Obsah

Zemanův volební systém

Čerstvý president vystoupil v Senátu mmj. s návrhem úprav volebního systému pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu: zvýšit počet volebních obvodů, snížit hranici pro vstup z 5 na 3%, zavést tzv. panašování (možnost volit napříč kandidátkami). Mohlo by se zdát, že jde o utilitární krok – tedy u prostředního z návrhů, krok, kterým bude pojištěno, že se presidentská strana SPOZ do Poslanecké sněmovny dostane. První z návrhů však jde proti tomu – menší obvody totiž de facto hranici pro vstup naopak zvyšují. Dobrým příkladem je dnes Karlovarský kraj, ve kterém se standardně přiděluje 5 mandátů a na získání jednoho z nich je tedy nezbytné obdržet přibližně 20% hlasů. Jinou věcí je poměrně neznámá skutečnost, že počet mandátů, které se v jednotlivých volebních obvodech – krajích přidělují, není předem daný, ale odvozuje se od volební účasti: čím je tato vyšší, tím více mandátů se v daném kraji rozdělí. Jsem dlouhodobě toho názoru, že tento fakt by si zasloužil nejméně takovou míru medialisace, jakou má magická uzavírací klausule. Dvacet let jsou voliči masírováni apely „nevolte malé strany – váš hlas propadne!“. Avšak sdělení, že prostou účastí ve volbách občan – ať už volí kohokoli – reálně přispěje k početnosti zastoupení svého kraje v legislativním tělese, to patrně nezní tak apokalypticky, aby to stálo za cenu tiskařské černi či paměti na serveru.

Miloš Zeman správně uvedl, že občané nemají v politiku důvěru. Občané nemají důvěru téměř v nikoho a v nic. To je snad to nejhorší dědictví padesáti let totalitního vládnutí (a následného více jak dvacet let trvajícího postkomunismu). Miloš Zeman nestojí nějak mimo tento jev – je jeho součástí, je součástí problému a nemůže tudíž přinést řešení. Přesto jeho návrhy na úpravy volebního systému nejsou samy o sobě nějak vyloženě zavrženíhodné. Dokonce by se dalo argumentovat, že méněmandátové obvody mohou přispět k těsnějšímu vztahu voliče a poslance a tím k restauraci zmíněné důvěry. Z druhé strany však je takový nástroj dost ošemetný. Čertovo kopýtko lze hledat např. v tom, že zmenšování obvodů může být jen mezikrokem na cestě k obvodům jednomandátovým – tedy k zavedení většinového systému pro volbu do Poslanecké sněmovny, jak si to předsevzala tzv. Opoziční smlouva. Stihomam? Ale „to že jsi paranoidní ještě neznamená, že po tobě nejdou!“ (Woody Allen) V takovém případě by šlo o počátek snahy definitivně petrifikovat současné politické poměry, které jsou (také) předmětem uvedené nedůvěry. A nedůvěra, ta je primárně otázkou lidí – lidí, ze kterých jsou složeny dnešní parlamentní strany. Důvěru v politiku může tedy přinést zejména takové opatření, které přesvědčí voliče, že bude-li usilovat o výměnu těch, ze kterých je tak frustrován, může se mu to skutečně podařit. Dnes je taková snaha blokována zejména onou psychologickou bariérou 5% klausule – a tak zmasírovaný volič volí stále tytéž strany, jen aby jeho hlas nepropadl.
Kdysi prý pan Škutina vykládal skupině Švýcarů celý večer vtipy o socialistických pořádcích a komunistech. Všichni se náramně bavili a když se rozcházeli, jeden ze spolustolovníků za ním přišel a se slzami smíchu v očích mu povídá: „Chápu, že anekdoty jsou jedna věc a příšerná realita je věc jiná... ale prosím vás, to mi řekněte... proč je tedy pořád dokola volíte?“ Jistě, dnes nejsme v identické situaci, ale parlamentní strany se příliš málo obávají neparlamentní konkurence. A konkurence, to je tlak na zlepšení. Vím, že se budu opakovat, ale jedním z mála účinných opatření je možnost voliče uplatnit svůj „druhý“ hlas – tedy označit stranu, které má jeho hlas připadnout, pokud jeho favorit nezíská potřebných 5% (nebo potřebná 3%). Jde o to, aby občan mohl zcela beze strachu z propadnutí volebního hlasu volit toho, koho považuje za nejlepšího – a teprvě ten „druhý“ hlas dát tomu, koho považuje za nejmenší zlo. Přitom nejmenší zlo a důsledky jeho volby jsou jedním z úhelných kamenů stavby našeho polistopadového vývoje – je to takový jeho největší společný jmenovatel.

Aktualizováno:

A máme tu odpověď ODS. Ta je prostá: zaveďme rovnou většinový systém. Je to smutné, ale dalo se to předpokládat. Co mě zaujalo nejvíce je reakce komunistického poslance Kováčika. Ten se vyslovil za zachování poměrného volebního systému s tím, že každou snahu o jeho potlačení označil za krok směrem od demokracie. Ano. Nemůžu přitom za to, že komunistický poslanec říká totéž co já. Každopádně se velmi obávám, že poměrný volební systém tímto obdržel polibek smrti. Můžeme se jen dohadovat, zda mimoděk či cíleně.

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.