Editorial

Vážení čtenáři,

tématem měsíce tohoto zářiového čísla KONZERVATIVNÍCH LISTŮ je opět konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem. Vše podstatné naleznete v úvodníku a v textech, které v rámci zářiového tématu následují.

V minulém čísle jsme publikovali text Kristiny Havlíkové „Kvóty – analýza dat“. Přesto, že je to stať náročnější, očekávali jsme poněkud větší ohlas, než se dostavil. Vracíme se k němu ale z jiného důvodu. Ten, kdo do článku přece jen trošku pozorněji nahlédnul, seznal, že s vyšším zastoupením žen v parlamentech nejvýrazněji koreluje Index vnímání korupce (tedy: čím více žen, tím je korupce méně vnímána). Také se však dočetl, že i tato relativně nejvýraznější korelace (tedy výraznější, než korelace s ostatními šesti zkoumanými indexy) je stále absolutně velmi slabá, a úvahu, citujme: „Kromě toho je třeba speciálně poznamenat, že Index vnímání korupce vypovídá primárně o onom vnímání – jinými slovy, přestože byla v normalizačním Československu korupce jistě přítomná v nemalé míře, její vnímání bylo téměř nulové… a v opačném extrému, země s velmi nízkou úrovní korupce, ale s velmi rozvinutým (bulvárním) tiskem a široce respektovanou svobodou slova, bude mít vnímání korupce jistě velmi vysoké. Nepochybuji, že vnímání korupce a korupce sama obecně pozitivně korelují (viz níže… doufám, že se ale někdy někdo obtěžoval tuto závislost prokázat… a bylo by též zajímavé podívat se na vzájemný vztah Indexu vnímání korupce a Indexu svobody slova…), ale není to zdaleka totéž. U konkrétní země, případ od případu, může být (a jistě bude) míra skutečné korupce vyšší či nižší než její vnímání.“. O to zajímavější je, že na webu Fóra 50% (jehož ředitelkou je právě Jana Smiggels Kavková, autorka původního článku „8 důvodů proti kvótám“, na který Kristina Havlíková reagovala...) lze na téma „Kvóty“ číst toto: „Proč chceme víc žen v politice? ... země s vyšším zastoupením žen mají nižší míru korupce (zvýrazněno v původním textu). Pro nás z toho plyne několi drobností: (1) Nápad Kristiny Havlíkové není zcela originální – přátelé a přítelkyně z Fóra 50% už museli podobnou analýzu zpracovat (nebo si nechat zpracovat). (2) Neodhodlali se však zveřejnit horší výsledky – patrně zveřejnili jen ten nejlepší (kdyby měli lepší, proč by neuvedli, že „země s vyšším zastoupením žen mají... to a to lepší, vyšší, krásnější“? – to přece nedává smysl...), což není zrovna čestná metoda presentace, spíše jde o manipulaci. (3) Bylo by velmi velmi náhodné (řekli bychom, že je to přímo prakticky vyloučené), kdyby součástí analýzy, o jejíž existenci se zde dohadujeme, bylo přesně těch stejných sedm indexů, jako v případě analýzy zpracované Kristinou Havlíkovou – a dá se tedy očekávat, že nejen těch šest, ale i další indexy korelují s počtem žen v parlementech (v politice) už jen hůře, než s Indexem vnímání korupce. (4) Přítelkyně a přátelé z Fóra 50% nijak neodlišují míru korupce a vnímání korupce – buď na to nemají intelektuálně, nebo je to opět záměrná manipulace, těžko říct, co je horší. Buďme ale fér, třeba svůj závěr učinili na základě jiného indexu, než je ten presentovaný v analýze Kristiny Havlíkové, takže tento čtvrtý bod je takový spíše „podmíněný“... I tak je to ale celkem nelichotivé.

