Obsah

Ztracený kontext ekonomické krize

Ekonomická krize se zhoršuje. Noviny nás častují ukazateli, znaky a symptomy. Situace graduje po spirále, sestupně, k bodu, z něhož není návratu. Pokračování čínské války proti americkému dolaru  postrkuje jeden národ za druhým, aby obcházeli dolarové platby. Dovídáme se, že „Čína dále marginalizuje dolar“, stejně jako že „Čína vede kampaň za náhradu dolaru coby globální světové měny“. Že Čína sleduje národní strategii nepřátelskou americkým finančním zájmům, to není vůbec náhoda. Aby bylo možno nahradit nějakou finanční mocnost, je nutno podnikat jisté akce a sledovat určitou cestu. A co že to americká strana dělá pro uhájení svých pozic? Amerika toho dělá velice málo. Vlastně se ztrácí v divočině do sebe zahleděných malicherností a kratochvílí. Už nemáme ponětí, jaký se to blíží konec.

V roce 1977, v kázání nazvaném Církev a hrozící pád Evropy, vysvětloval otec Hans Milch, že „Jen ten, kdo čerpá z minulosti, je významný a vhodný pro budoucnost! Čím hlouběji sahají kořeny do půdy staletí, tím výše rostou vrcholky stromů naděje utvářející budoucnost.“ Slovy finanční analýzy: pramen hojnosti je vedlejším produktem intelektuálních a duchovních znalostí, které však již nejsou dále pěstovány a také produktem chápání, již ztraceného. Ty ztracené znalosti , neobnovitelné v termínech převládajícího ducha doby, nám svého času poskytovaly kontext naší existence. Vlastně by se dalo říci, že poskytovaly celý kontext naší existence , tedy všeho – toho nahoře i dole, nalevo i napravo, světla i tmy, mužství i ženství.

Tak velká katastrofa nás postihla. Podle slov otce Milcha „lidé ztratili kontext a vedou život jepic.“ Zdalipak slyšíte ten bezduchý bzukot jejich křídel? Člověk Západu ztratil víru i vlast. Stal se hmyzem - bez významu dokonce i pro sebe samého. Jak tedy tenhle „hmyz“ udrží svoji měnu? Stručná odpověď nepochybně musí znít, že si nedokáže udržet nic. Je to mimo jeho dnešní schopnosti. Jak otec Milch oprávněně vysvětlil: „Protože už neví, co je to historie, protože už nepoznává přirozenost člověka, je ztracen rovněž smysl lidské osobnosti (když přijde na to) rozeznávat odlišnosti (dokonce) i podle pohlaví.“

Nejenom že jsme ztratili kontext, pokládáme také svoji existenci za cosi méně než reálné. My, moderní Američané, máme jakousi představu, že jsme něco jako publikum – že být publikem je naší podstatou. A jako publiku se nám přeci nic nestane. Jako pouzí diváci nemáme důvod k poplachu, a tak žádný poplach nevyhlašujeme. Věci tak či onak půjdou dál. Takový je předsudek, takové očekávání. Jak by to mohlo být jinak? Avšak my nejsme imunní vůči tomu, co se děje na jevišti. A zejména nejsme imunní vůči důsledkům plynoucím ze ztráty našeho kontextu. Kdybychom alespoň byli zdrávi v té míře, že by mezi námi byli jedinci zvaní kdysi „proroci“ - jak  ti by nám vmetli naši zkaženost do tváří!

Ztrátou kontextu jsme přišli o víru i o vlast, dějiny i budoucnost. Nacházíme se dnes rozkročeni nad trhlinou ve velkém řetězu pojícím minulost s budoucností. My, kteří dlíme v přítomnosti, jsme kněžskými prostředníky „mezi generacemi, mezi včerejškem a dneškem“, jak varoval otec Milch., Není žádnou maličkostí zpřetrhat to, co musí být spojeno. Jde o funkční selhání a  ekonomická hrozba jíž jsme vystaveni je jeho pouhým symptomem. Nedokázali jsme se rozpomenout ani na dně. Nedokázali jsme se dívat kupředu. Zaujati tancem věčně přítomného okamžiku, ulpěli jsme na něm. A toto lpění je nebezpečné, neboť neseme terč, namalovaný na nás samotných. Vyjádřeno řečí dolaru, Číňané manipulují svojí měnou, vedou obchodní válku a jejich snaha bude v důsledku toho odměněna.

Ale proč bychom se znepokojovali? Konec konců jsme jen tím publikem. My se svářit nebudeme, nebudeme bojovat o základy, na kterých stojíme. Nebo snad ano? Uvnitř každého z nás se ozývá tenký hlásek, pokud ho ovšem chceme slyšet. Ten hlásek praví: „Neuspějete-li v tomto sporu, přestanete existovat. Neboť existence je boj.“ Dnešek je faktickou chvílí boje o budoucnost. Na každém rozhodnutí záleží. Chyby mají závažné důsledky. Připomeňte si, jste-li toho schopni, chyby z let 1914, 1929, 1933 a 1939. Protože ti, co ještě mají „kořeny v půdě staletí“ vědí, jaká budoucnost se tím utvářela a co ta léta znamenala; a také s náležitou předvídavostí poznají, co budou znamenat roky 2001, 2008 a 2012 pro ty ještě nenarozené.

