Editorial

Vážení čtenáři,

v tomto, již jedenáctém letošním webovém čísle, se tak trochu vracíme domů. Máme tím na mysli, že se v něm daleko více setkáte s tématy, která se vážkou k domácím událostem. Přesah, resp. vazba na širší souvislosti jsou však zachovány – většina těchto textů se totiž točí kolem civilisačních témat, zejména kolem rodiny. Nezapomněli jsme ale tentokrát ani na jiné důležité události, příkladně výsledek nedávných voleb v USA nebo na debatu kolem (re)orientace naší zahraniční politiky.

President Zeman prý štěpí společnost. Na druhou stranu prý dnes „...snad každý občan ví, jak by se měl prezident chovat, co a jak by měl říkat a jakou pozici má zaujímat ve vztahu k EU a Rusku“ (Jaroslav Pešek: Červená karta Zemanovi, Revue Politika, 19.11.2014). To ale nejde dohromady: buď „štěpí společnost“, nebo „každý občan ví“. My se domníváme, že společnost byla rozštěpena a president Zeman „jen“ dokázal vytáhnout tuto skutečnost ze stínu na světlo tak, že průvodní jevy, které doposud propukly vždy jen jednou za čas, nabraly podstatně vyšších obrátek, takže o onom rozštěpení dnes již nikdo nemůže pochybovat. A ano, zároveň platí, že „každý občan ví“ – jenže, na rozdíl od pana Peška, jsme přesvědčeni každý to „ví“ jinak... tedy nejméně tak, že jedna část občanů nepochybuje, že stále patrnější hradní směřování na Východ je navýsost nebezpečným podnikem, který by mohl skončit naším opětovným začleněním do kremelského orientálního impéria, a část druhá sleduje totéž směřování s nadějí, že je to cesta, jak se vymanit z vlivu kapitalistického a/nebo dekadentního Západu (vyberte si).

Náš pohled by mohl být do jisté míry representován textem Dana Drápala „Co nám sděluji Pussy Riot“: kulturnímu, antroplogickému... – tedy hodnotovému rozvratu na Západě je samozřejmě třeba čelit... spojenectví s panem Putinem však není vůbec žádným řešením, byť se tento čekista vehementně snaží kde koho přesvědčit o opaku – pohříchu stále úspěšněji (tím úspěšněji, čím více hlasatelů euroasianismu či duginismu se urodí přímo mezi námi...). Máme ale značné obavy, že nejen u nás, ale na Západě obecně je velmi málo těch, kteří stojí zároveň v oposici vůči levicově-liberálnímu běsnění (viz již výše zmíněné články na civilisační témata...) a nepřestávají vnímat Moskvu jako nejvážnější ohrožení západní svobody a bezpečnosti (viz analýzy J. R. Nyquista, které pravidelně přinášíme).

Jedním z hlavních důvodů nízkého počtu lidí s těmito konzervativními názory je – v konečném důsledku navýsost podvratné – jednání současných západních elit, které (nejen, ale z velké míry) svým protirodinným tažením vhánějí řadu lidí, i těch jinak soudných, panu Putinovi přímo do náruče. Je velmi složité udržet si adekvátní perspektivu, když na jedné straně vidíme snahu Moskvy obnovit imperiální velikost, kterou zjevně kremelský vůdce považuje za nejvyšší hodnotu, a na straně druhé dostáváme takováto naučení: „‚Evropa je teď velmi jiným místem. Společně jsme jednou z největších sil na světě. Odděleně ale představujeme v globalizovaném světě mnohem méně, velikost je dnes vším‘ říká tvůrce Kapitána Evropy Nicolas De Santis.“ (Kapitán Euro bojuje proti euroskeptikům, nakopne i Putina, Echo24.cz, 20.11.2014 – zvýraznění VO). Čili, je-li to celé jakési dlouhodobé, podivně nedorozumění, nechcete toho už prostě vážně nechat?! Nebo pro pana Putina pracujete vědomě?

Přáli bychom si, aby vám toto číslo KONZERVATIVNÍCH LISTŮ zpříjemnilo plískanice. Požehnaný Advent!

A nyní, jak je zvykem, uvádíme Editorial VÝBĚRU Z HROZNŮ, které vyšly v těchto dnech...

Číst dál...

