Nebojme se pohlédnout pravdě do očí

Podrobnosti

Zveřejněno 3. 12. 2014 18:18

Napsal Hilary White

Před osmi lety sklidil papež Benedikt XVI. za svoje slova o islámu, pronesená na řezenské univerzitě, tvrdou kritiku. Dnes se ukazuje, že měl pravdu. Svět mu dluží omluvu.

Když píšu tento článek, přední stránky novin a zpravodajské portály jsou plné obrazů zachycujících ty nejodpornější barbarské činy, jaké jsme viděli od konce druhé světové války. Tyto hrůzné výjevy přicházejí do internetového prostoru ze Sýrie a ze země dříve známé jako Irák: masové vraždy, křižování, utínání hlav – dokonce i malým dětem –, mučení a systematická skupinová znásilnění; množství únosů žen a dívek, které jsou prodávány do otroctví; tisíce rodin žijících v hrůze, jimž není dovoleno odnést si nic s sebou; domy, starobylé kostely, kláštery a svatyně vypleněny a vypáleny...

Nebýt toho, jak jsou tyto výjevy a zprávy příšerné, zdály by se i bizarní a neskutečné, jako by šílené násilí a chaos 7. století propukly na tichém předměstí amerického Středozápadu. Na YouTube, Twitteru, Facebooku a v Googlu můžeme vidět barvité ukázky toho, jak asi vypadá islámské dobývání oněch starobylých křesťanských zemí, které dnes nazýváme Blízký východ. Připomínají se nám nyní dlouhá staletí temnoty, bídy a útlaku nemuslimského domorodého obyvatelstva islámskými panovníky, která podnítila křesťanstvo k pokusu o jejich záchranu křížovými výpravami.

Korán v praxi

12. září jsme si připomněli 8. výročí přednášky papeže Benedikta XVI. na řezenské univerzitě, při níž citoval dávno zemřelého křesťanského císaře, který byl nucen čelit podobným zprávám. Redaktor italských katolických novin Il Foglio Camillo Langone v souvislosti s tím napsal, že svět dluží papeži Benediktovi – a císaři Palaiologovi – omluvu za reakci na papežovu přednášku.

„Dnes, kdy se zprávy z bývalého Iráku znovu zapisují do historie a ukazují každému, kdo má oči k vidění, co ve skutečnosti dokáže Korán uvedený do praxe, je nezbytné se vám oběma omluvit.“ Ale Langone se zjevným znechucením napsal, že moderní sekularizovaná Evropa „nic takového neudělá“. Takový člověk, napsal, „nevěří v posvátné texty... nevěří v evangelium“.

„Protože je nemožné, aby Evropan pochopil, že někdo věří v náboženství... Člověk, který již nedokáže věřit v Boha, není ani schopen věřit v realitu a nerozpozná ani meč, který má přitisknutý na krku.“

Co Mohamed přinesl nového?

Když se však dnes s našimi podrobnějšími znalostmi vrátíme k oné přednášce, je těžké představit si mírnější reakci na islámský extremismus. Papež Benedikt hovořil o diskusi, dialogu, „jenž vedl – snad v roce 1391 v zimních kasárnách poblíž Ankary – vzdělaný byzantský císař Manuel II. Palaiologos“ na téma islámu, který jeho zemi stále více ohrožoval v podobě Osmanské říše.

Je zaznamenáno, že císař požádal svého spolubesedníka, kterého papež Benedikt popsal jako „Peršana vzdělaného v otázkách křesťanství a islámu“: „Ukažte mi, co Mohamed přinesl nového. A najdete jen zlé a nelidské věci, jako když kázal, že se má víra šířit mečem.“

Papež poznamenal, že tato poznámka byla zaznamenána někdy „během obléhání Konstantinopole mezi lety 1394 a 1402“. Papež také uvedl, že císař mluvil s „udivující příkrostí – s příkrostí, která nám připadá nepřijatelná“. Ale je zřejmé, že císař tehdy mluvil z vlastní zkušenosti.

Od této své přednášky papež Benedikt slyšel neustálá obviňování, donekonečna opakovaná v západním tisku, že jeho „útočné“ poznámky, jeho „mylné hodnocení“ islámu vyvolalo násilí, které tehdy propuklo.

Víru nelze šířit násilím

Ale co vlastně řekl? Tiše vyzval k návratu nadvlády rozumu v rozpravách o náboženství a zdvořile požádal muslimy, aby se zřekli násilí.

Arogantní západní sekulární média, zaměstnaná útoky na jeden ze svých oblíbených cílů, opomenula citovat zbytek odstavce. Ale právě tam lze najít samotné jádro nejen přednášky papeže Benedikta, ale i reálné odpovědi křesťanství na nekontrolované násilí islamismu a na naši vlastní intelektuálně zbídačenou a rozkošemi posedlou prostopášnost: rozum a víra, „fides et ratio“ a jejich harmonická spolupráce vytváří morální a spravedlivé společenské uspořádání.

„Poté, co se císař tak energicky vyjádřil, vysvětlil, proč je nesmyslné šířit víru násilím. Násilí je neslučitelné s Boží přirozeností a s přirozeností duše,“ řekl papež Benedikt. Citoval Palaiologa: „Bohu... nečiní potěšení krev – a jednat nerozumně (σὺν λόγω) je v rozporu s Boží přirozeností. Víra se rodí z duše, ne z těla. Ten, kdo chce někoho přivést k víře, potřebuje schopnost dobře hovořit a správně argumentovat, bez násilí a hrozeb... K tomu, aby přesvědčil rozumnou duši, nepotřebuje silnou paži nebo jakékoli zbraně či jiným způsobem hrozit danému člověku smrtí...“

Co se stalo s naší globální vesnicí?

