Obsah

Jednoduchá řešení

Podle serveru Týden.cz (text ze 6. června 2013) hodlal (ex)ministr zemědělství Petr Bendl (ODS) vyvlastňovat pozemky pro stavbu protipovodňových hrází. Tedy: pokud se obce nemohou na odkupu s vlastníky dohodnout, to dá rozum.

Není třeba polemizovat o tom, že protipovodňové bariéry mohou být někde stejně důležité, možná i důležitější, než (např.) dálnice. Přesto je panem Bendlem předvedený přístup ukázkou staré pravdy, totiž že každá složitá otázka má jednoduchou nesprávnou odpověď. A kromě toho, takový přístup si celkem snadno může získat přízeň veřejnosti – nebo alespoň té většiny, které se vyvlastňování nebude týkat... Navíc, takové budování protipovodňových hrází může být za jistých předpokladů skvělým kšeftem. Takže: samé výhody.

V první řadě však, potíže s výkupem pozemků na obecně prospěšné stavby jsou vždy zapříčiněny přístupem toho, kdo vykupuje. No zkuste se do toho vžít: Máte stavět dálnici, stát Vám dá 3 mld. tj. cca 300,- Kč/m2 na výkup pozemků a Vy se zachováte jako vykuk a lidem nabízíte, a těm kteří souhlasí platíte 30,-Kč/m2. Zhruba polovina vlastníků Vám půdu neprodá a Vy je začnete strašit vyvlastněním. Asi tak polovina z té poloviny se zatne úplně a neprodá Vám to ani za těch 300,- Kč. Ti, kteří prodali za 30,- Kč se cítí podvedeni. Pochopitelně se najde pár desítek majitelů argumentujících ve stylu „pole je pole a ne silnice ... nikdy to neprodám“ (patrně to budou restituenti...). Do toho pár realitních spekulantů, kteří předem (kdo ví jak... no kdo?) věděli, která z variant tras bude schválena a koupili pozemky za 4,50 Kč a teď je chtějí prodat asi tak za 3 000,- Kč/m2. Nesmíme zapomenout na zelené a Sdružení pro ochranu endemita Otáčivce vředového... Když dálnici nepostavíte, řekněme, do 31. prosince, přijdete o dotace z EU a o dotace pro letošní rok od státu na stavbu. Starostové obcí, přes které jede 150 kamionů denně a hejtman kraje Vám volají každých 5 minut. Vaši zaměstnanci nechtěli jen ošidit vlastníky pozemků, ale hlavně zapomněli dodat stavebnímu úřadu podklady ke stavbě, takže byly propásnuty všechny lhůty... V zájmu obecného blaha a celku vůbec (tím zájmem je lepší dopravní obslužnost a víc pracovních míst pro firmu z Holandska co neplatí daně a za rok odejde do Číny...) navrhnete pozemky vyvlastnit. Ale ouha, oni ti vlastníci se mohou bránit tomu vyvlastnění u soudu a dokud soud nerozhodne, nemůžete stavět... Protože jste nevykoupil docela dost pozemků za cenu, za kterou jste je vykupovat mohl a měl, ale za cenu pořádně nižší, máte dost peněz bokem. Začnete lobovat a „Vaši” poslanci (tzv. průřez politickým spektrem...) navrhnou změnu stávajícho zákona, která se ovšem týká i sporů existujícíh. Retroaktivita? Koho to zajímá... Tedy jinými slovy řízení o vyvlastnění sice poběží, ale před jeho skončením povede vlastníkovi přes jeho pozemek dálnice nebo tam bude mít halu... Soud mu dá sice na závěr za pravdu, ale kdo by si za takových podmínek raději nevzal těch aktuálně nabízených 150,- Kč/m2, že...

To je takový obecný rámec, v jakém u nás vznikají nápady na stále další a další a jednodušší a jednodušší vyvlastňování. Na Slovensku to nebude vypadat podstatně lépe – a tam zrovna probíhá debata o zákonu, který by umožnil vyvlastňování i ve prospěch investic soukromých podnikatelských subjektů. Obecně je vyvlastňování typickou ukázkou přístupu našich „elit“: nezajímají se o to, co je správné, ale zásadně postupují cestou nejmenšího odporu – a není-li taková cesta po ruce, pak je třeba za pochodu upravit pravidla, abychom si to vládnutí náležitě zjednodušili. Celá léta spí, pak příjde problém a hle, řešení: vyvlastňovat budeme! Jak prosté...

Vyvlastňování je nepřípustným pricnipem. Včasné a fér vyjednávání a nabídka adekvátní ceny je jediným možným přístupem, který respektuje vlastnictví a vlastníka. U povodňových hrází je k tomu třeba přidat ještě jednu složitější, ale o to správnější cestu: prevenci. Ale to je otázka přístupu ke krajině, jak na jiném místě píše dr. Hofhanzl. To je velmi složité, komplexní – na hony vzdálené těm jednoduchým řešením, na která jsou naše „elity“ zvyklé automaticky spoléhat. A jak je vidět, jeden dlouhodobě vadný přístup (ke krajině, k půdě, k polím, k lesům...) plodí tak nějak přirozeně další škodlivý jev (vyvlastňování). Dokud nepochopíme, že většina toho, co je správné a stojí za to, bývá náročná, dokud nebudeme ochotni na cestě za správnou věcí tuto náročnou pouť vykonat, budou jednoduchá nesprávná řešení rodit své další a další shnilé plody.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.