Východ

Toto téma měsíce je souborem článků na téma Putinova Ruska a související teorie (pokračování debaty o tom, zda je pan Putin konzervativcem, resp. zda je na místě se dnešního Ruska obávat...) i praxe (dění na Ukrajině). Dva texty přitom reflektují seminář uspořádaný pod názvem „Máme se bát Ruska?“ Občanským institutem, CEVRO institutem a Klubem na obranu demokracie, dva se věnují přímo Ukrajině a dva jsou spíše součástí zmíněné diskuse o páně Putinově konzervatismu.
Máme na Ukrajině obávat scénáře podobného rozpadu Jugoslávie? Pro hovoří jasné rozdíly západní a východní části země – resp. těch částí ukrajinské společnosti, které tam žijí, včetně regionů (nikoli zanedbatelných), které v minulosti byly tradičně součástí jiných států (Ruska, Polska). Proti mluví zejména to, že Ukrajinci jsou jedním národem. A ještě jinou věcí je, jak máme číst prohlášení horlivě potvrzující územní celistvost Ukrajiny... je k nim důvod? Nebo jde ze strany pana Putina o výraz přesvědčení, že dokáže v moskevské sféře vlivu udržet celou Ukrajinu? A, analogicky, domnívají se západní státníci, že celá Ukrajina udělá krok směrem od Kremlu? Do toho vstupují otázky jako jsou energie a enegrovody, ochota EU (byť třeba nyní jen teoretická, za docela dost let...) vůbec někdy otevřít svůj pracovní trh bezmála padesáti milionům Ukrajinců...
To jsou sice velmi závažné, ale přece jen jednotlivosti. Pokusme se podívat na celou věc globálně. Západ je v krizi. Tou nejvážnější je krize hodnotová a jejím nejviditelnějším projevem je demografická imploze. Pokud nechceme, aby přes hlavy našich bezprostředních sousedů, tedy nám kulturně nejbližších národů, zaplavila naše území početná a nám kulturně zcela cizí společenstva (a vzala nám tím čas na hodnotovou resuscitaci), musíme patrně připustit vedle imploze demografické i tu geografickou... prostě vtáhnout ty periferie Západu, které k tomu budou ochotné, do našeho prostoru. Jinými slovy a prostě řečeno: daleko raději padesát milionů Ukrajinců, než podobný počet muslimů ze severní Afriky... Proto si nemysleme, že jen Ukrajina potřebuje Západ – a uvědomme si, že za stávající situace mohou v dlouhodobé perspektivě Ukrajinci velmi pomoci Západu. A podle toho se ptejme, co dnes můžeme pro tyto lidi i jejich zemi udělat.

Zanechte vší naděje

Institut Václava Klause  vydal prohlášení k událostem na Ukrajině (podepsáni Václav Klaus a Jiří Weigl).

Číst dál...

Osobní poznámka k událostem na Ukrajině

Prožil jsem v Kyjevě dohromady téměř rok. V roce 1983 jsem byl vyslán na stáž do KIIGA (Kyjevského institutu inženýrů civilního letectví). Na škole se ke mně chovali jako k prominentní osobě – k nám v té době na Ukrajině vzhlíželi jako my k západu. Narazil jsem tehdy na skupinu českých studentů. Jednalo se vesměs o synáčky našich nomenklaturních prominentů, proto jsem se raději stýkal s několika polskými studenty a udělal si řadu přátel hlavně mezi Ukrajinci. Jednoho dne si mne vzal stranou odborný asistent na katedře a začal mne zasvěcovat do poměrů na Ukrajině. Vysvětlil mi mimo jiné latentní nenávist většiny Ukrajinců k Rusům, především v důsledku hladomoru v letech 1932-33. Mluvil tehdy velmi otevřeně a nabídl mi, že mi bude dělat občasného průvodce po Kyjevě. Náš rozhovor tehdy nezůstal bez povšimnutí – v nejbližších dnech se na mne obrátilo nezávisle na sobě několik kantorů a asistentů s prosbou, abych se nikde nešířil o tom, co mi tento člověk vyprávěl. V podstatě mi sice nikdo z nich přímo nepotvrdil, že s jeho názory souhlasí, ale všichni jej chránili před tím, abych jej udal.

Číst dál...

Máme se bát Ruska?

Na toto téma uspořádal Občanský institut ve spolupráci s CEVRO Institutem a Klubem na obranu demokracie 29. ledna diskusní večer, na němž s úvodními příspěvky vystoupili Luboš Dobrovský, bývalý velvyslanec ČR v Moskvě, Roman Joch, kterého čtenářům KONZERVATIVNÍCH LISTŮ netřeba představovat, Karel Svoboda, historik FSV UK a Bohumil Doležal, publicista, předseda Klubu na obranu demokracie. Diskusi moderoval Ladislav Mrklas, prorektor CEVRO Institutu.

Číst dál...

Máme se bát?

Otázka se – mimo jiné - řešila v konkretizované podobě na diskusním večeru „Máme se bát Ruska?“, který minulou středu uspořádal ve spolupráci s Občanským institutem a CEVRO institutem Klub na obranu demokracie. V diskusním panelu (zúčastnili se ho dále bývalý velvyslanec ČR v Moskvě Luboš Dobrovský, ředitel Občanského institutu Roman Joch a historik Karel Svoboda z FSV UK) jsem se ocitl v menšině. Všichni tři spolupanelisté tvrdili, že se bát nemáme, ale máme být ostražití. Cítil jsem proto povinnost hájit lidské právo bát se: nejen v tomto konkrétním případě, ale všeobecně.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.