Obsah

Laisi Finwen: Elfí rodina

Laisi Finwen je matka čtyř dospělých dcer, překladatelka (1. a 2. vydání Letopisů Narnie vyšlo v jejím překladu) a autorka knih z okruhu fantasy. Vystudovala religionistiku na Masarykově universitě v Brně a napsala studii o stopách víry v jediného boha v mimokřesťanských náboženstvích a kulturách.

Elfí rodina je útlá knížka o 70 stranách. Název je trochu zavádějící – knížka pojednává o rodině lidské. Sám jsem vydal přesně o rok dříve knihu Vztahy, sex, rodina, která má 270 stran, ale asi na nich neříkám tolik důležitých věcí, kolik Laisi Finwen vměstnala do své útlé knížky. Pro Návrat domů jsem přeložil mnoho knih o výchově dětí, manželských problémech aj., a Laisi Finwen mnohé z nich zná. Přesto je její knížka pozoruhodně originální.

Úvodní kapitolka vysvětluje, proč „elfí rodina“. Ocituji z ní jen dvě věty: „Průměrný elf je mnohem méně vyladěn sám na sebe a mnohem ochotnější i schopnější se vcítit do druhého. Bude mu doopravdy naslouchat, kde člověk už dávno přemýšlí, co by odpověděl.“ (Ano, uhodli jste, autorka radí, abychom si z elfů vzali příklad.)

Druhá kapitolka má název „Nikdy nikomu nepomáhej“. Neprozradím vám, jak to autorka myslí. Jen abych vás neodradil, ocituji třetí a čtvrtou větu této kapitoly: „Dělat druhým radost, ano. Dát jim ze sebe to nejlepší, ano.“

Třetí kapitola je věnována našemu vztahu ke starým lidem. Než se Laisi Finwen vdala, pracovala několik let jako pečovatelka a poznala stáří z mnoha aspektů. Z této kapitoly uvedu nejdelší citát: „[Stárnoucí člověk si] možná bolestně uvědomuje, na co všechno si teď nemůže vzpomenout. Ale ta duše, která je v dlouhodobých vzpomínkách, mu zůstala. Přestal být tím, kým byl? Přestali jsme jím být my? Tím někdejším dítětem, studentem, člověkem, prožívajícím první lásky a hledání smyslu? Ne. Je to všechno tam, jen se to přerodilo.

… Teď se ohlíží zpět na všechny [fáze svého života] dohromady a vyhodnocuje. Krátkodobé vzpomínky už v ní nezůstávají, protože už nemají takový význam. Je tu vedle nás zralá a úplná duše, nakratičko, než překročí další práh.“

Následující kapitolka je o umírání. Z ní ocituji jen jednu větu: „I kdybychom vůbec nevěděli, jak s [umírajícím] jednat, jestli něco říct a co, sama přítomnost je důležitá.“

Pak přichází kapitola o dětství. Autorka nás nabádá, abychom dětem dali především čas a rovnováhu (co tím míní, je vysvětleno v následující kapitole). Ví, kolik rodičů je ve výchově nejistých, a radí: „A tak se netrapte příliš a uvolněte se. Spousta rodičů před vámi už udělala chyby, a jejich děti vyrostly v lidi, kteří obohacovali ostatní. Spousta rodičů před vámi už si vedla velmi dobře, a jejich děti si přesto musely projít nějakými problémy.“

Následující kapitolka o čase asi mnohé pohorší: „A jedna poněkud kacířská rada k získání času: Neposílejte dítě na žádné kroužky. … Každá hodina, kterou dítě stráví s vámi, zejména v klidu a pohodě, je investicí zlaté cihly do jeho duševního zdraví a schopnosti v životě obstát.“ Při četbě této kapitoly jsem si vzpomněl na rady výchovného poradce Kevina Lemana. Ten sice neradil, aby dítě nechodilo na „žádné kroužky“, ale píše, že zpravidla první věcí, kterou chce po rodičích, vyhledávajících jeho pomoc, je, aby zredukovali počet kroužků svých dětí alespoň na polovinu. (Čtyři krásné dcery Laisi Finwen znám, a mohu vás ujistit, že jsou hodně tvůrčí a vynalézavé a že je absence kroužků negativně nepoznamenala.) Výchově dětí je věnováno ještě několik kapitolek, po nichž následuje kapitolka, věnovaná krizi středního věku. Obsahuje i rady dospívajícím dětem, jak mají přistupovat ke svým rodičům, kteří takovou krizí procházejí.

Další kapitolky jsou věnovány manželství. Autorka mluví jednoznačně o jeho důležitosti: „Chybí-li jeden z partnerů, bude chybět i něco v životě [dětí], dlouho a velmi podstatně.“ A o smyslu sňatku jako takového: „Jakékoli obřady bez nezrušitelného slibu vyprazdňují podstatu věci.“

Mnohé možná překvapí kapitolka „Pravá láska“. Opět jeden citát: „Láska se nemůže omezit jen na emoce. Emoce člověka zrazují a někdy s ním hrají krutou hru. Láska se týká celého člověka, nejen jeho emoční složky; a pokud emoční složka momentálně selhává, je legitimní a vůbec ne neupřímné, když rozumová a volní převezme kontrolu.“

Poslední dvě kapitolky nesou název „Volba partnera“ a „Věrnost nebo oboustranné štěstí?“ I ty obsahují mnoho cenných rad.

Dá se této originální knížce něco vytknout? Je mi líto, že stránky nejsou číslovány (musel jsem si čísla stránek doplnit tužkou) a že kniha nemá obsah. Jsou to vnější věci, které se netýkají podstaty. Té nemám co vytknout.

Knihu vydalo nakladatelství Nová Forma v Týně nad Vltavou. V knihupectvích ji bohužel nenajdete. Bude možno ji objednat po Novém roce pouze v internetovém knihkupectví www.kniznieshop.cz a bude stát 109 Kč. Nenechte se odradit!

 

Převzato se souhlasem autora.

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.