Nejsme nezúčastnění pozorovatelé

Historie je plná otázek. Věci se jistě staly jak se staly (půvabné, viďte?), ale pak přijde analýza, interpretace, potlačení podružností a vypíchnutí toho podstatného... jenže co je to podstatné a co je tím podružným? Dějiny zemí Koruny české takovými otazníky překypují. V tom nejsme vůbec sami – potlačme tendence k sebestřednosti. Každopádně, čím blíže je daná událost dnešním dnům, tím se debaty stávají vášnivějšími, neboť správné či chybné pochopení (řekněme) husitských válek nebo bitvy na Bílé hoře má na naši budoucnost podstatně nižší dopad než případný omyl v porozumění událostem historicky nedávným, čili – abychom se drželi „při zemi“ a telegraficky – pádu monarchie / vzniku republiky, druhé světové válce, Únoru 1948, Srpnu 1968 a samozřejmě Listopadu 1989.

Čím nám časově bližší událost diskutujeme, tím méně jsme nezúčastněnými pozorovateli. To je nezbytné mít na paměti hned ve dvojím smyslu. Předně, bližší událost vyvolává emoce – buď přímo naše vlastní, nebo přenesené našimi nejbližšími předky: rodiči nebo prarodiči. To nás odklání od racionality. Co by nás však naopak mělo k racionalitě navracet je fakt, že budoucnost je na nás, na naší svobodné volbě, a naše rozhodování bude nutně ovlivněno našimi názory – včetně či někdy dokonce zejména pochopením naší (blízké) minulosti. Tedy, není to žádná salónní či akademická debata – jde o hodně, jde o život, když ne o náš, tak o život našich dětí.

Schopnost poučit se z vlastních chyb přitom nesporně je výraznou komparativní výhodou. Ještě výraznější předností pak jistě je schopnost poučit se z chyb cizích. Naopak, kdo se nedokáže poučit z chyb jiných ani svých, bude je opakovat a vršit. Není pochyb o tom, že i nejnadanější občas chybu zopakuje a i zcela popletený někdy udělá správné rozhodnutí – přesto je zřejmé, komu z nich se asi celkově povede lépe. Abychom se zařadili mezi ty první a přestali patřit k těm druhým ale předpokládá správné pochopení toho, co je a co není chyba – což, pokud něco neprožijete na vlastní kůži, může být dost obtížné, navíc když se někdo snaží, aby vám to opravdu nešlo (lhostejno zda záměrně či mimoděk). Je tak nezbytné pokud možno hlasitě a ostře protestovat proti pokusům o petrifikaci výkladového rámce, který zásadně deformuje realitu, zvláště jedná-li se o historii nejranější: uplynulých 25 let.

Tak tedy hlasitě a ostře protestujeme. Parlamentní listy uveřejnily 9.10.2014 rozhovor s Václavem Žákem „Zkušený publicista Václav Žák: Hřeje vás, že jsme zaplatili rozkradení státu? KSČM je zdegenerovaná. Je komické, že pravice varuje před Babišem.“ Pro orientaci čtenářů tento rozhovor přetiskujeme a nabízíme dvě polemické reakce. Každá z nich míří drobně jiným směrem, ale obě se shodují v tom zásadním: tento výkladový rámec je mylný – a tam kde je pravdivý je pokrytecký. Důvěra je totiž podstatná a staví-li se dnes někdo verbálně na posice, které – když k tomu měl příležitost – svými činy odmítal, je nejen legitimní, ale i prozíravé se tázat. Ona prozíravost souvisí s tím, že nejsme nezúčastnění pozorovatelé. Výsledek tázání, míra se kterou se nám podaří dosáhnou pravdivého poznání, bude mít bezprostřední vliv na naše vlastní osudy, na osudy našich rodin, našeho širšího společenství, na osud Západu. Obě polemické reakce jsou tak opravdu plné závažných otázek. Nepředstíráme, že známe s neotřesitelnou jistotou správné odpovědi. Na druhé straně nechceme zastírat, že máme silné názory – věříme, že podložené dobrými, poctivými argumenty.

