Zodpovědnost k pravomoci patří

Podrobnosti

Zveřejněno 28. 11. 2013 22:50

Napsal Dušan Stuchlík

Pan Josef Potoček reaguje na můj článek „Poučili jsme se?“ (VÝBĚR Z HROZNŮ 2/2013). Děkuji. Celá situace má několik aspektů.

Ten, který mi připadá nejzajímavější, jelikož nehrozivější, je, že tato reakce by mohla být chápána jako jisté vyvinění primátora ze zodpovědnosti, kterou nepochybně nese. A když užívám termín nepochybně, tak je to opřeno o zákon, konkrétně o zákon č. 239/2000 Sb., (zákon o IZS), který má ve své II. hlavě definující postavení a úkoly státních orgánů a orgánů územních samospráv § 11, jenž říká:

Hejtman (v Praze primátor, pozn. aut.) a) organizuje integrovaný záchranný systém na úrovni kraje, b) koordinuje a kontroluje přípravu na mimořádné události prováděnou orgány kraje…, c) koordinuje záchranné a likvidační práce při řešení mimořádné události vzniklé na území kraje, pokud přesahuje území jednoho správního obvodu obce… Pro koordinaci záchranných a likvidačních prací může hejtman použít krizový štáb…

Takže pokud to zkrátíme, šéfem krizového managementu kraje, šéfem krizového štábu a tedy osobou se všemi souvisejícími právy (ale i zodpovědností) je primátor a tím v dané době byl Tomáš Hudeček. Nic více, nic méně.

Záchranné sbory, stejně jako sbory bezpečnostní, jsou organizovány pro krizové situace, a v nich je mimo jiné třeba, aby byly jasné kompetence, jasná hierarchie, jasné pravomoce a také – jasná zodpovědnost. A tu nese samozřejmě ten, kdo se do podobně zodpovědné funkce nechá delegovat. Je jasné, že pro řízení každého složitějšího celku si zodpovědné osoby mohou zřizovat své štáby či poradní sbory. Jenže, abychom si rozuměli, poradní sbor (krizový štáb) není zřízen k tomu, aby se jeho prostřednictvím mohla zpochybňovat zodpovědnost těch, kteří rozhodnutí vydávají a mají také za ně zodpovědnost nést. A pokud na tuto zodpovědnost a na rozhodování v takto zásadních situacích nemá kdokoliv dostatek zkušeností či schopností, není žádoucí, aby se do podobně strategické funkce dostal, resp. v ní setrvával. Protože když se někdo chce stát hlavou jedenapůlmilionové aglomerace, měl by o krizovém managementu a bezpečnostní problematice rozhodně něco vědět.

Zvykli jsme si role primátorů a hejtmanů vnímat zejména jako role těch, kteří rozhodují o zakázkách, funkcích, milionech a miliardách – a z toho pramení jejich moc. Jenže svět má i své stinnější stránky a živelné pohromy a jiné mimořádné události jsou jednou z nich. A právě to jsou situace, které jednou za čas prověřují – a to jak celé systémy, tak i jednotlivce. Když se tehdy novopečený pražský primátor do této zkoušky dostal, tak v ní zkrátka neobstál. I když se budeme snažit zodpovědnost osob, které užívají vrcholové rozhodovací pravomoci, ale zároveň odmítají vnímat související zodpovědnost, relativizovat, můžeme si být jistí, že dějiny na takový alibismus brát ohled nebudou. Ostatně Waterloo prohrál Napoleon a nikoliv jeho štáb, stejně jako třeba tím, kdo prohrál bitvu u Stalingradu, byl generál Paulus, nikoliv jeho štábní důstojníci.

V této souvislosti stojí za pozornost ostatně i to, že se pražský primátor svoji neschopnost zorientovat se v problému pokusil řešit v pravdě „politicky“. Tedy maximálně sebevědomým vystupováním v médiích. Jenže ani sebevíce sebevědomé vyjádření nedokáží ovlivnit ty faktory, které v dané kritické situaci rozhodují, a těmi jsou čas, fyzikální zákony a schopnost přijímat správná rozhodnutí.

Konečně, pokud jde o to, jaké složení a kvalifikaci má (či mněl) v rozhodujícím okamžiku krizový štáb, tedy poradní sbor primátora, odpovídající úroveň zjevně neměl. Ale krizový štáb je orgán primátora a jeho úroveň a jeho výstupy jsou něco, za co vrcholový manažer – který mu předsedá – zodpovídá. A tady snad už jen můžeme připomenout doslova trapné vystoupení člena krizového štábu a stranického kolegy primátora, předsedy zastupitelského klubu TOP09 Jiřího Vávry, který v době kulminující velké vody vyhlašoval, že za zmatky, které v těch dnech panovaly mezi magistrátem a jednotlivými pražskými radnicemi, může bývalý primátor Bohuslav Svoboda: „Minulý týden to byl jeho krizový štáb, ve kterém nebyl ani základní seznam lidí, kteří na jednotlivých městských částech řídí jednotlivé krizové štáby," prohlašoval tehdy Vávra. Podle něj totiž v rozhodujících chvílích chyběl seznam telefonů, mobilů či adres elektronické pošty či jiné komunikace se starosty městských částí. (Novinky.cz 3.6.2013). Veřejná publikace takového vyhlášení, nebo spíš výmluvy, navíc v tak vypjaté situaci, dosvědčuje jen jedno: že fatálních chyb se na pražské radnici v době povodní nedopouštěl pouze primátor. Lidí zcela nekompetentních v krizovém štábu zjevně zasedalo více. Což můžeme konstatovat, ale omluvou to není.