Obsah

Žije-li člověk dosti dlouho, všechno se vrací

Sociologie nebyla - na rozdíl od politologie, ekonomie či historie - nikdy předmětem mého zájmu. Když se tedy ke mně Bergerova kniha dostala, nijak nadšený jsem nebyl. A přiznám se, že ani první stránky mě nikterak hluboce nezaujaly. Jsem však rád, že jsem knihu neodložil. Postupně se mi začala jevit jako zrcadlo něčeho, co bych nazval ideologickou proměnou světa.

Berger je o dvě desítky let (a šest dnů) starší než já, nicméně několik desetiletí mého intelektuálního života se překrývá s jeho. První místo, kde mi došlo, jak skvěle Berger ilustruje proměnu intelektuálního světa, jsem zaregistroval na straně 59: „Dovolím si uvést jeden kvazi-sociologický postřeh: Žije-li člověk dosti dlouho, všechno se vrací. Pokud v padesátých letech spal učitel se svou studentkou, byl upálen. Jestliže na konci šedesátých let a v sedmdesátých letech nespal s nějakou studentkou, byl označen za fašistu. Vyspí-li se dnes se studentkou, bude pravděpodobně opět upálen, i když se ideologické důvody pro takovou sankci samozřejmě změnily."

Nástup feminismu a jeho dominance v akademické sféře je jedním z významných fenoménů, který Berger pochopitelně nemohl nezaregistrovat. Z tohoto ohledu je zajímavá epizoda, kterou zakusil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, když krátce vyučoval na Harvardské teologické škole. Dostal od svých studentek dopis, o němž říká, že „protestoval proti tomu, že jsem něco neučil - totiž standardní témata feministické ideologie" (s. 155).

Peter L. Berger dospěl během své vědecké dráhy sociologa k přesvědčení, že „sociologie je radikální ve své demaskující perspektivě, ale konzervativní ve svých praktických implikacích". Pro tento - zřejmě po desetiletí zastávaný - přístup byl v nemilosti jak u některých pravicově smýšlejících, tak pochopitelně i u levicového tábora.

Vítězný postup feministické ideologie znamenal větší ztrátu pro Bergerovu spolupracovnici a manželku Brigitte, která se věnovala převážně sociologii rodiny, zatímco Peter měl mnohem širší záběr. Píše: „Její obor sociologie rodiny byl ve skutečnosti vymazán a nahrazen ,gender studies'" (s. 204). „Práci ve většině oblastí sociologie začala ovládat mantra‚ třída, rasa, gender; volně prostupný levicový liberalismus na mnoha místech ztuhl do represivní ortodoxie" (s. 202).

S mnoha Bergerovými názory bych se ztotožnit nemohl. Přesto mě v některých věcech ovlivnil. Třeba v otázce škodlivosti pasivního kouření (z hlediska knihy podružné). Nebudu tajit, že Bergera platily tabákové společnosti, aby jakožto sociolog sledoval protikuřácké hnutí. Pro mě bylo zajímavé jeho zjištění, že toto hnutí se skládá ze dvou ne zcela sourodých skupin, a sice z „idealistů", kteří sami nekouří, a „byrokratů", kteří v tomto hnutí vidí možnost postavit se do čela regulace. Obě tyto skupiny se účastnily protikuřáckých kongresů; byrokraté podporovali kroky proti kouření, leč sami často kouřili. Berger nijak nepopírá, že aktivní kouření je skutečně škodlivé, a to velmi. Co se týče pasivního kouření, pak byl údajně svědkem toho, jak byla potlačována fakta, která nepodporovala tezi, že i pasivní kouření je škodlivé.

Dále jsem pod dojmem jeho knihy změnil názor na ekonomickou „výhodnost" kouření či nekouření. Byl jsem přesvědčen, že kouření je pro stát ekonomicky nevýhodné, protože je třeba platit léčbu kuřáků. Berger ale zjistil, že jelikož kuřáci skutečně umírají dříve než nekuřáci, stát ve skutečnosti na jejich kouření vydělá, protože jim nemusí vyplácet penze. Náklady na důchody jsou vyšší než náklady na léčbu kouření.

Uznávám, že uvedená zjištění jsou velmi cynická, a samozřejmě si nepřeji, aby lidé kouřili. Nicméně ať už bojujeme za cokoli, měli bychom brát vážně fakta. A zdá se mi, že Peter Berger je vážně bral.

Jeho záběr byl pozoruhodný. Na počátku i na konci své dráhy se zabýval sociologií náboženství. Zajímavé je jeho zpochybňování teze, že Amerika je náboženská, kdežto Evropa bezbožná (v knize Religious America, Secular Europe? z roku 2008). Berger tvrdí, že modernita vůbec nemusí znamenat sekularizaci. Evropské intelektuály upozorňuje, že takto se to jeví pouze Evropanům - ve všech ostatních částech světa náboženství tak či onak kvete a modernita většinou neznamená oslabení náboženského života.

Během své dráhy se Peter Berger věnoval i takovým tématům, jako je boj proti rasismu, obhajoba kapitalismu nebo příprava Jihoafrické republiky na přechod od apartheidu k rasové rovnosti. Zcestoval v podstatě celý svět - i islámské země nebo Dálný východ.

Kniha bude jistě zajímat sociology, ale, jak dokazuje tato recenze, nejen je. Rozhodně by ji neměli minout lidé, kteří se zabývají dějinami myšlení, dějinami náboženství a dějinami kultury. A se zájmem si ji přečtou i ti, kteří nemají žádné vyloženě vědecké zájmy, ale rádi čtou dobře napsané a tematicky nosné knihy.

Knihu Petera L. Bergera Dobrodružství náhodného sociologa vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury. Zakoupit ji lze za 297 Kč při objednání přes web CDK.

Se souhlasem převzato z Revue Politika.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.