Jak je i z dění v tuzemském éteru zřejmé, čtvrtstoletí od skončení přímé „diktatury proletariátu“ již stojí za bilanční zamyšlení. KONZERVATIVNÍ LISTY se tímto přidávají a přicházejí tedy, jak jinak, s konzervativním příspěvkem. Aktuální výročí Listopadu 89 by nemělo být příležitostí pouze podiskutovat a následně téma opět (alespoň na rok) poslat k ledu. I my tedy chceme pokračovat – a zapojíte-li se vy, čtenáři, bude to pro nás největší odměnou. Nemělo by jít o nic menšího než o otevření debaty, která bude vedena s plnou vážností, nezkratkovitě, a jejímž výsledkem by mohlo a mělo být nalezení shody na několika, byť třeba jen na několika málo, zásadních pohledech – pohledech na společnou minulost, která nás všechny více či méně formovala, na naši kulturu, která je našim osudem, na nabytou zkušenost, na jejímž základě bychom konečně mohli najít kompatibilní způsob odlišování lepšího od špatného. Taková základní shoda uvnitř společenství je totiž nutnou podmínkou jeho přežití, neboť bez této shody není důvěry. Jako konzervativci máme povinnost nabídnout svůj přispěvek celému společenství – abychom to mohli učinit tak, že nám bude nasloucháno, měli bychom nejdříve sami mezi sebou vážit, kde jsou zrna a kde plevy.

Hřeje vás, že jsme zaplatili rozkradení státu? KSČM je zdegenerovaná. Je komické, že pravice varuje před Babišem.

V listopadu uplyne 25 let od sametové revoluce. Jste spokojen s vývojem po revoluci, nebo jste si ho představoval jinak?

Představoval jsem si ho jinak. Česká republika nebyla jedinou zemí světa, která přecházela od nějaké formy nedemokratického zřízení k volné tržní ekonomice a politické demokracii. Během několika staletí se ve světě nashromáždila řada zkušeností, jakým způsobem je možné zajistit, aby demokratická tržní společnost mohla zajistit lepší budoucnost pro většinu. Obávám se, že jsme tyto zkušenosti vůbec nevyužili. Důvodem bylo falešné přesvědčení, že přechod postkomunistických zemí k tržní ekonomice nemá v dějinách obdobu. Kvůli politické naivitě Václava Havla a ideologické zaslepenosti Václava Klause procházíme 25 let trpkou cestou pokusů a omylů a opakujeme prakticky všecky chyby, které v dějinách dělali naši předchůdci. Bez civilizačního vlivu Evropské unie by to bylo ještě horší. Například v roce 1860 byla ve Spojených státech stejná - ne-li větší - korupce, než je dnes u nás, a trvalo téměř sto let, než se Spojené státy s masivní korupcí vypořádaly. Proč jsme se americkou cestou nevydali? Nedala se sloučit se strategií „zhasnutých světel“.

Číst dál...

Václav Žák konzistentní, nepřekvapující

Ad Rozhovor s Ing. Václavem Žákem pro server Parlamentní listy 9. 10. 2014.

Václava Žáka coby publicistu čtu asi dvacet let a osobně se s ním znám posledních minimálně patnáct let. Jeho názory v rozhovoru mě vůbec nepřekvapily. Takové jsem od něj očekával. Stručně řečeno, u poloviny z nich si říkám, že jsou trefným pojmenováním mnohých nešvarů naši polistopadové společnosti a politiky, u té druhé poloviny si kladu otázku, jak se jejich autor může tak moc a tak flagrantně mýlit – a některé věci nechápat.

Číst dál...

Zloděj křičí chyťte zloděje

Ad Rozhovor s Ing. Václavem Žákem pro server Parlamentní listy 9. 10. 2014 „Zkušený publicista Václav Žák: Hřeje vás, že jsme zaplatili rozkradení státu? KSČM je zdegenerovaná. Je komické, že pravice varuje před Babišem.“

Měl jsem příležitost setkat se s Václavem Žákem a jeho dialektickou myslí v devadesátém roce, po svém zvolení do České národní rady. Byl čelným představitelem vedení českého zákonodárného sboru. Vedení ČNR bylo v těch počátcích najmenováno a výsledkem dohod mezi „odcházejícími“ komunisty a nastupující representací „sametových revolucionářů“. V tom čase se do popředí vznikajících institucí i politických stran měli šanci dostat ti, kdo patřili, nebo měli styky s lidmi i politickými orgány předrevoluční moci.

Číst dál...

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.