Obsah

Zájem státu na posledním místě

Jsme svědky jednoho z prvních, ale bohužel asi zdaleka ne posledního dokladu o tom, že Miloš Zeman je sice velice silná osobnost, ale zájem státu ho nezajímá ani vzdáleně tak, jako možnost pomsty a prosazení vlastního ega. Snad ještě hůř, než tomu bylo za dob Václava Klause, což si tenkrát dovedl představit opravdu jenom málokdo. V celé záležitosti kolem jmenování velvyslanců hraje podstatnou roli ředitel zahraničního odboru Kanceláře presidenta republiky Hynek Kmoníček. Ten ministru Schwarzenbergovi a celé současné garnituře MZV nemůže odpustit, jakým způsobem byl „vyhnán” do Austrálie, čili do nejvzdálenější ambasády, jakou dnes ČR má. Po celou dobu svého „vyhnanství“, jak to sám nazýval, neskrýval svoji ambici se pomstít. Lze se tedy důvodně domnívat, že nejde vůbec o Lívii Klausovou, ale hlavně o to, aby velvyslancem nebyl jmenován současný generální sekretář MZV Jaromír Plíšek a s ním celá skupina lidí, jejichž jmenování zablokoval nejprve Václav Klaus. Ten pak sice dal jakýsi neformální souhlas v rámci “bartrového obchodu”, jehož součástí byl vedoucí hradního protokolu Jindřich Forejt, ale nástupem nového pána na Hradě se tato dohoda sesypala. V té souvislosti bude opravdu zajímavé sledovat, kdy a kam se pan Forejt vypraví, resp. zda, nebo možná je lépe se ptát kdy a za jakých okolností se ministrem zahraničí stane pan Kmoníček...

Odhlédnuto od personálií si snad ani nelze dost dobře představit, jak může zdárně a ku prospěchu země fungovat zahraniční politika státu, kde ministerstvo zahraničí nemá mít možnost rozhodovat o tom, kdo bude velvyslancem, tedy mmj. také zaměstnancem toho ministerstva a realizátorem zahraniční politiky, kterou podle dosud platných zákonů má v kompetenci MZV a vláda (a nikoli Kancelář presidenta republiky). Paní Lívie Klausová a další „velvyslanci presidenta Zemana“ (což je citace pana Kmoníčka) by naopak zřejmě nikterak nemuseli dbát na pokyny z Černínského paláce a potažmo vlády ČR, neboť jejich svrchovaným pánem a řídícím orgánem bude president a jeho zahraniční kancelář. To je šílené, škodlivé a nebezpečné. V očích našich zahraničních partnerů se staneme nečitelnou banánovou republikou. Hlavně že presidentské ego bude zcela uspokojeno tím, že má tu moc to takhle udělat. Na zájmy a prestiž státu, jehož je presidentem, se zjevně ohlížet nehodlá.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.