Všude se krade a lže, ale na Severu se vše utrhlo z řetězu...

Podrobnosti

Zveřejněno 26. 4. 2014 3:43

Napsal Dušan Stuchlík

„Mám velkou averzi vůči tomu, když mne někdo nazývá bojovníkem proti korupci“, říká muž, který dokázal v regionu zatřást hruškou a pořídit si tím i nemalé množství nepřátel. Severočeský whistleblower a konzervativní politik (KDU-ČSL) Leo Steiner je muž, který v obtížných podmínkách populisticko-levicového severu Čech bezděky pracuje podle zásady: Mysli globálně, jednej lokálně. Pomalým, klopotným a leckdy ne zcela bezpečným způsobem prošlapuje cestu a asi i nevědomky ukazuje směr. Směr, kde hledat smysl a praxi konzervativního myšlení a politiky v občanském a politickém marasmu jednoho z nejproblémovějších regionů našeho státu.

Asi poprvé jste se v centru pozornosti sdělovacích prostředků ocitl v roce 2012, když jste do médií vystoupil s prohlášením o mafiánsko-klientelistickém rozdělování eurodotací v Ústeckém a Karlovarském kraji. Sám jste tehdy v ROP Severozápad pracoval. Mohl byste přiblížit, co se tehdy stalo?

Ze zoufalství jsem veřejně vystoupil jako člověk, který byl krátce uvnitř tohoto eurotunelu, na zasedání dozorového orgánu tohoto dotačního programu. Přednesl jsem zástupcům ministerstva, Evropské komise a zejména krajům své zjištění, které hovořilo o mafiánském systému rozkrádání mnohamiliardových eurodotací v Ústeckém a Karlovarském kraji.

Jak se to postupně vyvíjelo?

Nejdříve se mne snažili zastrašit, a proto byla postupně na mne podána trestní oznámení za pomluvu a šíření poplašné zprávy. V další fázi se mne snažili diskreditovat, a to tak, že se jedná o mou politickou ambici před krajskými volbami nebo že problematice nerozumím a v konečné fázi výrobou různých diskreditačních materiálů.

Po vystoupení na Monitorovacím výboru ROP SZ jsem rovněž vystoupil v mediích a postupně jsem podal tři trestní oznámení. Pro změnu všechna oznámení na mou osobou, která postupně podali Úřad ROP SZ, Ústecký kraj a Roman Houska, byla odložena. A naopak mé první oznámení v kauze náměstka Koudy a dalších osmi osob nyní směřuje k soudu.

Proč jste takto razantně vystoupil, co vás k tomu vedlo?

Jak jsem výše uvedl, byla to zoufalost. Všude, kde jsou veřejné peníze, hrozí jejich zneužití, ale zde na divokém Severozápadě to překročilo všechna má očekávání. Bylo porušeno téměř vše a metody se plně shodovaly s metodami mafie v Palermu. Významnou část aktivit jsem přitom do té doby věnoval lektorování, kde jsem tvrdil, že české dotace jsou rychlejší, menší a snadno zneužitelné a naopak evropské větší, pomalejší a velmi omezeně zneužitelné. Zde to nejenom že neplatilo, ale způsob a úroveň tohoto rozkrádání jsem nazval „IV. cenová skupina“. Bylo tristní zjištění, kdo řídí veřejnou správu u nás „doma“.

A jak se v celém průběhu tohoto vašeho „ROP story“ projevovala policie? Jaký jste z toho měl pocit, jak jejich činnost hodnotíte?

Poznal jsem různé policie. Jedna neměla jakoukoliv ambici tyto skutečnosti rozkrývat a naopak jiná odváděla velmi kvalitní práci se zájmem a nasazením. S touto policií jsem měl velmi korektní vztahy a patří ji velké poděkování, že našli odvahu tyto věci prošetřovat, jelikož zasahovali do nejvyšších pater veřejné správy a politiky.

Mafiánsko-klientelistické rozkrádání se pravděpodobně v Ústeckém kraji neprojevovalo jen v rámci ROP Severozápad. Sledoval jste nějak podobné dění či jeho signály již předtím, než jste v ROP začal pracovat?

Všude se krade a lže, ale zde na Severu se vše utrhlo z řetězu. Ve své podstatě jsem při svém prvním veřejném vystoupení řekl pouze to, co všichni věděli a před čím zavírali oči, nebo tvrdili, že se s tím nedá nic dělat. Je celkem jedno, jak dopadnu já, jestli mě to semele, ale chtěl jsem vyburcovat lidi, aby se nebáli, aby se angažovali a našli dostatek Víry a Naděje.

