Braňme nevinné lidi – prozíravě a rozvážně

Podrobnosti

Zveřejněno 23. 8. 2013 13:23

Napsal Roman Joch

Pan Bohumír Žídek ve své reakci na mou polemiku „Skutečná pravicová zahraniční politika: cíle a prostředky“ s jeho původním článkem „Pravicová zahraniční politika v ofsajdu“ dal název „Nebombardujme nevinné lidi.“ Chci ho ujistit a uklidnit, že bombardovat nevinné lidi nehodlám a nechci, rozhodně ne záměrně, úmyslně. Toto kritérium, jak uvidíme dále, je nesmírně důležité.

Předtím, než se dostaneme k jádru problému, chci však ještě okomentovat Mnichov. To, co Žídek o Mnichovu píše, je vskutku chucpe! Vydávat Mnichov za projev intervencionismu; a naopak appeasement za opak neintervencionismu! To je fakt chucpe… Přece ta otázka pro Brity (a Francouze) stála takto: intervenovat ve prospěch svobodnější politické společnosti (Československa) proti těžce nesvobodné politické společnosti (Třetí říši), když ta tu svobodnou ohrožovala? Anebo v rámci míru a usmiřování neintervenovat, neválčit, a tu malou svobodnou obětovat té velké nesvobodné, v rámci víry, že se vlci nažerou a celosvětový mír bude uchráněn? To byl ten spor!

Žídek však píše „neintervencionismus přece není appeasement“ – zajímavé, ale všichni appeaseři nacistického Německa (ať už britští či američtí) byli až do vypuknutí války neintervencionisté a všichni principiální neintervencionisté byli a jsou (až dodnes) za appeasement! Koho všeho? Třetí říše, Svazu sovětských socialistických republik, Islámské iránské republiky, Čínské lidové republiky či Ruské federace…

Ale nyní k jádru problému. Žídek píše: „za velkou vadu Jochovy odpovědi pak považuji prohlášení, že ‚striktní nedotknutelnost lidského života se týká jen života nevinného, ne nutně vinného (…) nevinný lidský život nemá být nikdy záměrně usmrcen, ale to nutně neplatí pro vinný lidský život“. A v čem je to tvrzení vadné? Prosím, ať to pan Žídek objasní. Přece uznává to, že vinného agresora lze v sebeobraně usmrtit? Že do vojáků armády agresora lze záměrně střílet? Tak v čem je ta vada?

Začněme od Adama, tj. od západního (křesťanského) učení o spravedlivé válce (bellum iustum). Aby válka byla spravedlivá, musí splňovat dva okruhy podmínek. Ten první se týká spravedlivého vstupu do války (ius ad bellum), ten druhý spravedlivých postupů ve válce (ius in bello).

Spravedlivá válka ve smyslu zahájení válčení má splňovat 6 podmínek: (1) vyhlásí ji legitimní autorita, (2) ze spravedlivé příčiny (sebeobrana, ochrana nevinných, potrestání velkého zla), (3) se správným záměrem (odstranění zla, nikoli zotročení obyvatelstva protivníka po vítězství), (4) jako poslední útočiště po vyčerpání všech nenásilných prostředků, (5) má mít naději na úspěch a (6) zlo, jež způsobí, bude menší než zlo, jemuž chce předejít či které chce odstranit. Když už vstoupíme do války, pak máme dodržovat další dvě kritéria: (1) proporcionalita – velikost a intenzita síly při každé operaci mají být úměrné jejich cílům (nepoužívat sílu větší než nezbytnou na zničení legitimních cílů) a (2) diskriminace, rozlišování mezi ozbrojenci a civilisty: cílem smrtících válečných útoků má být jen válečná mašinérie protivníka, jeho ozbrojené síly, nikdy záměrně civilisté.

Tím se dostáváme k Žídkovu nadpisu: ano, civilisté, nevinní, nesmí být nikdy záměrně učiněni cílem smrtících útoků. Naprostý souhlas. Smrtící útoky mají být záměrně vždy zacíleny jen proti ozbrojencům (do momentu, než se vzdají či kapitulují, pak už ne). Jenže jakákoli lidská aktivita je nutně nedokonalá – a tak při bombardování legitimních cílů (vojenská letiště, raketové základny, ponorkové přístavy, velitelská a řídící stanoviště, zásoby pohonných hmot, komunikační uzly) se může stát, že nezáměrně (omylem) budou zabiti i nevinní civilisté. Je toto neakceptovatelné? Učiní to válku jinak spravedlivou najednou nespravedlivou?

