Tří poznámky ke kulturní válce

Podrobnosti

Zveřejněno 23. 8. 2013 10:58

Napsal David Floryk

Co se to děje ve Francii?

Již půl roku probíhají po celé Francii veřejné protesty proti přijetí zákona, který přiznává homosexuálním svazkům status manželství, včetně práva na adopci dětí. Návrhu zákona nepředcházela potřebná společenská diskuse a prosazen byl proti vůli většiny občanů. Protestní demonstrace v ulicích francouzských měst (pařížské demonstrace se účastnil milion protestujících!) vláda tvrdě potlačuje i za použití nejhrubšího policejního násilí.

Starostové francouzských měst odmítající „oddávat“ stejnopohlavní páry čelí tvrdému trestnímu stíhání a za pouhé nošení trička s vyobrazením normální rodiny, které se stalo rozšířenou formou pokojného protestu, jsou lidé policií na ulicích zadržováni a perzekvováni. Mladý demonstrant Nicolas Busse byl za to dokonce odsouzen k několikaměsíčnímu vězení, které bylo později zmírněno na pokutu 3000 eur.

Francouzské vládě je však mínění veřejnosti, včetně jejích voličů, zjevně zcela lhostejné. Jejím cílem je prosadit a udržet homosexualistickou agendu za každou cenu, i za cenu ztráty popularity, bombardování demonstrantů slzným plynem či střelby gumovými projektily.

Vzdor tomu protesty dále pokračují, připojují se k nim stále další a další aktivisté. Nejnověji i policejní odbory, které vydaly prohlášení, ve kterém policisté odmítají být nadále nástrojem vládního politického útlaku.

Ze zahraniční perspektivy je velmi znepokojivým faktem, že si francouzská vláda dokázala svým vlivem zajistit mlčení téměř všech evropských médií, takže veřejnost v jiných zemích je o tomto dění informována minimálně, prakticky jen prostřednictvím internetu. Mlčí mainstreamové deníky, televizní zpravodajství, investigativní novináři i, jindy tak přecitlivělí, lidsko-právní aktivisté. Co se to vlastně děje – a proč?

Adopce

Připravovaná novelizace zákona č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství, navrhovaná skupinou poslanců, má povolit výjimku ze zákazu osvojení pro registrované osoby, kdy si nově budou moci partneři osvojit dítě svého partnera. Nepůjde tedy o osvojení cizího dítěte, ale o osvojení dítěte, které ve stejnopohlavní rodině žije, partnerem jeho rodiče.

V důvodové zprávě poslanci uvádějí: „V posledních letech stejnopohlavní páry stále častěji vychovávají děti, které se rodí plánovaně přímo stejnopohlavním párům. V takovém případě má dítě obvykle z hlediska práva pouze jednoho rodiče zapsaného v rodném listě, ačkoli fakticky jej od narození vychovají a milují rodiče dva. Druhý biologický rodič není častokrát vůbec znám (např. bylo-li dítě počato z umělého oplodnění). Nebiologický rodič – partner či partnerka rodiče - nemá k dítěti žádná práva, není považován za zákonného zástupce dítěte. To v praxi přináší celou řadu problémů nejen v každodenním životě rodiny, ale i v obtížných životních situacích, což ohrožuje samotnou rodinu a je nepochybně v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, pro které je žádoucí, aby osoby, které od narození považuje za své rodiče, a které miluje, byli jeho rodiči nejen de facto, ale i de iure.“

Osvojením se nebiologický rodič stane zákonným zástupcem dítěte, bude k němu mít vyživovací povinnost a dítě bude mít zákonného rodiče, pokud o něj biologický rodič nebude moci pečovat. Osvojení dítěte partnera či partnerky vnese jistotu a stabilitu do rodiny a především do života samotného dítěte.

Ústavní soud odmítl žalobu proti sexuální výchově

V souvislosti se zaváděním povinné sexuální výchovy na českých základních školách podala skupina rodičů žalobu na Ministerstvo školství. Domáhali se zrušení povinnosti podstupovat sexuální výchovu zakotvenou v Rámcovém vzdělávacím programu (RVP). Rodiče jsou přesvědčeni, že tato povinnost je cíleným ideologickým útokem na jejich hodnoty vyplývající z náboženského přesvědčení, a požadovali proto zrušení této povinnosti.

Ústavní soud žalobu po dvou letech odkladů zamítl pod záminkou, že RVP je příliš obecný a nemá přímý právní dopad na jednotlivé žáky a proto není možné jej jako celek nebo jeho část zrušit. Připustil však, aby rodiče žalovali konkrétní školu a její školní vzdělávací program, aby bylo možné posoudit míru případně ideologické indoktrinace, která by byla nepřípustná. Ústavní soud ve svém usnesení zároveň upozornil, že sporných náboženských témat se dotýká řada témat zařazených do výuky a to samo o sobě ještě neposkytuje dostatečný důvod pro vyřazení z povinného učiva.

Soudní rozhodnutí tedy potvrdilo povinnost rodičů i žáků strpět povinnou sexuální výchovu zahrnující i úsilí o "praktické osvojení si návyků". Na rodičích pak je, aby činnost školy hlídali a své děti před státní indoktrinací bránili v jednotlivých případech. V případě tzv. sexuální výchovy se v žádném případě nejedná o výchovu, ale o systematické maření křesťanské výchovy.

Rodiče mohou napadat přímo školní vzdělávací programy konkrétních škol, případně zpětně podat oznámení na konkrétní pedagogy v případě sexuálního obtěžování (včetně verbálního) narušující intimitu jejich dětí.

(Hnutí pro život)