V letech, o kterých se bavíme, kdy podobné milionové až miliardové tunely na severu Čech kvetly, byla za trestní problematiku na krajském státním zastupitelství zodpovědná JUDr. Lenka Bradáčová. Tu pak, na základě jejího angažmá v kauze Davida Ratha, media a část veřejnosti pasovala do role jakési bojovnice proti korupci. Není v tom, co říkáte, že se na Severu dělo, a v jejím současném image rozpor? Odpovídá její profil bojovnice proti korupci tomu, co se v reálu na severu Čech odehrávalo?

Já nevím. Nemám jakoukoliv osobní zkušenost s paní Bradačovou. Pravdou je, že se nyní aspoň začíná šetřit to, co se předtím zametalo pod stůl. Musím rovněž říci, že mám velkou averzi vůči tomu, když mne někdo nazývá bojovníkem proti korupci. Já pouze usiluji o to, aby věci fungovaly jak mají. Zde došlo k tomu, že se „naše akvárium“ zakalilo, a díky tomu filtry, jako jsou orgány činné v trestním řízení, media nebo i svobodné volby, přestaly fungovat.

Nechtěl jsem, aby se charita klaněla komunistům

Takže výsledky dosavadních šetření daly vašim prohlášením za pravdu…

No, podstatné je, že kontroly prokázaly pravdivost veškerých mých výroků o korupčním a klientelistickém rozkrádání eurodotací. Výsledkem byly miliardové pokuty a přenastavení celého systému přidělování těchto dotací. Jsem přesvědčený, že nyní je program významně „čistší“, snad jenom, kdyby způsobené škody platil viník a ne my všichni.

To, aby škody platili viníci, máte zřejmě na mysli skutečnost, že vedení kraje odmítá po souzených politicích škody vymáhat. K tomu se dostaneme za chvíli, ale teď ještě se chci zeptat: Jak čas běžel, přestal jste se angažovat pouze ve věci ROP, ale korupci ve vašem kraji se věnujete i v dalších kauzách. Co vás k tomu vede?

Oslovila mne spousta lidí s podobnou zkušeností, ovšem významná část z nich se stále bojí, což mne moc mrzí. Také bych rád aspoň některé věci dotáhl do úplného konce. Tím úplným koncem v tomto případě je přijetí důsledného vymáhání odpovědnosti po těch, kteří se na tomto rozkrádání podíleli. Nejsem příznivcem petic ani referend, ale bohužel, současné vedení kraje nechce nic slyšet o odpovědnosti, natož o náhradě škod viníky.

Tady se ještě ale musím znovu vrátit trochu časově zpět k jednomu důležitému aspektu. Když jste se začal v celé korupční kauze angažovat a po jistou dobu se k vašim aktivitám stavěla odtažitě i policie, uvědomoval jste si, jaká z toho pro vás či vaše blízké mohou plynout i osobní rizika? Zvažoval jste to? Jak jste se s tím vypořádával?

Přirozeně jsem se bál, ovšem i zde platí, že nejdůležitější krok je ten první. Tím bylo vystoupení na Monitorovacím výboru, poté již nešlo couvnout, jelikož před pravdou to nelze.

Jste ženatý, máte děti. Jak na vaše aktivity i rizika z nich hrozící reagovala vaše paní? Podobná období bývají často v lidských a rodinných vztazích riziková. Jak to bylo u vás?

Manželka mne plně podporovala a popravdě řečeno bych to bez ní nezvládl. Naopak část rodiny mne od toho zrazovala, ale jsem tvrdohlavý a nechtěl jsem zůstat na půli cesty.

Nedávno jste také musel v souvislosti s vašimi aktivitami změnit i zaměstnání. Proč a jak k tomu došlo? Jak se na vaše vystupování a protikorupční angažovanost tehdy dívali vaši kolegové a nadřízení v Charitě?

Pravdou je, že na přelomu letošního roku, po mém podání trestního oznámení na 28 zastupitelů kraje za nehospodárné nakládání s veřejnými majetkem, zareagovalo současné rudé vedení kraje. Zareagovalo tak, že poslalo vzkaz mému zaměstnavateli, že ho odřízne od veřejných peněz. V případě Charity je to likvidační, a proto jsme se dohodli, že na konci ledna z Charity odejdu. Nechtěl jsem, aby se Charita klaněla komunistům.

