Obsah

Co nám sdělují Pussy Riot

Tomáš Klvaňa píše ve svém článku „Na obranu Pussy Riot“ (Lidové noviny 29. 11. 2014): „Radikální protest, ať politický, nebo estetický, dráždí většinový vkus a ukrývá očistný impuls. Říká: Jde to i jinak. Šok, který vyvolává, je drastickým vykřičníkem za větou s důležitým obsahem.“

Snažím se vzít Tomáše Klvaňu vážně. Pracuji s předpokladem, že jeho slova něco znamenají a není to pouhé plácání do vody. Marně jsem ale v jeho článku našel byť jen náznak toho, co je oním „důležitým obsahem“, co vlastně „jde i jinak“, a v čem spočívá onen ukrytý „očistný impuls“

Rozvedu svou otázku: Co nám chtěla Naděžda Tolokonnikovová sdělit souložením na veřejnosti? Co se jí podařilo očistit?

Domnívám se, že hlavním dorozumívacím prostředkem mezi lidmi je slovo. Slovo lze podepřít určitou symbolickou akcí – dejme tomu spálením státní vlajky státu, který někdo považuje za nepřátelský, nebo spálením povolávacího rozkazu, jak činili někteří Američané v době války ve Vietnamu. Se sdělením těchto symbolických akcí mohu nebo nemusím souhlasit, nemám ale problém s tím, co chtěl autor říci. Takové symbolické akce mohou výrazně podepřít slovní sdělení, které jim předcházelo nebo které je doprovází. Příznivci, ale i odpůrci takových akcí nemají problém případným neinformovaným kolemjdoucím sdělit, oč se vlastně jedná.

Tomáš Klvaňa rovněž píše: „Mnoho lidí namítá, že Naděžda a spol. přece urazily cítění křesťanů. Dodejme – vždyť to byl jejich cíl, urazit cítění! A nejen křesťanů.“ Ptám se Tomáše Klvani: Je snad toto tím „důležitým obsahem“? Je urážení (nejen) křesťanů oním tajemným očistným impulsem?

Mohu Tomáše Klvaňu i Naděždu Tolokonnikovovou ujistit, že já se nikdy nebudu pokoušet urážet jejich cítění. Pravda, pokud by se mi naskytla šance, patrně bych se pokusil jejich cítění nějak kultivovat. (A pokouším se kultivovat náš veřejný prostor například psaním tohoto článku.) Domnívám se, že v západní civilizaci je už urážek tak jako tak dost a dost; mnohem vzácnější (a také náročnější), je snaha vyjít druhému vstříc, pochopit, na čem mu záleží, případně proč jedná, tak jak jedná.

Tomáš Klvaňa srovnává Pussy Riot s „Plastiky“ osmdesátých let. Já ovšem vidím podstatný rozdíl v tom, že Plastici neměli politické ambice. Jejich tvorba se mi vesměs nelíbila; jakkoli mám rád svého spolužáka Vráťu Brabence ze studií na teologické fakultě, případně Sváťu Karáska, který byl několik let mým mentorem. Zrůdnost komunistického režimu byla v tom, že politizovala něco, co svou podstatou politické nebylo. Proto si Plastici zasloužili obranu – v rámci obrany svobody slova.

Zcela jiná věc ale je, když Pussy Riot zpívají svůj politický pamflet v kostele. Ano, musím dodat, že podporu pravoslavné církve Vladimíru Putinovi nesu velmi těžce a chápu ji jako zradu autentického křesťanství. Nicméně jsem přesvědčen, že lidé by si měli navzájem vycházet vstříc a vzájemně respektovat svůj prostor. A nepovažuji za podstatné, že v chrámu tehdy prakticky nikdo nebyl a že „performance“ Pussy Riot trvala jen pár desítek vteřin. Na rozdíl od Plastiků šlo v případě Pussy Riot nejen o snahu naštvat křesťany, ale i o politický akt.

Co mne na tom nejvíc mrzí, je, že z hlediska boje proti Putinovi je počínání Pussy Riot naprosto kontraproduktivní. Ano, vím, že je to krátkozraké a vlastně hloupé, ale stovky tisíc křesťanů přinejmenším ve střední a východní Evropě si řekly: Tak jestli nás západní intelektuální mainstream chce jen urážet, pak je lepší Putin, který ctí, na čem nám záleží. Já osobně nevěřím Putinovi ani slovo a na lep mu nesednu. Snažím se v křesťanských kruzích vysvětlovat, jak se věci mají doopravdy. Je to však stále těžší. Dávám Tomášovi Klvaňovi a ostatním na zváženou, zda jim to za to stojí. Evropa je skutečně ohrožená – a Putin je vynikající stratég; propuštění Pussy Riot těsně před olympiádou byl z hlediska jeho záměrů skvělý tah.

Tomáš Klvaňa píše: „Malcolm X přestoupil na islám; svérázný způsob boje za rovnoprávnost černochů, ale proč by se vlastně měl radikální protest přizpůsobit konvenční logice? Z podobného vzorce je odvozena činnost hnutí Femen, které protestuje nahotou proti sexismu.“ Ponechám stranou zajímavou otázku, zda lze rozlišovat logiku konvenční a nekonvenční. Ano, postoj Malcolma X je skutečně „svérázný“ – opouští křesťanskou civilizaci, která otroctví odbourala, a přijímá islámskou, která ho znovu zavádí. Přiznám se, že ho z něčeho podezírám: Jeho cílem není rovnoprávnost černochů, ale zotročení bílých.

Nedívám se na televizi a tak mi ledacos uniká, ale jednou jsem na návštěvě viděl v televizních zprávách, jak ženy z hnutí Femen s hlasitým ječením polily vodou jakéhosi biskupa během setkání v chrámu. Prý to dopadlo ještě dobře – voda je přece jenom voda. Příslušníci takových radikálních hnutí mají někdy sklon – podobně jako „radikálové“ z islámského státu – v křesťanských kostelech močit a kálet – ve Spojených státech i v západní Evropě. Co nám tím sdělují? Já jsem přesvědčen, že kvalitě sdělení musí odpovídat i kvalita prostředků tohoto sdělení. Jinými slovy, forma vypovídá o obsahu. Z tohoto hlediska mám vážné podezření, že tato hnutí nám sdělují h…..

Tak nevím, zda mně pan Klvaňa nezařadí mezi „zemany tohoto světa“, jak píše v poslední větě. Odchován křesťanskou tradicí se budu i nadále snažit říkat, že se nemá lhát, že lidé si mají vycházet vstříc, že v každém můžeme hledat to lepší a chovat se tak, aby se lidé v naší přítomnosti cítili povýšeni a povzbuzeni, nikoli poníženi a sraženi. A budu se snažit nazývat rýč rýčem a ne zemědělským náčiním. Pokud budu chtít sdělit nějaký „důležitý obsah“, budu se snažit o co největší srozumitelnost.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.