Západní učení říká, že nikoli (pokud se jedná o omyl, nedokonalost, nikoli záměr, úmysl). Pokud Žídek řekne „ano“, pak musí nutně sklouznout k pacifismu, neboť ani u naprosto obranných, sebeobranných válek nelze s jistotou vyloučit nezamýšlené ztráty na civilistech protivníka. Tím by ale pak Žídek uvalil na válčení tak striktní kritéria, jaká neuvaluje už na žádnou jinou lidskou aktivitu: platí li kritérium, že pokud o nějaké aktivity přijde jeden jediný nevinný člověk o život (byť nezáměrně, neúmyslně), pak ta aktivita je nepřípustná, nespravedlivá – pak je vyloučena nejen spravedlivá válka, ale i automobilová doprava (letecká doprava), kouření tabáku, určité sporty, atd., atd. To Žídek jako libertarián odmítne – ví, že život je životem s rizikem a odpovědností, ale pokud bude razit tezi, že pokud při bombardování zemřou nevinní lidé (bez ohledu na to, zda někdo záměrně bombarduje obytné, rezidenční čtvrti, anebo nikoli, nýbrž při bombardování legitimních vojenský cílů omylem a neúmyslně byli zasaženi i civilisté), pak je názorově nekonzistentní. Proč se pak nevrátit ke koňským povozům a nezakázat automobily? Když je „vydatný“ víkend, zemře na našich silnicích i několik desítek nevinných lidí… Za rok u nás více, než při bombardování Srbska 1999…

Všimněme si, že spravedlivými příčinami ospravedlňujícími vstup do spravedlivé války jsou sebeobrana, ochrana nevinných a potrestání velkého zla. Ty první dvě vedou k válkám defensivním, ta třetí umožňuje i ofensivní, tj. intervenci. Co se pod „velkým zlem“ rozumí? V dobách křesťanského středověku a počátku novověku to byly kanibalismus a lidské oběti. Jsou-li někde přinášeny lidské oběti v masivním měřítku (Aztécká říše; nebo i upalování vdov – satí – v hinduistické Indii), nebo jsou-li určité společnosti založeny na kanibalismu (kdysi ostrovy v Karibiku nebo Pacifiku), kdokoli tam má právo intervenovat za účel zastavení těchto praktik (jak pan Žídek doufám uzná, vrcholně to nelibertariánských). Dnes v době sekularizované se pod tím rozumí genocida.

Probíhá-li někde genocida, kdokoli má právo tam zasáhnout za účelem jejího zastavení. Právo, nikoli povinnost. A pokud nebude záměrně útočit na civilisty (byť při zásahu v důsledku lidské nedokonalosti nezáměrně a neúmyslně někteří civilisté o život přijít mohou), jeho válka bude válkou spravedlivou. Bude totiž ukončovat masivní usmrcování nevinných.

Já osobně nejsem nijak moc za humanitární intervence; jsem za ně vlastně jen na vlastním kontinentu. Domnívám se, že existuje něco jako kontinentální odpovědnost. Za humanitární intervence Evropanů (tedy i Čechů) mimo Evropu nejsem; vlastně jsem dosti silně proti z důvodu toho, že naše ozbrojené síly a prostředky je nutné šetřit primárně na obranu nás a spojenců. Pokud si pamatuji, byl jsem jen pro jednu humanitární intervenci – a to na evropském kontinentu; navíc ještě primárně nikoli z humanitárních důvodů, nýbrž geopolitických. Pokud chtějí lidé v Africe (Asii, Australasii, Amerikách) intervenovat v jiných zemích svých světadílů za účelem zastavení genocid, já nebudu proti, já jim nebudu nadávat, ale vlastní jednotky bych tam nevysílal; přesněji, byl bych proti jejich vyslání tam čistě z humanitárních důvodů.

Pan Žídek píše: „Roman Joch se dále ptá, jaká zahraniční politika odpovídá svobodě jednotlivce. Snadná odpověď. Taková, která svobodu jednotlivce neomezuje. Což samozřejmě politika humanitárního bombardování dělá.“

Kdyby to bylo tak jednoduché! Je to však jen ideologický výkřik, který vůbec nezvažuje prozíravost a vývoj v čase. Celá tato otázka je složitější v minimálně dvou významech.