A co děláte, nebo čím se živíte nyní?

Já jsem se pracovně vrátil o čtyři roky v čase zpět, a to bohužel do Prahy. Konkrétně na Státní fond životního prostředí. Je paradoxní, že tvrdím, čím méně dotací, tím lépe, a současně v tomto oboru pracuji. Jsem přesvědčen, že zrušením dotací zmizí zloději a současně jenom hlupák by nevyužil možnosti za 1 vloženou korunu získat 3. Teď jde pouze o to, aby ty 3 koruny přinesly co nejvíce užitku nám všem a ne jenom úzké skupině osob.

Referendum je opravdu krajní možnost…

Jste také členem KDU-ČSL, což je dnes navíc i vládní strana. Jak se tehdy stavěli vaši straničtí kolegové k vašim aktivitám a podnětům?

Jsem lidovec od svých 19 let a pokud mě nevyloučí, tak i budu. Být lidovcem v Ústeckém kraji je pouze jen a jen koníček nebo spíše misie a rozhodně ne výtah k moci či penězům. Snažil jsem se oddělit mou občanskou aktivitu od politické, proto jsem třeba před krajskými volbami odstoupil z kandidátky, ale je jisté, že se mi to nepodařilo. Prostě politika je vlastně dobrovolná veřejná občanská angažovanost, a proto se neúspěšně objevuju na kandidátkách. Takže sám sebe nyní nazývám věčný BoboLeo. Jinak lidovci mne nijak nepodporovali, snad jenom mne ocenili cenou za statečnost a trochu se snažili ze mne udělat maskota – bojovníka proti korupci. Já jsem se snažil nedat, a to jestli se mi podařilo, ať posoudí jiní.

Využívají zástupci vaší strany, kteří jsou dnes ve vysokých exekutivních funkcích, nějak vaše zkušenosti v této problematice?

Všechny dosavadní vlády bojovaly proti korupci, chce to více konat, tak, jak nám ukládají současné zákony a dobré mravy. A pak nebude třeba bojovat.

Ačkoliv tedy nyní pracujete v Praze, nadále zůstáváte v Ústeckém kraji občansky aktivní a jste dokonce iniciátorem pokusu uspořádat první krajské referendum v ČR. Proč považujete za nutné udělat referendum, o jakou věc se jedná?

Protože byly vyčerpány všechny možnosti, jak přesvědčit kraj, aby vymáhal škody, které mu způsobili ti, kteří neregulérně s dotacemi nakládali. Jedná se o miliardové částky, které bude muset kraj platit jako sankce za podvody s dotacemi. Přitom celý rozpočet kraje je 13 miliard! Zkusili jsme apelovat na politiky, uskutečnili jsme úspěšně podpisovou petiční akci, několikrát vyvolali hlasování o náhradě škod viníky a vždy neúspěšně. Referendum je opravdu krajní možnost, jak politikům vnutit vůli občanů.

A jak se vám tato aktivita daří? Co pro to děláte?

V České republice ještě nikdy žádné krajské referendu neproběhlo, a to z pragmatických důvodů. Získat jenom v našem kraji 40 tisíc podpisů a přesvědčit 35% voličů hlasovat v tomto referendu, to je velká výzva. Úsměvné je, že vlastně se lidem snažíme vysvětlit, že v hlasování jde o to nejelementárnější z jakési obecné spravedlnosti, tedy přesvědčit je, že mají hlasovat proto, aby platilo, že platit má viník. Tedy, že kraj má škody od viníků vymáhat.

Vaše jméno je v médiích i letos častěji slyšet spíš pokud jde o samotné kauzy a vaše podněty, než pokud jde o aktivity kolem tohoto referenda. Čím si to vysvětulejete? Vždyť krajské referendum na toto téma vypadá jako zásadní precedens nejen pro váš region, ale i pro ostatní kraje v zemi. Neupozaďují jej tedy tak trochu mainstreamová média?

Samozřejmě aktivita krajského referenda „Platit musí viníci“ má porodní bolesti, které v případě nedostatečně občansky žijícího regionu jsou ještě mnohonásobně větší. Nejsou prostě lidi, ale je zatím ještě několik nadšenců, které takové velké výzvy lákají. Já nechci brečet nad médii, ale pravdou je, kdyby takové aktivity měly jejich větší podporu, tak by to nejenom pomohlo dobré věci a celé naší stále více apatické a reptající společnosti. Každopádně zájemci o toto téma se mohou podrobnosti dočíst na webu krajskereferendum.cz, popřípadě na facebookovém profilu naší neformální iniciativy Občané nejsou ovce.

