Ad: Poučili jsme se…?

Podrobnosti

Zveřejněno 28. 11. 2013 22:48

Napsal Josef Potoček

Případ pana režiséra Vorla (viz článek Dušana Stuchlíka ve VÝBĚRU Z HROZNŮ, léto 2013) je zcela jasný, pražského primátora Tomáše Hudečka je ale třeba se zastat. A to z trojjediného důvodu.

1. Každé velké město má pro řešení krizových situací zřízen odborný útvar. V Hradci Králové se jmenuje Odbor obrany a krizového řízení, byl jsem jeho vedoucím řadu let, až do odchodu do důchodu. Během té doby jsem zažil celostátní povodňové cvičení i řešení povodňové situace. Tento odbor vede agendu krizového štábu města, expertního útvaru, který se svolává v případě akutního nebezpečí. Kromě toho je při odboru životního prostředí zřízena povodňová komise města, další expertní skupina. V Praze to nebude jinak.
2. V případě hrozby vzniku povodně vyhlašuje povodňová komise postupně jednotlivé stupně povodňového nebezpečí, s výjimkou tzv. bleskové povodně (s nástupem v řádu hodin, nikoli dní) nejde tedy o žádné překvapení. Při vyhlášení 3. stupně přebírá řízení krizový štáb, povodňová komise se stává jeho součástí. Ve štábu jsou zástupci IZS (integrovaného záchranného systému), příslušného povodí, vodovodů, dopravního podniku, technických služeb atd. – prostě všech organizací, které pro řešení povodně přicházejí v úvahu. Krizový štáb průběžně vyhodnocuje situaci a navrhuje opatření. Ta ze zákona vydává primátor, ovšem na základě doporučení krizového štábu.
3. Zvolený primátor vstupuje do funkce vždy s nějakou předchozí odborností, kvalifikace z oblasti krizového řízení to ale zpravidla nebude. Musí být jen  schopen řídit a rozhodovat. Neumím si představit situaci, že by primátor v případě povodně konal proti doporučení krizového štábu, tj. odmítl vyhlásit nějaké navrhované opatření. Může se ale stát, že o nějakém přísnějším (a obvykle nákladnějším) opatření rozhodne i proti názoru krizového štábu. Výtka vůči primátorovi Hudečkovi by měla jistou oprávněnost jen z tohoto důvodu.

Hasiči, kteří budují povodňové stěny po kolena ve vodě, to je samozřejmě mediálně vděčná situace. Podle všeho ale v Praze primárně nenastala v důsledku manažerského pochybení primátora („primátorského váhání“), nýbrž podceněním dynamiky povodně ze strany krizového štábu. Z textu autora, který se bezpečnostní problematice dlouhodobě věnuje, by naznačené souvislosti měly být patrné. Zdravý selský rozum, princip předběžné opatrnosti, atp., to jsou sice dobře míněné zásady, s jejich aplikací to ale není tak snadné, jak se to jeví při zpětném pohledu. Zvláště když těch opravdu velkých povodní je tak málo a pokaždé jsou trochu jiné.