Obsah

Jak prezident integruje Evropu

V rovině symbolů začal dobře – vyvěsil prapor. Ale jak v reálu? Odjel do Rakouska a nechal zveřejnit svůj pár dní starý rozhovor, v němž vysvětlil Rakušanům včetně tam žijících bývalých obyvatel Sudet, že 90 procent sudetských Němců mělo být po válce pro kolaboraci popraveno; od popravy je zachránila velkodušnost Čechů, kteří jim změnili trest smrti na trest vyhnání a ztráty majetku.

Je to svědectví o těžké formě červenobílého zákalu. Těch 90 procent se tu odvozuje od výsledku obecních voleb v roce 1938. Je však v normální společnosti možné, aby byl trestán, byť i jen jednokorunovou pokutou, člověk za volbu jedné ze stran, které mu byly nabídnuty? (O tajnosti voleb se snad ani nemusíme zmiňovat.) Na tom nic nemění ani skutečnost, že si vybrali možnost, která byla pro stát, Evropu i svět tou nejhorší ze všech. Ta nabídka neměla přijít, stejně tak jako kdekoli jinde na světě nemá být do svobodných voleb vpuštěna strana odmítající demokracii. Další dějství této chyby se u nás nyní odehrává po česku.

Řada sudetských Němců se v letech 1938 – 1945 dopustila zločinů různé závažnosti, ať již před Mnichovem v ozbrojených akcích proti ČSR, po Mnichovu, okupaci Čech a Moravy a po začátku války pak v Sudetech, okupovaném Česku i leckde jinde v Evropě. Za ty měli být souzeni stejně jako všichni ostatní němečtí i jiní váleční zločinci. V řadě případů se tak stalo, což je v pořádku. Mělo však být takto naloženo se všemi pachateli zločinů, a u těch méně závažných mohl být trest nahrazen vyhnáním. U těch nejtěžších zločinů se pak správně vykonal trest smrti. Zajisté nikdo nelituje smrti K. H. Franka. Ale jakékoli trestání za volby či za veřejný projev nám nepříznivého názoru (pokud nebyl spojen s násilím proti jinak smýšlejícím) je nutno odmítnout.

Historické vědomí sjednocené Evropy nemůže být založeno na vědomí vítězů poslední války, nýbrž jedině na pravdě a spravedlnosti. Pravda zahrnuje nejen zločiny poražených, ale i zločiny vítězů. A dokonce i hloupost těch, kteří mohli spravedlivou politikou vzniku zločinnosti alespoň částečně zabránit, avšak tak neučinili. Dokáže si náš národ jednou zvolit státníka, který tohle všechno chápe, tak jako to chápal Václav Havel? Dokud to nedokážeme, potom opravdu nevím, kdo by se s námi, vyžadujícími uznání našich mýtů, chtěl integrovat. Já, kdybych byl cizincem, rozhodně ne.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.