Dvěma články jsme se v prázdninovém čísle vrátili k tomu, co se v současnosti odehrává v Maďarsku. Jak vy, naši čtenáři, víte, snaží se KONZERVATIVNÍ LISTY o střízlivý pohled, prostý hysterie, jež je čím dále tím více průvodním znakem komentářů, které se k vládě Viktora Orbána vztahují. Přitom, připomeňme, nejsme ani zdaleka nekritičtí. Nyní však přinášíme vyjádření, které patrně naše mainstreamová média pominou a které tedy tvůrci veřejného mínění (a tedy i mínění o současném Maďarsku) nebudou mít možnost zaznamenat. Třeba k nim ale z KONZERVATIVNÍCH LISTŮ nějak pronikne a až bude příště příležitost ukazovat si prstem budapešťským směrem, aspoň trošku uberou plyn. „Považujeme za nepřijatelné, že by extremistická americká rasistická organizace měla spolu s ruskými radikály pořádat konferenci zde v Maďarsku.“ Tak nezačíná žádný otevřenýv dopis vzešlý z maďarské občanské společnosti, ale oficiální tiskové prohlášení maďarského Ministerstva zahraničí a obchodu. Konference „Budoucnost Evropy – perspektivy geopolitiky, identity a nacionalismu“ by měla v Budapešti proběhnout 3. – 5. října. Dokument pokračuje: „První mezi očekávanými řečníky je ruský politický vědec a ideolog Alexander Dugin, který je znám pro své radikální, rasistické, ruské nacionalistické a anti-ukrajinské vidění, a který je spoluzakladatelem Národní bolševické fronty a Euroasijské strany. ... Maďarská vláda důrazně odsuzuje veškeré xenofobní a diskriminující organisace, které diskriminují na základě vyznání nebo etnika. Extrémisté hodlají využít plánovanou konferenci k poškození mezinárodní reputace Maďarska, což Ministerstvo [zahraničí a obchodu] považuje za nepřijatelné.“ Celé prohlášení, publikované 23.9.2014, je v angličtině k nalezení např. zde.

Vraťme se ale k aktuálnímu číslu. Ve zmíněném tématu měsíce přinášíme opět jednu z analýz J. R. Nyquista, reakci Romana Jocha na článek Vladimíra Palka (přinášime samozřejmě oba texty), nebo úvahu Václava Komory s mediálním přesahem. Probíhající genocidě křesťanů na Blízkém východě se věnuje dvojice převzatých textů Dana Drápala na téma milosrdenství – a jejich obsah nás jen těžko může nechat lhostejnými.

KONZERVATIVNÍ LISTY čas od času přebírají texty mmj. z webové stránky Konzervatívneho inštitútu M. R. Štefánika. Využijme příležitosti poděkovat slovenským přátelům za možnost jejich články našim čtenářům zprostředkovat. V oblibě máme (a věříme, že i vy, čtenáři...) zejména krátké úvahy Petra Zajaca. V jednom ze svých Pohl’adov před pár týdny napsal: „...slobodné budú tie médiá, ktoré budú vediet hladat za širokým chrbtom lží tenké vlásocnice pravdy.“ Snažíme se dělat vše pro to, aby KONZERVATIVNÍ LISTY byly svobodným médiem právě a zejména v tomto slova smyslu.

Jak Putina zastavit

Několik významných osobností českého a slovenského veřejného života sepsalo 4.9.2014 výzvu „Zastavme Putina!“. Pod výzvu se během relativně krátké doby podepsaly tisíce signatářů, my ji v tomto čísle rádi přinášíme i čtenářům KONZERVATIVNÍCH LISTŮ a jako redakce se k ní připojujeme.

Je však zřejmé, že sebevýstižněji napsaná výzva kremelského vůdce nezastaví. Závěrečný apel na naše západní spojence i na vlády SR a ČR a politické representace je samozřejmě více než na místě, nicméně zůstává stále otázkou, jak mají ti všichni „rozhodněji než dosud hájit politickou stabilitu, svobodu a demokracii ve střední a středovýchodní Evropě“. Jsme si dále vědomi toho, že jsou to právě zvolení politici, kteří na sebe dobrovolně vzali příslušnou odpovědnost, takže nalézat vhodné způsoby pro naplňování správných cílů je v první řadě jejich práce. A byli bychom nespravedliví, kdybychom chtěli tvrdit, že žádné náležité kroky nejsou podnikány – hospodářský tlak, ať už formou sankcí či usilovné snahy o větší energetickou nezávislost na Moskvě, je určitě takovým příkaldem.

Přesto si však troufáme přijít s dalším námětem, jak prakticky přispět k zastavení plukovníka Putina: je třeba obnovit projekt Strategické obranné iniciativy (SDI), tedy – jak s oblibou zdůrazňovali soudruzi, aby podtrhli válečné štvaní imperialistů – tzv. Hvězdné války.