Vzhledem k výjevům, které se nám nyní vypalují do mysli, se nám jeho slova jeví jako velice mírná a veskrze rozumná. A jako podlé a zlé nám připadají požadavky, aby je odvolal a omluvil se za „urážku“ muslimů: jak zrádně a jak vypočítavě bylo vykonstruováno toto pokrytecké „rozhořčení“.

Máme-li odvahu podívat se na výjevy z nového Islámského státu, nového „chalífátu“, jsme ohromeni a zdrceni a klademe si otázku, zda je skutečně možné, aby se toto dělo v době, kdy je celosvětový trh nasycen západním spotřebním zbožím. Jak se toto může dít v „globalizovaném“ světě? Co se stalo s naší „globální vesnicí“? Cožpak moderní doba s veškerým pohodlím a zábavou, vlídným, západním sekulárním kokakolovým imperialismem nedokázala každého civilizovat a zkrotit celý svět?

Nedávno se objevila fotografie asi osmiletého chlapce, údajně syna jednoho z teroristů „Islámského státu“, který oblečen v modrém značkovém tričku, kostkovaných šortkách, kšiltovce a sandálech Birkenstock hrdě drží useknutou hlavu. Hlava musí být těžká, protože ji chlapec drží za vlasy oběma rukama. Sydney Morning Herald, který přinesl tuto fotografii, na níž je chlapcova tvář rozostřena, v titulku uvedl: „Chlapec, který je údajně synem Australana Khaleda Sharroufa, drží useknutou hlavu vojáka. Z twitterového účtu Khaleda Sharroufa.“

Většinou se v našich apokalyptických antiutopických představách neobjevuje tolik módních značek najednou.

Pohlédnout kruté pravdě do očí

Tváří v tvář tomuto děsivému modernímu oživení této dávné hrozby, tak strašlivého a zvráceného barbarství, je pro západní liberální intelektuály stále obtížnější opakovat jejich staré mantry. Nakonec budou muset i ti nejodhodlanější pohlédnout kruté pravdě do očí. Ne všichni na světě uvažují stejně jako my, nemají stejné hodnoty, stejné cíle. Ne každá kultura má stejnou hodnotu. Ne každá víra, kterou lidé vyznávají, je stejně „pravdivá“.

A kdyby náhodou poselství z fotografií a videí neproniklo do našich západních lebek, můžeme dnes slyšet přímé varování od zástupce starobylé křesťanské komunity, kterou decimuje ISIS. Dějiny chaldejské katolické církve sahají až ke svatému Tomáši, Kristovu pochybujícímu apoštolovi. Všichni jsme mohli vidět titulek, který říkal, že poprvé po 1 600 letech se ve starobylém křesťanském městě Mosulu neslavila mše svatá, protože všichni křesťané, chaldejští katolíci, byli buď zabiti, vyhnáni nebo uneseni, aby byli později prodáni do otroctví.

Ve svém exilu v nejistém a pravděpodobně pouze dočasném bezpečí severoiráckého města Erbil nám představitel této zoufalé a truchlící komunity, arcibiskup Amel Nona, chaldejský katolický arcibiskup z Mosulu, zcela bez obalu a bez jemnůstek vyžadovaných civilizovanými akademickými posluchači přednášky papeže Benedikta řekl, že doba, kdy jsme se mohli oddávat našim příjemným liberálním fantaziím, je u konce.

„Naše současné utrpení je předehrou toho, které vy, Evropané a západní křesťané, budete zakoušet v blízké budoucnosti,“ řekl arcibiskup v rozhovoru pro list Corriere della Sera. „Přišel jsem o svou diecézi. Hmotné sídlo mého apoštolátu okupují islámští radikálové, kteří chtějí, abychom konvertovali, nebo zemřeli. Ale moje komunita stále žije. Prosím, snažte se nás pochopit. Vaše liberální a demokratické principy zde nic neznamenají. Je nutné, abyste se znovu zamysleli nad naší situací na Blízkém východě, protože ve svých zemích vítáte stále větší počet muslimů.“

Mosulský arcibiskup nás varuje: „I vy jste v nebezpečí. Musíte učinit rázná a odvážná rozhodnutí, a to i za cenu, že budou odporovat vašim principům.“

Erbil leží 55 mil východně od Mosulu, na území, kde byli útočníci IS odraženi, ale zcela jistě se jej budou chtít zmocnit. List Corriere della Sera uvádí, že biskup požádal o materiální pomoc pro uprchlíky, kteří jsou otřeseni a skrývají se v tomto městě. „8 000 lidí, mnoho starých lidí, (pro nás Zápaďany) obrovský počet dětí, několikaměsíční nemluvňata, trpící dehydratací v důsledku průjmů. Jakýsi sedmdesátník žádá o inzulín. Jiní píší na kousky pomačkaného papíru názvy léků, o kterých nikdo neví, kde je hledat.

„Humanitární organizace nám darovaly desítky rezavých invalidních vozíků pro nemocné. Používají se také jako židle pro staré lidi. Místní křesťanské organizace spolu s agenturami OSN provozují improvizovanou kantýnu, kde se distribuuje rýže, chléb, balená voda. Toalety jsou téměř nepoužitelné.“

Arcibiskup pokračuje: „Domníváte se, že všichni lidé jsou si rovni, ale to není pravda. Islám neříká, že všichni lidé jsou si rovni. Vaše hodnoty nejsou jejich hodnotami. Pokud to co nejdříve nepochopíte, stanete se obětí nepřítele, kterého vítáte u sebe doma.“

Publikováno na http://www.lifesitenews.com, český překlad pro RC MONITOR pořídil Pavel Štička, mezititulky redakční.