Obsah

Typický antiamerikanismus

Milý příteli, nejsi jediný, kdo mě zásobuje antiamerickými texty. Většinou na ně nereaguji, ale tentokrát jsem se rozhodl, že článek, který jsi mi poslal jako poslední, přece jenom okomentuji. Zdánlivě mu na zajímavosti dodává, že je psán Američanem, a to ne ledajakým. Paul Craig Roberts byl skutečně náměstkem amerického ministra zahraničí za Reaganovy vlády. A kritika z vlastních řad vypadá na první pohled věrohodněji. (To se ukazuje zejména v případě Izraele. Izraelští občané, difamující svou vlast a svou vládu, vesele jezdí po světě a nacházejí otevřené uši i naplněné posluchárny.) Přesto ti pošlu pár otázek, které ve mně zaslaný článek vyvolal, a přidám pár postřehů. Nejprve ale posílám – pro čtenáře tohoto mého otevřeného dopisu – znění článku v podobě, v jaké jsem ho od Tebe dostal.

Číst dál...

Umírněný islám – realita či fikce?

Radikální islamisté nás nenechávají na pochybách ohledně svých cílů: Chtějí zničit naši civilizaci. Západní civilizace prožívá svou „éru prázdnoty“ (Gilles Lipovetski) a nechce se jí bojovat ani o své přežití. Na jednu stranu nelze než uvítat, že celá velká civilizace nechce problémy řešit likvidací protivníka či nějaké skupiny vlastního obyvatelstva, na druhou stranu nelze nevidět, jak nebezpečné je strkat hlavu do písku před vlastním ohrožením.

Číst dál...

Dvě tváře islámu

Minulý měsíc jsem byl v Damašku. Měl jsem velké privilégium – setkat se s Dr. Ahmad Badr Al-Din Hassoun, velkým mufti Syrie.

Je to muž pokoje, který háji opakovaně rovnost a harmonické vztahy mezi muslimy, křesťany a vyznavači všech náboženství jako členů jedné rodiny lidí. Pro tento postoj je cílem kritiky některých muslimů i atentátu ze strany Saudů. Ví o tom, a proto dbá o svoji bezpečnost i ochranu. Skupina islamských teroristů byla instruována tak, aby když nezabijí Velkého Muftiho, zabijí jeho syna. Na základě těchto instrukcí jeho nezletilého syna zabili. Po několika měsících byli oba vrazi zatčeni a uvězněni. Mufti je chtěl vidět a tak k němu byli přivedni se zavázanýma očima.

Číst dál...

Scéna bez pravice

Mohla pravice vyhrát letošní senátní volby? ČSSD obhajovala rekordní počet senátorů, a byla tudíž obzvlášť zranitelná. Navíc je to vládní strana; čeští voliči v minulosti v senátních volbách hlasovali proti stávající vládě.

Jenže tato vláda zatím neoblíbená není; nebojte, to ještě přijde. A hlavně, měla-li pravice mít šanci ovládnout Senát, měla být jednotná. TOP 09 a ODS, i se stranami jako Koruna česká a Konzervativní strana, měly postavit jednotnou kandidátku ve všech 27 obvodech. A kampaň postavit na sdělení: „Voliči, prezident je levicový, premiér je levicový, vláda středo-levicová, předseda Ústavního soudu levicový, předsedové obou komor parlamentu taky levicoví. Jedinou pojistkou a kontrolou vlády teď bude, když do Senátu zvolíte pravicovou většinu.“ Nestalo se.

Číst dál...

A co Brno?

Tato krátká povolební úvaha věnovaná výsledku voleb do obecních zastupitelstev v Brně nebude jen o jedné z volebních stran, jak by se mohlo na první pohled zdát. („A co Brno?“ byl název jedné ze stran kandidujících v právě uplynulých komunálních volbách v Brně – pozn. red.) Titulek je zcela vážně myšlenou otázkou.

Zopakujme v podstatě známé závěry: ČSSD ztratilo jednu ze svých bašt, pravděpodobně díky osmiletému „vládnutí“ páně exprimátora, ODS pokračovala ve svém sestupu, pravděpodobně díky své dlouholeté brněnské „tradici“ završené nenominací svého současného (dosavadního) náměstka primátora Roberta Kotziana, komunisté v podstatě trvale v Brně klesají, TOP 09 nikdy zvláště nebodovala. Takže z „velkých“ stran posílili jen lidovci, kteří byli ovšem v posledním období mimo Radu města Brna.

Číst dál...

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.