Obsah

Maďarská ústava – důvod k znepokojení?

Při psaní tohoto článku mám dvojí handicap: Nejsem právník a neznám podrobně maďarskou politickou scénu. Pokud se tedy vyjadřuji k nové maďarské ústavě, jež vyvolala v některých kruzích velké zneklidnění, pak tak činím jako laik.

Domnívám se, že nejvíce znepokojení vyvolává článek 1 4. dodatku, kde se praví: „Maďarsko chrání stav manželský, pojímaný jako manželské spojení muže a ženy, založené na jejich dobrovolném souhlasu; Maďarsko rovněž chrání rodinu, kterou uznává jako základ pro přežití národa. Sňatek a vztahy mezi rodiči a dětmi jsou základem rodiny.“ O homosexuálech se v tomto článku sice vůbec nemluví, ale již samo konstatování, že stav manželský je pojat jako spojení muže a ženy, vyvolává u mnohých liberálů zneklidnění. Za normálních okolností by tato věta byla zbytečná kdekoli, natož v ústavě – ještě v minulé generaci by ji možná pojímali jako nadbytečnou tautologii. Že je manželství svazkem mezi mužem a ženou, platilo po tisíce let snad ve všech kulturách, s výjimkou těch, které pěstovaly nebo pěstují polygamii, případně polyandrii. Kdyby tento dodatek nebyl formulován v rámci současné Západní civilizace, jejíž část se rozhodla dát osvědčeným a zavedeným slovům význam, který tato slova nikdy neměla, byl by nadbytečný a nemohl by vzbudit sebemenší zájem.

Druhá věc, která mě na dodatcích k maďarské ústavě zaujala, je tzv. „článek U“, který podrobně definuje, proč byla komunistická vláda v Maďarsku zločinná. Mladším čtenářům bude asi dobré vysvětlit, že maďarský ekvivalent naší komunistické strany se jmenoval Maďarská socialistická dělnická strana. Na rozdíl od naší komunistické strany prošla tato strana po roce 1989 (a částečně již před ním) skutečnou transformací. Moje rozpaky se netýkají samotného obsahu „článku U“. Nejsem si jist, zda historické hodnocení této epochy (s nímž v zásadě souhlasím) má být součástí ústavy. Možná by se (mnohem kratší) zmínka o tomto období hodila do jakési preambule ústavy – podobně jako je preambulí Desatera věta „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl ze země egyptské, z domu otroctví“ (Exodus 20,2). Jinak bych dával přednost tomu, kdyby ústava byla jaksi nadčasová, bez podobných zmínek.

V této souvislosti mě napadá určitý komentář k zákonu, přijatému ještě za první Československé republiky: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát.“ Asi bych se bez této zmínky, bez tohoto čistě deklarativního, hodnotícího zákona obešel; na druhé straně mě nepopuzuje a nevadí. Když byl ovšem nedávno přijat podobný zákon o Edvardu Benešovi, přišlo mi to jako fraška a zbytečná devalvace onoho zákona o Masarykovi. Ten by měl smysl a důstojnost, kdyby zůstal jediný svého druhu. A to nezmiňuji, že zákon o Masarykovi byl přijat na základě širokého společenského konsensu, kdežto zákon o Benešovi přijal rozpolcený parlament rozpolcené společnosti, kdy to jedna část poslanců prosadila druhé části natruc.
Podobně jsem schopen akceptovat trestnost popírání holocaustu, ačkoli tato trestnost je v rozporu se svobodou slova. Holocaust byla záležitost zcela mimořádná – byla to největší genocida, jaké se lidstvo dopustilo, a je celkem lhostejno, zda obětí byly čtyři miliony nebo třeba osm milionů. Tento zákon nám připomíná, že někde už začíná peklo. Jakékoli další zákony podobného druhu – a sem řadím i zákon o genocidě Arménů, jakkoli jsou mé sympatie na jejich straně a jakkoli jsem osobně přesvědčen, že o skutečnou genocidu šlo – jsou devalvací a relativizací onoho zákona o holocaustu.

Snad se mi podařilo alespoň trochu vysvětlit, proč mám nad tímto článkem maďarské ústavy určité rozpaky.

Dále už se vyjádřím pouze ke dvěma otázkám, které nová maďarská ústava řeší. Jednak mě zaujal 4. odstavec 4. článku, kde se píše: „Podrobná pravidla pro církve jsou stanovena klíčovým zákonem. Jako podmínku pro uznání jakékoli organizace s církevními aktivitami jako církve, může klíčový zákon klást delší dobu působnosti, společenskou podporu a vhodnost pro spolupráci ve prospěch společenských cílů.“

Tato formulace mi připadá velice nešťastná. Na rozdíl od „článku U“, který je velice specifický, je tento článek velice vágní. Co je to „delší doba působnosti“? Pět let, dvacet let, století? Jak stát změří „společenskou podporu“ dané církve? Tyto formulace poskytují státu možnost různé denominace buď preferovat nebo šikanovat, aniž je nucen zdůvodňovat, proč tak činí. Budou mít církve právo odvolání? Náš církevní zákon považuji za mnohem lepší. U nás nejde o to, že by stát církve „uznával“; stát je pouze registruje. Z nějakého důvodu se náš stát rozhodl preferovat církve, které uznali komunisté, a toto uznání upřít jiným, tj. zejména denominacím vzniklým až po pádu komunismu, ovšem po dosažení určitého počtu členů mají i tyto církve nárok na tzv. „první registraci“. Nově vzniklé denominace jsou vůči těm za komunismu existujícím znevýhodněny pouze tím, že komunisty uznávané církve nemusí naplňovat početní klauzuli.

Poslední věc, u níž se chci zastavit, je omezení pravomocí Ústavního soudu. Jestli tomu dobře rozumím, podle nové maďarské ústavy má Ústavní soud řešit výhradně procedurální otázky. Má posuzovat, zda byl daný zákon přijat předepsaným způsobem, ale nemá zkoumat věcný obsah zákona. Nevím, zda se tvůrci tohoto článku nějak „neinspirovali“ situací v České republice, kde můžeme slyšet stížnosti na to, že Ústavní soud se stává jakousi třetí komorou parlamentu, nebo Spojenými státy, kde ústavní soud v Kalifornii zrušil referendem přijaté ustanovení, že manželství je svazek mezi mužem a ženou. Výsledek tohoto referenda byl prohlášen za neústavní a v podstatě tak došlo k tomu, že jeden ústavní soudce „přehlasoval“ vůli většiny obyvatel státu Kalifornie. Ve světle těchto událostí mám pro pojetí Ústavního soudu v nové maďarské ústavě určité pochopení.

Nemohu vyloučit, že nová maďarská ústava obsahuje i nějaká další problematická či kontroverzní ustanovení; jak jsem ale uvedl, jsem laik a netroufám si hodnotit další články.

Celkově jsem ale nenabyl dojmu, že by maďarská ústava nějakým způsobem ohrožovala demokratické zřízení jako takové.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.