Obsah

Pokrytectví a kapitalismus

Fidel Castro jednou řekl: „kapitalismus je v mých očích odpudivý; je nepoctivý, hrubý, odcizující … protože způsobuje války, pokrytectví a konkurenci.“ Co je na tomto citátu nejzvláštnější, je zřejmá nevinnost, s jakou proslulý socialistický diktátor používá pojem pokrytectví, jako kdyby socialistická alternativa kapitalismu byla něčím jiným než pokrytectvím. Socialističtí diktátoři často prohlašují, že ekonomická svoboda je otroctvím, načež socialistickou revolucí uvrhnou celý národ do opravdového otroctví. Socialistický diktátor tvrdí, že je osvoboditel. Dává za vinu svobodnému trhu, že je příčinou chudoby, aby hned zničil svobodný trh ve prospěch chudoby takřka univerzální. Politik jako Castro slibuje štěstí a svobodu, ovšem přináší jejich pravý opak a bez mrknutí oka tvrdí, že pokrytecký je kapitalismus.

Vezměme jen starý sovětský vtip, který začíná otázkou: „Soudruhu, jaká je definice kapitalismu?“ Odpověď zní: „Je to systém, kde člověk vykořisťuje člověka, zatímco v socialismu je tomu přesně naopak.“ Tento vtip je platný pro všechny socialistické země. Socialistický diktátor obviňuje svobodný trh z problémů světa. Přisvojuje si diktát nad ekonomikou, investicemi, příležitostmi. Je to totální diktatura, protože stát přebírá totální kontrolu. A co může být „odpudivější“ a „hrubší“?

A co je zapříčiněno socialismem? Vezměme v úvahu zabíjení a ničení způsobené SSSR (viz práci J. R. Rummela) nebo Hitlerovou Nacionálně socialistickou dělnickou stranou Německa. V tomto kontextu není překvapivým zjištěním, že mladý Castro byl Hitlerovým obdivovatelem a školu absolvoval s výtiskem knihy Mein Kampf v rukou. Podle Augustina Blazqueze a Jaumse Suttona, dostal Castro přezdívku „cvok“, protože „před zrcadlem napodoboval řečnění Hitlera a Mussoliniho a celé hodiny nacvičoval jejich manýry“. Tady vidíme Castrovu pravou ambici; o ekonomiku se nikdy nestaral. Stavěl se do role velkého diktátora a bažil po absolutní moci. Jako socialistický demagog obviňoval kapitalismus, že je příčinou válek, chudoby a odcizení. Pak sliboval mír, prosperitu a bratrskou lásku. „Pokrytectví si může dovolit velkorysé sliby,“ napsal Edmund Burke, „protože ani na okamžik nezamýšlí nic, kromě samotného slibování; to nic nestojí.“

Internetový online výkladový slovník Merriam-Webster definuje pokrytectví jako „předstírání být někým, kým dotyčný není nebo pokládat věc za něco, čím není, zejména falešné přisvojování si zdánlivé ctnosti nebo náboženské příslušnosti“. Stojí za upozornění, že antikapitalismus je něco na způsob náboženství soudného dne, s celou řadou sekt. Tyto sekty se snad potýkají mezi sebou o vedoucí úlohu ve světě, ale touha odstranit kapitalismus je všechny spojuje. Nenechme si poplést hlavu myšlenkou, že je nějaký rozdíl mezi národním socialistou a mezinárodním socialistou (tedy mezi komunistou a islamistou). Všichni jsou to nepřátelé svobody, všichni jsou to nepřátelé kapitalismu. Jak poznamenal Ludwig von Mises v knize o socialismu: „Reálnou otázkou není to, kdo má řídit totalitární aparát; reálnou otázkou je to, zda má nebo nemá být tržní ekonomika nahrazena socialismem“.

Je tomu už více než osmdesát let, co Mises tvrdil, že socialisté jsou naivní ve své víře a že když jsou naivní, nejsou pokrytečtí. Ale po obrovském množství jejich neúspěšných experimentů během následujících desetiletí můžeme vidět, že samotní socialističtí diktátoři nebyli ani zdaleka naivní. Je nesnadné přijmout benevolentní pojetí věci socialismu, jak to učinil Mises, když napsal, že záměr socialistů „zničit společnost“ nebyl vědomý. Neboť jakou výmluvu mají pro svou víru, že socialismus značí cokoli jiného než otroctví? Copak nemají knihy o historii? Copak nevidí, co se doposud odehrálo v každé socialistické zemi?

Jak se mohou vymlouvat na nevědomost, když historické důkazy a ekonomická věda k nám hovoří v pojmech nikoli mlhavých o tom, jak varoval Mises, že „každá socialistická politika nutně končí destrukcí“. A přece, máme druhé desetiletí nového století a Mises popisuje dnešní situaci téměř přesně takovou, jaká byla tehdy (před více než osmdesáti lety). Podle něho, „Socialistická politika využívá pro své cíle dvě metody: ta první rovnou zamýšlí přeměnit společnost na socialistickou; ta druhá takovou přeměnu zamýšlí provádět jen nepřímo, destrukcí společenského řádu, který spočívá na soukromém vlastnictví“.

Pohleďme na dnešní Ameriku. Socialisté napadají svobodný trh. V jedné oblasti za druhou trh vyklízí pole, zatímco socialismus postupuje. Stačí se podívat na tzv. Obamacare, abychom viděli, co se děje s pojišťovnictvím a zdravotní péčí v pojetí prezidenta Obamy. „Celý náš život je natolik postižen destrukcí,“ napsal Mises, „že člověk sotva dokáže vyjmenovat nějakou oblast, kam tato destrukce nepronikla.“

Pokrytectví je obvinění předhozené ke dveřím kapitalismu. Ale jsou to socialisté, kdo by se měl podívat do zrcadla.

Převzato z Financial Sense on Line, 13/5/2013. Pro Konzervativní listy přeložil Jozef Zummer.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.