnovat finanční podpoře práce této skupiny lektorů na školách. Vše, co jsme tehdy měli, jsme vrhli do jejich práce. První lektory jsme podpořili v roce 1999 a od té doby prošlo týmem podpořených lektorů 37 skvělých pracovníků.

Lidé se ptají, kde bereme ty obdarované lidi. Padají z nebe. Není totiž žádný jiný přiměřený zdroj, odkud mohou přijít. Jejich nadšení a obdarování k práci je jakoby z jiného světa. Jistá učitelka se ptala Martina Stavjaníka ze Zlína (na školách působí od roku 2001), jaké zvláštní vzdělání či průpravu musí mít k této práci. Martin byl na rozpacích: „To jí mám prozradit, že jsem kuchař předělaný na lektora?“

Lektoři na školách podávají skutečnou pomoc světu v praktické nouzi. Působí jako sůl proti zkáze. Nejde o nábor do nějaké církve, ale funguje to jako zápalka: v osobě lektora se mnoho lidí možná poprvé naživo setkává s křesťanem, který vychází z prastarých osvědčených hodnot židovsko-křesťanské tradice – a v jejich srdcích se nastavují neviditelné výhybky. Často si studenti vyžádají ještě další hodinu s lektorem navíc, přestože si ji musí nahradit.

O čem se na školách přednáší? Především o tom, v čem mladé lidi tlačí bota: partnerské vztahy, sex, vztahy v rodině, vztahy v kolektivu. Další prostor dostávají témata závislostí: alkohol, kouření, drogy. Jindy přijde řeč na téma rasismu, nebezpečí sekt, orientace ve světových náboženstvích. Někteří lektoři si svá témata připravují sami, ale většina využívá osvědčené podklady od ACET, Etických dílen, případně některých méně známých organizací.

Nové výzvy

Přednášková práce našich lektorů na školách vstoupila v tomto roce do zvláštní etapy, která nás všechny volá k účasti. Nikdy předtím nepůsobilo na školách tolik lektorů, jako je tomu letos. Z různých koutů republiky se naší nadaci letos ozvalo celkem 15 pracovníků, připravených vstoupit do škol. V takové míře se to nikdy dříve nestalo. K současným deseti podporovaným lektorům jsme přidali 7 nových – společně hovoří každý rok až k 50 000 mladých lidí! Zvláštním tématem jsou finance: všichni ti, kdo pracují na školách, potřebují finanční podporu, nejsou to zaměstnanci škol. Tu práci nelze konat komerčně a z veřejných zdrojů na ni lze získat jen omezené prostředky. Je to na nás, kdo věříme ve smysl této práce, abychom jejich práci podpořili. V minulých letech jsem jako ředitel nadace, která také podporuje vzdělání chudých dětí v rozvojových zemích, někdy prožíval těžké chvíle. Často bylo snazší získat od dárců milion korun pro chudé děti ve světě než 100 000 Kč pro působení mezi naší mladou generací. Ale mladí v naší zemi to potřebují.

Dobrá setba

Nedávno jsem během přednášky na střední škole o partnerských vztazích a budování vzájemné důvěry a respektu mezi partnery mimoděk zaslechl, jak jedna dívka za mnou říká své kamarádce: „Tak tohle je něco, co vůbec neznáme, co?“ Přál bych vám zaslechnout tu hloubku beznaděje a ztracenosti v jejích slovech: lektor zde vypráví o něčem, co dívky nikdy nemůžou a nebudou mít… Mluví o světě, který mnozí nikdy nespatří…? A přece je zde naděje: kdo hledá, nalézá. Lektoři nabízejí mladým víc než jen přednášky ve školách. Jsou zapojeni do mnoha následných volnočasových aktivit, mohou studenty zvát na další akce a setkání, aby mohli společně trávit více času a hovořit v neformálním prostředí o všem, na čem v životě záleží.

Možná i vy můžete být součástí tohoto velkého díla. V minulosti nesli největší část břemene podpory práce lektorů na českých školách naši zahraniční partneři. Je čas, abychom si vzali zodpovědnost za svou mladou generaci. Možná nemůžete nabídnout sami sebe, abyste se osobně zapojili do této práce, ale můžete spoluvytvářet podpůrnou ruku ke službě jiných. Nastavujme proto společně výhybky v životě naší mladé generace!

Mgr. Petr Horáček je výkonným ředitelem Nadace Mezinárodní potřeby.