Kontext a řadu argumentů lze najít např. v textu Romana Jocha „Hvězdné války“: pořád stejně nezbytné jako před 30 lety. Co je ale ještě podstatnější je uvedeno v závěru jiného textu stejného autora, „Anabáze protiraketové obrany“ (KONZERVATIVNÍ LISTY, 7-8/2011): „Můj známý Brian Kennedy, šéf kalifornského Claremont Institute, který je expertem na protiraketovou obranu, mi vyprávěl o konverzaci, již měl s jedním úředníkem bývalé (Bushovy) americké vlády. Ptal se ho, za jak dlouho by Amerika byla schopna rozmístit skutečnou, všezahrnující protiraketovou obranu v kosmu, účinnou i proti Rusku (proti které byla Bushova vláda, stejně jako ty dvě vlády předchozí, i ta po něm). Dostal odpověď: za 18 měsíců. Kennedy však pokračoval – 18 měsíců, tím myslíte normální pracovní dobu, osm hodin denně? Úředník mu přisvědčil. ‘Takže, kdyby se pracovalo na tři směny, 24 hodin denně, byli bychom toho schopni za 6 měsíců, za půl roku?’ – tázal se dál Kennedy. Úředník, teď už velice nervosní a nesvůj, mu přisvědčil: ‘Ano’.“

Tohle je samozřejmě na (patrně nejdříve té příští...) vládě USA. Co můžeme udělat my sami, tady a teď? (1) Všemožně podporovat tuto myšlenku, poukazovat na ni a argumentovat v její prospěch. (2) Dávat jasně a nahlas najevo, že takové rozhodnutí by bylo podstatnou částí veřejnosti vnímáno jako vynikající – tedy že ta část veřejnosti, která se v takovém případě okamžitě pustí do pacifistického křiku (ať už z jakéhokoli důvodu), bude mít účinnou protiváhu. (3) Našim vlastním politikům, kteří se odhodlají povzbuzovat a podporovat naše spojence na takové cestě, jakož i vyjádřit vážný trvalý zájem být součástí takového projektu (tedy podílet se na něm vědeckými, vojenskými i finančními kapacitami a následně se ocitnout pod „deštníkem“),... tedy takovým politikům srozumitelně vzkázat, že se nemusejí obávat nezvolení v následujících volbách, ale že si takto mohou naopak zajistit početnou a loyální voličskou skupinu.

Když bývají odpůrci současných sankcí vůči Moskvě tázáni, jakou alternativu nabízejí, odpovídají: jednat, jednat, jednat... Jeden vynikající učitel svého času prohlašoval: „Lenin řekl: učit se, učit se, učit se. A já dodávám: učit se.“. Podobně my dodáváme: jednat. Nicméně, nejen jednat. Pokud jednání není doprovázeno vojenskou kapacitou a věrohodným odhodláním ji adekvátně použít, vyjednávací posice se rychle hroutí jako domeček z karet. Na druhé straně je samozřejmě nesmyslný i druhý extrém, tedy okamžitě „tasit a střílet“. Obnovení programu SDI vidíme jako realistickou, mírovou a potenciálně účinnou střední cestu, jak Putina zastavit.

Zastavme Putina!

Letos na jaře anektovala Ruská federace Krym. Nyní soustavně podněcuje a podporuje separatistické bojůvky na východní Ukrajině, a tato podpora se postupně mění v otevřenou agresi. Je to frapantní porušení politické dohody, uzavřené v roce 1994 v Budapešti, v níž se tři velmoci, USA, Velká Británie a Ruská federace mimo jiné zavázaly, že budou respektovat nezávislost a státní suverenitu Ukrajiny ve stávajících hranicích a že se vůči Ukrajině zdrží ekonomického nátlaku a použití vojenské síly.

Číst dál...

Západ nezvládol svoje víťazstvo nad komunizmom

Mal to byť jeden z najvýznamnejších summitov NATO. Konal sa vo vypätej atmosfére výrokov politikov i žurnalistov o obrovskej ruskej hrozbe, ktorá sa týka nielen Ukrajiny, ale celej Európy. Summit vo Walese však priniesol iba ďalšie silné slová a neveľká významnosť prijatých rozhodnutí nekorešpondovala so silnými slovami.

Číst dál...

Vladimír Palko nezvládl premisy, ani závěry

Vladimír Palko se nemusí bát, v Konzervativních listech jej nikdo, ani já, za putinovce považovat nebude. Ve svém článku Západ nezvládol svoje víťaztsvo nad komunizmom však vychází z mylných premis a dostává se k mylným závěrům.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.