Obsah

Jak zastavit Putina

 

 

 

Předseda Los Angeles World Affairs Council (součást WACA – The World Affairs Council of America, pozn. red.) napadnul kritiky politiky prezidenta Obamy vůči Ukrajině slovy: „Co tedy navrhujte dělat, poslat na Krym 101. výsadkovou divizi?“ To nebylo zrovna chytré. Bylo to vlastně spíše hloupé, bereme-li v úvahu, že nikdo nic takového nenavrhuje.

Alterativou pasivity není válka, ale seriózní zahraniční politika. Obamovo neplodné usmiřování posledních pěti let bylo výzvou jistému druhu agresivity projevované Íránem v Sýrii, Čínou ve východočínském moři a Ruskem na Ukrajině. Ale stalo se, co se stalo. Nechejme to stranou. Co však dělat teď? Máme tři cíle. Vzestupně podle obtížnosti: stabilizovat NATO, odstrašit Rusy od vpádu na Ukrajinu, zvrátit anexi Krymu.

Stabilizace NATO:

Už vysíláme americké letectvo hlídkovat ve vzdušném prostoru pobaltských zemí. To ale nestačí.

1. Vyšleme na Balt náčelníka spojeného velení organizovat společné manévry.

2. Totéž v případě čtyř zemí NATO sousedících s Ukrajinou – Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska.

3. Urychleně aktualizovat původní smlouvy o raketové obraně uzavřené s Polskem a Českou republikou předtím, než od nich Obama jednostraně ustoupil v zájmu ústupků Rusku.

Odstrašení Rusů od vpádu na Ukrajinu:

1. Rozšířit černomořské manévry, do nichž je momentálně zapojena americká válečná loď USS Truxtun, spolu s Rumunskem a Bulharskem. To už bylo plánováno. Bezprostřední rozkaz – trvání nepřetržité – a další následují.

2. Prohlásit, že každá další vojenská akce Ruska mimo Krym bude podnětem k rychlé a náležité reakci NATO na jakoukoli žádost Kyjeva o dodávku zbraní. Ta by byla provázena patřičným počtem školitelů a poradců NATO.

To naní strategie pozemní války. Je to strategie „spouštěče“, půl století úspěšná v Německu a Koreji. Jakýkoli tlak Rusů na západní Ukrajinu pak uvede v činnost tenký spouštěcí drát školitelů a poradců NATO. To je něco, co ani ti nejzběsilejší sovětští expanzionisté nikdy neriskovali. A neriskne to ani Putin. Takový krok by tedy vedl k ustavení ochranného prstence přinejmenším kolem jádra západní Ukrajiny.

Zvrátit anexi Krymu:

Zjevně nejobtížnější. Krátkodobě nejspíš nemožné. Nemáme v rukou žádné vojenské karty, všechny je drží Rusko. Ukrajinská armáda je velmi slabá. Bude jistě zapotřebí kroků diplomatických a ekonomických.

Předně, oddělení Krymu ruskou okupací musí mít za následek okamžité vyčlenění Ruska ze skupiny G-8. K uklidnění chvějící se Angely Merkelové bychom to mohli provést „odečtením“: všech sedm demokracií by vystoupilo z G-8, aby vzápětí nově ustavily původní G-7.

Pokud jde o ekonomické sankce, ty jsou momentálně trpasličí. Nepodnikli jsme nic. Dokonce jsme ani neuvedli jména. Odsouhlasili jsme pouze postih několika jednotlivců.

Uveďme jména, zmrazme účty. Ale pro reálný efekt budou nutné rozsáhlejší sankce a k tomu potřebujeme evropskou spolupráci. Nejzazší sankcí je odříznutí ruských oligarchů, společností a bank od finančního systému Západu. To je ta „nukleární opce“, která srazila Írán na kolena a přitáhla ho k jednacímu stolu. Na Putinovu ekonomiku by měla zničující dopad.

Němci, Francouzi i Britové se zatím ošívají. Ve stycích s Moskvou mají příliš mnoho ekonomických zájmů.

Z čehož plyne, že nic rozhodného nesvedeme v krátkodobém výhledu, ba ani v tom střednědobém. Ale v dlouhodobém výhledu můžeme Rusko patřičně zmáčknout.

Jak? Aby se závažné sankce staly možnými, je napřed nutné, aby Evropa přestala být kojena jen plynem z Ruska. Obama by měl nařídit ministerstvu pro energii, aby uspíšilo schválení zhruba 25 zařízení pro export zkapalněného plynu. Požadujme vydání všech rozhodnutí do šesti týdnů.

Zadruhé, vyzvěme k naléhavým dvojstranným konzultacím mezi čelnými představiteli Kongresu ve věci mimořádného zvýšení výdajů na obranu, v obnovené výši alespoň jednoho sta miliard dolarů ročně, s cílem udržet armádu USA v síle dosavadní nebo větší. Obama to nebude chtít, ale měl by. Globální ústup USA neukazuje nic tak názorně, jako redukce americké armády na stav z roku 1940.

Obama není prvním prezidentem praktikujícím slabou zahraniční politiku. Podobné sklony měl i Jimmy Carter, dokud Rusko nevpadlo do Afghánistánu, což byla chvíle, kdy Carterovi spadly šupiny z očí. Reagoval srdnatě: obilním embargem vůči Sovětům, bojkotem moskevské olympiády, zvýšením výdajů na obranu a okázalým vysláním Zbigniewa Brzezinského třímajícího kulomet do klíčového afghánského průsmyku Chajbar (3.2.1980, pozn. red.) jako symbol naší masívní vojenské pomoci mudžáhedínům, jejichž povstání více než deset let natolik pouštělo Rusům žilou, že ztratili nejen Afghánistán, ale fatálně je to oslabilo jako světovou imperiální mocnost.

Ruskou invazí se Carter probral z iluzí. Probere se také Obama?

Převzato z National Reviw Online. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.