Význam první: „jaká zahraniční politika odpovídá svobodě jednotlivce? …taková, která svobodu jednotlivce neomezuje.“ No, lze mít nízké daně a malou armádu a svobodu jednotlivce a pak přijedou hordy z východu a je konec, konec svobody. Anebo lze daně trochu zvednout na silnější armádu a hordy takto imposantní vojenskou silou odstrašit nebo porazit a svobodná společnost zůstane uchráněna. Která politika více sloužila svobodě – ta, která maximalizovala svobodu jednotlivce minimálním zdaněním, nebo ta, která maximálně posílila ozbrojené síly svobodné společnosti (za cenu určitého omezení svobody jednotlivců vyšším zdaněním)?

Nelze a priori říci – to záleží na tom, v jak nepřátelském či nebezpečném mezinárodním prostředí se nacházíme (a zda ty hordy přijedou a zda vůbec existují…). Ideologická poučka nám tady nepomůže, jen praktická politická moudrost prozíravosti.

A význam druhý: „…taková, která svobodu jednotlivce neomezuje. Což samozřejmě politika humanitárního bombardování dělá.“ (A těsně předtím Žídek uvedl: „důsledkem intervencí ve jménu pokroku a lidské humanity jsou vždy ztráty nevinných životů. To je ten důvod, proč by se zásadový konzervativec měl proti takové politice ohradit.“)

No, humanitární intervence evidentně zachrání a rozšíří svobodu těch nevinných potenciálních obětí genocidy, které by se staly oběťmi reálnými, skutečnými, nebýt oné humanitární intervence! Ano, za cenu vyššího zdanění obyvatel vlastní země, za cenu smrti jejich vojáků a i za cenu smrti nevinných civilistů v zemi, do které se intervenuje, kteří neplánovaně a neúmyslně v důsledku lidské nedokonalosti budou zabiti. Aby tisíce, desetitisíce, možná statisíce a miliony nevinných mohly žít, jež by určitě nežily, nebýt humanitární intervence…

To je totiž ten důvod pro humanitární intervenci; když Žídek uvádí, že „důsledkem intervencí… jsou vždy ztráty nevinných životů“, má pravdu, nikoli však celou pravdu, neboť ke ztrátám nevinných životů dochází masivně i před intervencí a docházelo by k nim, i kdyby k intervenci nedošlo. V mnohem větším měřítku, než když k intervenci dojde, neboť cílem oné intervence je přeci zastavit a ukončit genocidu… Takže argument ztrát na nevinných životech coby největším zlu není jednoznačný, a pokud je argumentem vůbec ve prospěch něčeho, pak spíše humanitárních intervencí, než jejich absence…

Jinými slovy, určitá pro i proti jsou na obou stranách; a rozhodnutí, zda intervence ano či ne, má určovat prozíravost, nikoli ideologie.

A na závěr pikantní kasuistika páně Žídka: byla by polská humanitární intervence do bezbožných Čech kvůli potratům v Česku správná, spravedlivá či oprávněná?

Pan Žídek zřejmě ví, jaký já mám názor na potraty a za co potraty považuji. Ale zůstaňme u toho, že ohledně potratů panuje na současném Západě mravní zmatek – lidé si nejsou vědomi či jisti, kdo (co) plody, nenarozené děti jsou: zda lidé, lidské bytosti, osoby, zárodky, potenciální lidé, živá biologická hmota – nikoli však člověk, ektoplasma, shluk buněk, ňáká ta tkáň, něco jako mlok, parazit, vetřelec, atd.

Uveďme si však krystalicky jasný příklad: v Čechách by docházelo k masovým lidským obětem na oltář modly Molocha-Státu a následnému kanibalismu všech těch, kdo četli sebrané spisy Murrayho Rothbarda (byl to přítel svobody sice upřímný a zapálený, leč značně zmatený a ve svých praktických politických doporučeních poněkud dosti idiot).

Měli by pak Poláci právo na humanitární intervenci proti modloslužebníkům etatismu v Čechách za účelem ochrany životů jeho nevinných obětí a potrestání velkého zla Zlatého telete etatismu? (Např. na bombardování Strakovky a Hradčan – v jejich dnešním obsazení?)

Ano, to právo by měli. Nikoli však povinnost.