Samozřejmě, tu a tam je v životě pozdvižení. Velký řetěz bytí snad ještě není úplně přetržen. Snad je za pět minut dvanáct náprava ještě možná. Nedávno zazněl v internetovém deníku WorldNetDaily (WND) nezvyklý titulek : „Američtí generálové přistupují ke sledování Obamy: Penzionovaní představitelé pozemních a leteckých sil soudí, že vláda pokračuje na cestě ke zničení Ameriky.“ Podle Michaela Maloofa, píšícího pro WND, penzionovaní generálové vyzývají k „vynucenému odstoupení prezidenta Obamy a představitelů Kongresu, jako odpovědi na řadu stížností, včetně údajných politických čistek týkajících se stovek vyšších vojenských důstojníků…“ Penzionovaný generálmajor Paul E. Vallely založil jakousi skupinu s názvem „Povstaň, Ameriko“, která vystoupila se seznamem „Klíčových národních záležitostí, které je nutno vyřešit, pokud se státy USA, jednotlivě i vcelku, mají stát ekonomicky solventními, těšit se nadále pokoji a národní bezpečnosti…“.Podle Vallelyho je prvořadé, aby americká ústava, „zůstala absolutně a zcela platná tak, jak byla původně sepsána a opatřena dodatky,“.

Penzionovaní generálové vyžadují vládu zákona, silnou národní obranu, nápravu ekonomických praktik, které přispěly k nezaměstnanosti a státní zadluženosti. „Veškeré politické plenění národního bohatství prostřednictvím daní musí skončit,“ prohlašují generálové Vallely a Jones. „Náš bankovní systém a správa národního bohatství byly v roce 1913 zkorumpovány zavedením Federálního rezervního systému a svěřením měnové a ekonomické kontroly do rukou několika málo jedinců (dnes stranických). Systém federálních rezerv bude zrušen a veškeré vládní finanční a ekonomické funkce budou převedeny na Ministerstvo financí USA, včetně ražby a tisku měny i jejího uvolňování do oběhu. Budou vytištěny nové americké bankovky a nahradí  poukázky Fed, kus za kus.“

Generálové Vallely a Jones se dále dožadují zrušení IRS (vládní agentury pro výběr daní), Ministerstva energetiky, Ministerstva školství, Agentury pro ochranu životního prostředí a Obamova plánu dostupné zdravotní péče. Generálové dále varují, že „Národ je denně trhán na kusy tím, jak krize … vychází najevo“.  Publikum je trháno na kusy. Ale přestane být publikum pasívní? Přestane být publikem? Je to možné, že v tak pozdním termínu objeví Amerika znovu svůj kontext? Otec Milch ve svém kázání řekl, že „Jelikož si už člověk neuvědomuje, co tvoří podstatnou součást jeho důstojnosti, neví už ani co je dobro. A proto se vědomí morálky rozpadá.“

Jak lze spustit upřímné reformy bez morálky? Bez ní by každý pokus o reformu byl cvičením v sebeklamu. V takovém světě by bojovníci za naši věc byli jen další partou zločinců. Naše reformy by se staly jen další „cestou do nevolnictví“. A pak je tady otázka kompetence, jež je rovněž důležitá. Dokážeme nalézt kompetentní politické činitele, nebo jsme dospěli k historickému bodu, kdy všechno naše úsilí vyústí ve fušeřinu? Otec Milch poznamenává, že ten, kdo přestal mít na zřeteli svůj kontext, „nemá v rukou nic než drobnosti… neví už nic o tom, jak věci navzájem souvisejí, jak se odkazují jedna na druhou i mimo sebe. Takže není už dále schopen věci interpretovat a dešifrovat.“

Jak se tempo Velkého rozuzlení stupňuje, banky varují, že by mohly zpoplatnit zákazníkům vklady, pokud Fed sníží úroky vyplácené na bankovní rezervy, Jak se státní dluh USA stále více vymyká kontrole, Čína vyhlásila bezletovou zónu nad částí západního Pacifiku. Jeden saudský diplomat se nechal slyšet, že náhlá Obamova vstřícnost vůči Íránu (a odvolání sankcí) je „nepochopitelná“. Také Izraelce svou politikou ústupků prezident Obama pohněval a jen Bůh ví, co provedou. Svět má namířeno do problematických časů. A jak otec Milch předvídal už v roce 1977, tyto problémy mají své kořeny hluboko v půdě minulých staletí.

Ale dnes se po nás chce, abychom byli zticha. Publikum usnulo, unavené četnými kratochvílemi a znuděné okamžitě, jakmile se mají probírat závažné myšlenky. Je slyšet mocné chrápání. Opravdu se připozdilo. Spáči už, přirozeně, nemají vztah k minulosti ani k budoucnosti. Jejich kontextem je nevědomí. Zůstávají jenom sny, než přijde Velká noční můra.

Převzato z FinancialSense.com, 25/11/2013. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.