Francie: Plnoprávné „homosexuální manželství“ aneb reforma civilizace na postupu

Podrobnosti

Zveřejněno 6. 3. 2013 1:10

Napsal David Floryk

Dolní komora francouzského parlamentu počátkem února schválila klíčový článek návrhu zákona o „homosexuálních manželstvích“. Poměrem 249 : 97 hlasů prošla formulace, že manželství je svazkem "dvou osob odlišného či stejného pohlaví".

Celý projekt pod heslem „manželství pro všechny“ tak zřejmě nevyhnutelně spěje k plnému schválení. Tzv. registrované partnerství je ve Francii uzákoněno od roku 1999, nyní chce vláda prosadit zrovnoprávnění homosexuálních a heterosexuálních párů v širokém spektru rodinného práva a sociálních výhod včetně stejného přístupu k adopci dětí.

Nejen v křesťanských a konzervativních kruzích, ale i v těch čistě sekulárních se mluví o tom, že neexistuje „právo na dítě“, naopak existují práva dítěte, nad nimiž by parlament měl bdít. Kritizován je také záměr odstranit veškeré zmínky o pohlaví manželů. Slova "manžel", "manželka", "otec" a "matka" mají být v občanském zákoníku nahrazeny tzv. neutrálními výrazy "partner" a "rodič".

Tento návrh zákona je nejen dílčím triumfem ideologů kolektivních práv „menšin“, ale i frontálním útokem politické moci na lidskou identitu. Velmi trefně to ostatně vystihla zastánkyně zákona ministryně spravedlnosti Christiane Taubiraová, když v souvislosti s tímto legislativním „projektem“ hovořila o „reformě civilizace“.

Adopce není právem dospělých

Mnozí upozorňují, že tvůrci zákona se dostatečně nezamysleli nad právními, antropologickými a psychologickými dopady takového opatření. Jménem domnělých práv homosexuálů jsou vnucovány radikální změny párům tvořeným mužem a ženou. Francií navrhované právo homosexuálních párů na adopci ovlivní také osudy dětí. Jeho zavedení způsobí mezinárodní problémy v případě adopcí dětí ze zahraničí. Zmíněné právo totiž platí jen v několika zemích západní Evropy a severní Ameriky. Žádné jiné státy nepřiznávají homosexuálním párům právo adoptovat děti. Otázkou také zůstává, zda takto adoptované děti budou mít přístup k totožnosti svých rodičů.

Známá francouzská socioložka Nathalie Heinich na stránkách deníku Le Monde uvedla, že základem společenské instituce manželství je možnost plození dětí a připomněla, že mluvit o „právu na dítě“ znamená činit z dítěte věc, kterou je možné vlastnit, zatímco o povinnostech dospělých vůči dětem není řeč.

Dokonce i muvčí organizace Homovox (sdružení, které má být „hlasem homosexuálů” a které se staví proti předkládanému zákonu), prohlašuje: „Adopce není právo dospělých. Adopce je tu pro děti, aby jim byli „darováni“ rodiče, kteří je budou milovat. Žel, tato koncepce je dnes postavena na hlavu“.

Protesty zaznívají napříč celou společností

Legalizace „homosexuálních sňatků“ představovala jeden z hlavních bodů předvolební kampaně prezidenta Francoise Hollanda. Francie se nachází v hluboké ekonomické a sociální krizi. Zdá se, že vláda chce schválit tuto legislativu, aby odvrátila pozornost veřejnosti. A vypadá to, že se jí to skutečně podaří, a to přes masové protesty posledních týdnů napříč celou zemí.

Na podporu přirozeného manželství mezi mužem a ženou se v lednu konaly nejen v Paříži, ale po celé Francii obrovské statisícové demonstrace. Se slogany jako např. „Všichni se rodí z muže a ženy” protestovali jednotlivci, asociace a hnutí, ale také instituce, které by nikdo nikdy k žádnému jinému tématu nesjednotil: křesťané, Židé, muslimové, socialisti, liberálové, laici i homosexuálové. Protesty byly definovány jako „apolitické, nekonfesijní a nehomofóbní”.

Nesouhlas s „hollandovou revolucí“ zaznívá i z vyšších pater francouzské politiky. Socialistický expremiér Lionel Jospin svým kolegům politikům připomněl, že „svět tvoří muži a ženy, nikoliv homosexuálové a heterosexuálové”.

Zpochybnění základů společnosti

„Manželství pro všechny, to je pouze heslo“, poznamenává prezident Protestantské federace (Fédération protestante de France) pastor Claude Baty. „Sňatek nelze považovat jen za stvrzení svazku lásky, nýbrž také za institut, který definuje existenci muže a ženy a z něj pramenící následnictví dalších generací“, podotýká Baty.

„Hlasovat pro tento zákon není projevem odvahy ani slávy“, napsal vrchní rabín Francie Gilles Bernheim v obsáhlém dokumentu, který zaslal prezidentovi Francois Hollandovi a členům vlády. Podle Bernheima je tento zákon projektem, který se „zakládá spíše na sloganech než na argumentech a přizpůsobuje se nadvládě správně smýšlejících ze strachu před anatématy“.

Rabín zdůrazňuje, že kritika homosexuálních sňatků nevyplývá z nějakého vzedmutí emocí, nýbrž z přemýšlení a pozorné analýzy obsahu zákona; ten je i ve světě homosexuálů chápán spíše jako «trojský kůň». Tento návrh – pokračuje vrchní francouzský rabín – je totiž mnohem ambicióznější. Jeho účelem je popřít jakoukoli pohlavní odlišnost. Jednotlivé části zákona nejenom že znetvořují smysl manželství, ale porušují práva dětí, přičemž deformují dokonce již zaběhlé názory, podle nichž je homosexuální manželství odpovědí na požadavek spravedlnosti a rovnosti.

Pro deník La Croix rabín prohlásil: „Ztratili jsme praktický a teoretický úsudek o tom, co je morální. A proto jsme neschopní čelit krizi. Vlády se už neopírají o pojem dobra, ale snaží se nás jen uspokojit tím, co je příjemné (a co si můžeme dovolit).“

Podle materiálů zpravodajských agentur zpracoval – df