Roman Míčka: Znovu jsme se ujali dědictví otců…

Podrobnosti

Zveřejněno 23. 1. 2015 15:40

Napsal Dan Drápal

PhDr. Roman Míčka, Th. D., Ph. D., odborný asistent na katedře etiky, psychologie a charitativní práce Teologické fakulty Jihočeské university, napsal knihu věnovanou primárně dvěma představitelům katolického politického konzervatismu ve Spojených státech, Michaelu Novakovi a Patricku Buchananovi. Spisy obou těchto autorů vyšly i u nás. Podtitul Míčkovy knihy zní „Konzervativní politický katolicismus v USA na pozadí komparace Michaela Novaka a Patricka Buchanana“.

Dlouhá první kapitola tvoří rámec komparace uvedených dvou autorů. Pojednává nejprve obecně o vztahu politiky a náboženství v USA a pak se věnuje zejména americkému politickému katolicismu.

Římskokatolická církev je ve Spojených státech sice nejpočetnější, nicméně není to církev většinová. Autor této recenze je evangelikální křesťan, z jehož pohledu hraje katolická církev zpravidla jinou roli v zemích, kde je většinová (Polsko, Španělsko, Itálie apod.), než v zemích, v níž se k ní hlásí menšina obyvatelstva (např. ve Skandinávských zemích, v Nizozemí, ve Spojených státech). Život mnoha katolických farností ve Spojených státech se podobá životu protestantských, ba i evangelikálních sborů mnohem více, než se podobá život klasické české farnosti životu evangelikálního sboru (jakkoli existuje řada výjimek). Katolíci byli ve Spojených státech dlouho ostrakizováni, nicméně jejich náboženský život nebyl nijak omezován (na rozdíl od Českých zemí, kde poslední praktická omezení církevního života nekatolíků padla až v druhé polovině devatenáctého století). Když byl r. 1961 zvolen první prezident, který byl katolík (John F. Kennedy), byl to přelom srovnatelný se zvolením Barracka Obamy, prvního „nebělošského“ prezidenta.

Roman Míčka dále v první kapitole popisuje volební preference amerických katolíků a seznamuje čtenáře i s jinými politickými proudy amerického katolicismu, než je konzervatismus.

Volba Michaela Novaka a Patricka Buchanana nebyla pochopitelně náhodná. Jde bezesporu o nejznámější zástupce katolického konzervatismu a jedny z nejznámějších představitelů konzervatismu jako takového. Z knihy je patrné, že v určitých otázkách (zejména těch, které souvisejí s tzv. „kulturní válkou“) zastávají tito dva autoři téměř shodné postoje, v mnoha politických otázkách se však výrazně liší.

Je to dáno i jejich myšlenkovým vývojem. Michael Novak je skvělou ilustrací bonmotu (kolujícího ve vícero podobách), že kdo nebyl v mládí levičákem, nemá srdce, kdežto kdo zůstal levičákem i po třicítce, nemá rozum. V šedesátých letech se Michael Novak považoval za levicového myslitele – proměnu prodělal v letech sedmdesátých, kdy se tzv. „Nová levice“ přestala angažovat převážně v otázkách sociálních a převzala agendu feminismu, sexuální revoluce a podobných témat. Tehdy se mnozí konzervativněji smýšlející lidé odvrátili od Demokratické strany a začali volit Republikány.

Patrick Buchanan podobným dramatickým vývojem neprošel. Považoval se vždy především za amerického patriota. Zatímco Novak se hlásí k tomu, co se označuje za „neokonzervatismus“, a byl jedním z myslitelů, kteří propojili konzervatismus s liberálním smýšlením v ekonomických otázkách, Pat Buchanan vždy byl a zůstal „paleokonzervativcem“.

Z hlediska českého čtenáře jsou zajímavé názory těchto dvou myslitelů na mezinárodní politiku. Zjednodušeně řečeno, mohli bychom Novaka označit za intervencionistu, kdežto Buchanana za izolacionistu. Je zajímavé, že mnozí dnešní čeští protiameričtí levičáci by se patrně shodli s Buchananem v názoru, že Spojené státy by se neměly plést do situace na Blízkém východě či jinde ve světě. Buchanan ovšem považoval za chybu i vstup Spojených států do první i druhé světové války. Kdyby bylo po jeho, dnešní čeští protiameričtí levičáci by dnes zřejmě neexistovali – nebo by přinejmenším nepsali česky.

Novak, na rozdíl od Buchanana, podpořil G. W. Bushe v tažení do Iráku. Jelikož byl přítelem papeže Jana Pavla II., nesl těžce, že se s ním v této otázce neshodl. Na druhé straně by ale možná byl našim levičákům (přinejmenším některým) bližší v názoru, že existují jakási obecně platná lidská práva, kterými jsou obdařeni všichni lidé na všech místech země. Pat Buchanan je zřejmě toho názoru, že lidská práva jsou dobrá pro Ameriku, ale Američané by se je neměli snažit šířit nikde jinde.

Kniha má celkem sedm kapitol. O obsahu první již byla řeč; druhá je věnována vývoji a dílu obou těchto autorů, třetí jejich pojetí demokracie, čtvrtá jejich smýšlení o ekonomických otázkách, pátá pojednává o jejich názorech na zahraniční politiku, šestá srovnává jejich názory na náboženství a sociální učení církve a konečně sedmá mapuje spor o povahu konzervatismu.

Knihu vydalo brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury v roce 2014. Má 270 stran a prodává se za 238 Kč.

Převzato se souhlasem autora.