Odlišné přístupy

Podrobnosti

Zveřejněno 6. 3. 2013 11:14

Napsal Jan Kubalčík

K rozhodnutí římského biskupa Benedikta XVI. opustit Petrův stolec se vyrojilo nepřeberné množství textů – úvah, komentářů, rozhovorů... V deníku Mf DNES (12.2.2013) rozmlouval na toto téma Vladimír Ševela s mons. Tomášem Halíkem. Ten mmj. uvedl, že: „Tento papež si uvědomuje, že dnes církev stojí tváří v tvář velkým výzvám. Pravděpodobně vidí i to, že už nemá dost síly, aby řídil a spravoval aparát církevní kurie. V poslední době tam zřejmě došlo k řadě přehmatů týkajících se špatné práce s informacemi. Mám na mysli například jmenování biskupa Williamsona, kdy si Vatikán nezjistil jeho skandální antisemitské výroky. A myslím, že špatná práce s informacemi byla i za nedávným překvapivým odvoláním slovenského biskupa Bezáka. Papež si tedy uvědomuje, že to chce člověka mladšího a zdravějšího.“.

Musím se přiznat, že v dané chvíli – nebál bych se napsat pohnuté chvíli – mě takováto ideologická přepjatost velmi nepříjemně překvapila. Představme si, že by někdo s podobně ideologickými brýlemi, jen jinak zabarvenými, napsal např. něco takového: „Tento papež si uvědomuje, že dnes církev stojí tváří v tvář velkým výzvám. Pravděpodobně vidí i to, že už nemá dost síly, aby řídil a spravoval aparát církevní kurie. V poslední době tam zřejmě došlo k řadě přehmatů týkajících se špatné práce s informacemi. Mám na mysli například zatímní nedokončení nadějných rozhovorů s Kněžským bratrstvem sv. Pia X., jehož představitelé nesporně touží po plné jednotě s papežem. A myslím, že špatná práce s informacemi je i za přetrvávající podporou Vatikánu takovým projektům, jako je např. komunita v Taizé. Papež si tedy uvědomuje, že to chce člověka mladšího a zdravějšího.“

Zcela jiná perspektiva na mě dýchla např. z vyjádření vatikánského tiskového mluvčího Federica Lombardiho, SJ, který vycházeje zjevně z podobné premisy, napsal v pravidelném komentáři Octava dies pro Vatikánské televizní centrum toto: „Odstoupení Benedikta XVI. svědčí nejenom o oslabení jeho sil, ale také o rozsahu problémů, před nimiž stojí dnešní církev i svět a které si papež nejlépe uvědomuje. Opravdu to nebyla falešná pokora, když se Benedikt XVI. na samotném začátku svého pontifikátu po svém zvolení představil jako ‘nepatrný dělník na vinici Pánově‘. Moudře rozvrhoval svoje ohraničené fyzické síly, aby co nejlépe plnil obrovské poslání, které mu bylo nečekaně svěřeno v již pokročilém věku. Svojí rezignaci papež podal důkaz vynikající lidské a křesťanské moudrosti člověka, jenž žije v Boží přítomnosti, věří ve svobodu ducha, je si vědom svojí odpovědnosti a zná svoje síly. Benedikt XVI. nás neopouští v těžké chvíli, ale s důvěrou vybízí církev, aby se svěřila Duchu svatému a novému Petrovu nástupci.“