Pokud dotace ustřihneme okamžitě, skončí drtivá většina veřejných služeb...

Pojďme ještě na chvíli k samotným systémovým otázkám korupce. Souhlasíte s názorem, že jedinou spolehlivou systémovou obranou proti rozkrádání dotací je jejich úplné odstranění?

V našich současných podmínkách je to bohužel neproveditelné. Všichni na ně nadávají, někteří by je rádi zrušili, ovšem problém není v těch dotacích, ale v lidech. A to nejenom těch, co je rozdělují, ale i drtivé většině lidí, kteří požadují od státu různé záruky, jistoty a samozřejmě i peníze. Velkou podporu má u mne reforma financování veřejných peněz, která v ideálním případě může vést k výraznému omezení dotací. Pokud je ovšem ustřihneme okamžitě, tak skončí drtivá většina veřejných služeb, které všichni potřebujeme, ale které jsou dnes formou dotací financovány. Možná by stačilo, aby fungovaly filtry demokracie a byla odvaha provést výše uvedenou reformu.

Jinak v otázkách korupčních jsou v posledních letech v naší zemi leckdy více než státní exekutiva aktivní různé nevládní organizace. Jak si to vysvětlujete?

Tam, kde selhává stát, nastupují neziskové organizace a to je dobře. Důležité je, by nátlak byl profesionální a koordinovaný, pak má naději na úspěch a veřejná správa na nápravu.

Jednou z nejznámějších takových organizací je tzv. Protikorupční fond Karla Janečka? Na základě vašich dosavadních zkušeností, přispívá činnost tohoto fondu k účinnému žádoucímu potlačování korupce v naší zemi?

Věřím, že ano, ačkoliv mně nepomohli, i když jakýsi nesmělý pokus jsem učinil.

Jaké máte vlastně cíle a plány pro nejbližší dny a týdny?

Mám jediný cíl v této věci, a to dotáhnout do úspěšného konce požadavek na vymáhání hmotné odpovědnosti od všech viníků zapletených do rozkrádání eurodotací v kraji. Ostatní aktivity, třeba politické, jsou druhořadé.

A máte čas vůbec na nějakou relaxaci? Respektive jinak, jak relaxujete, abyste se z tolika aktivit a práce nezbláznil?

Musím přiznat, že jsem v poslední době hodně zlenivěl a zdraví občas vypovídá službu. Věřím, že výše uvedené aktivity směřují do úspěšného konce a já se budu moci věnovat své rodině a svým koníčkům. Vybavuji si příhodu, která se říká o zesnulém Ivanu Hlinkovi. Ten v okamžiku velkého důležitého zápasového momentu v kabině prohlásil: „nemusíte se z toho po…t, v životě jsou mnohem důležitější věci“.

Díky za rozhovor a hodně sil a elánu do dalších týdnů a měsíců!

Já děkuji a přeju i Vám a Vašim čtenářům vše dobré.

Whistleblowing

(z angličtiny doslova hvízdání na píšťalku) je termín z přelomu 60. a 70. let 20. století, který M. P. Miceli a J. P. Near v roce 1985 definovali jako označení pro případy, kdy stávající nebo bývalý zaměstnanec nějaké organizace – whistleblower, tedy „ten, kdo hvízdá na píšťalku“ – upozorní instituci nebo orgán oprávněný k prověření či zakročení na nelegitimní, neetické nebo nezákonné praktiky na pracovišti, které se dějí se souhlasem jeho nadřízených a jdou proti veřejnému zájmu či ohrožují veřejnost, přičemž některé verze definice jsou navíc omezeny podmínkou, že upozorňovatel jedná v dobré víře a nesleduje vlastní prospěch a že situaci nelze vyřešit interními mechanismy
(Zdroj: wikipedie)

Leo Steiner
narozen v roce 1971 v Mostě. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Je členem KDU-ČSL. Živil se jako učitel, konzultant, úředník a manažer. Nyní pracuje ve funkci náměstka Státního fondu životního prostředí, předtím působil jako ředitel Oblastní charity Most. Je ženatý, vychovává tři děti, žije v Lounech.