Obsah

Kardinál Burke: Genderová teorie je „šílenství“, společné toalety „nehumánní“

Napsal Claire Chretienová

Kořenem kultury smrti je antikoncepce a obrana rodiny je neoddělitelná od obrany života, říká kardinál Burke v rozsáhlém knižním rozhovoru s francouzským novinářem Guillaumem d’Alançon s názvem Un cardinal au cœur de l’Église (anglicky Hope for the World: To Unite All Things in Christ). Genderovou teorii v ní kardinál, který je patronem Suverénního řádu maltézských rytířů a bývalým prefektem Apoštolské signatury, nazývá „šílenstvím“, zabývá se otázkou svatého přijímání pro znovusezdané rozvedené a vyjadřuje se i k řešení krize v Církvi.

„Nechápu, jak je možné mluvit o rodině, aniž bychom se zmínili o obraně lidského života,“ uvedl kardinál Burke. „To je zásadní věc. Antikoncepce a potrat jsou dvě fáze útoku na manželskou lásku. U antikoncepce jde o strach z nového života a tato praxe často vede k potratu. Spojovat práci ve prospěch rodiny s úsilím o ochranu života je otázka zásadní důležitosti, neboť zdrojem nového života je manželství.“

„Bůh stvořil muže a ženu ke vzájemné lásce, kterou plně vyjadřuje manželské spojení, jež je svou podstatou plodné... Genderová teorie je útokem na tuto pravdu,“ vysvětlil pan kardinál.

„Genderová teorie je umělý výmysl. Není možné mít identitu, která nerespektuje vlastní přirozenost muže a ženy,“ řekl kardinál Burke. „Je to šílenství, které způsobí nesmírné škody ve společnosti i v životech těch, kdo je podporují. S genderovou teorií společnost nemůže žít. Na některých místech ve Spojených státech může už dnes kdokoli změnit svou identitu a říci ‚dnes jsem muž, zítra budu žena’. To je opravdu šílenství. Někteří muži trvají na tom, že budou chodit na dámské toalety. To je nehumánní. Umíte si představit ten zmatek ve školách... Už dnes tu máme obrovský zmatek způsobený falešnou představou, že existuje prakticky nekonečný počet možných sexuálních orientací. Dvojí vyjádření lidské osoby není heterosexualita a homosexualita, ale muž a žena. Autentická teologie antropologie (v originále: theology of antropology, pozn. red.) říká, že Bůh stvořil člověka: ‚jako muže a ženu je stvořil’.“

Burke upozorňuje, že křesťané musejí hájit přirozený zákon před legislativními útoky, které odporují „tomu, co do lidských srdcí vepsala svrchovaná vůle Boží“. „Nemluvit o přirozeném zákonu znamená popírat rozum,“ dodal.

Také lidé přitahovaní stejným pohlavím si zaslouží skutečnou pastorační péči, uvedl kardinál Burke, péči, která jim nebude škodit tím, že je povzbuzuje, aby se chovali „podle protipřirozených sklonů“. Homosexuální skutky v konečném důsledku způsobují utrpení, neboť odporují „komplementaritě pohlaví a možnosti zplodit nový život“. Lidem s homosexuálními sklony však Církev nabízí příležitosti „objevit, co znamená skutečná láska,“ řekl kardinál Burke a ocitoval nauku Katechismu Katolické církve, podle něhož takoví lidé musejí být přijímáni s „úctou, soucitem a jemnocitem“ (KKC 2358).

Mezi hrozby pro Katolickou církev kardinál Burke kromě demontáže přirozeného zákona řadí také neschopnost islámu pokojně koexistovat s jinými náboženstvími a útoky prezidenta Obamy na náboženskou svobodu. „Prezident Obama chce Církev zatlačit mezi čtyři stěny jejích kostelů a znemožnit jí, aby ve svých vlastních nemocnicích a školách aplikovala své zákony,“ varoval kardinál. „Tvrdí, že Církev nesmí zasahovat do problematiky potratu či homosexuality, ale že tyto otázky musí řídit jedině stát.“ Americká vláda „chce po občanech, aby poslouchali nespravedlivé zákony“, například požadavky, aby katolické nemocnice prováděly potraty a distribuovaly antikoncepční prostředky. „Na to odpovídám: to nemůžeme udělat,“ protože „existují situace, kdy křesťan musí odepřít poslušnost, pokud civilní právo nařizuje skutky odporující mravnímu zákonu.“

„Tvrdit, že určité procento manželství je neplatných, je neopodstatněné.“

V otázce, zda znovusezdaní rozvedení, kteří nezachovávají zdrženlivost, smějí přistupovat ke svatému přijímání, trvá Burke na tom, že „nelze říci nic jiného, než co říkal sv. Jan Pavel II.“. Na kontroverzní otázku, která je v Církvi předmětem vzrušených debat, reagoval citací z exhortace Jana Pavla II. Familiaris consortio, jež potvrdila trvalou nauku, že ke svátostem lze připustit jen ty civilně znovusezdané rozvedené, kteří žijí jako bratr a sestra. „Životní situace rozvedených a znovusezdaných katolíků neodpovídá tajemství spojení Krista a Církve,“ uvedl Burke.

Liberální preláti, např. kardinál Walter Kasper, prosazovali návrh, aby Církev znovusezdané rozvedené připouštěla ke svatému přijímání, na dvou kontroverzních synodách o rodině. Papež František se tímto problémem zabýval ve své exhortaci z dubna 2016. Mnozí lidé se domnívají, že exhortace Amoris laetitia přilila oleje do ohně naznačováním, že v některých případech Církev umožní přistupovat ke svatému přijímání lidem, kteří žijí v objektivně hříšných situacích, aniž by činili pokání.

„Na nedávné synodě … se někdy projevovala tendence sáhodlouze rozebírat všechny problémy rodiny a nemluvit o ničem jiném, což ve mně vyvolávalo dojem, jako by rodina, jakou jsem zažil v dětství, a [zdravé] rodiny, s nimiž jsem se setkával v prvních letech svého kněžství, už ani neexistovaly,“ uvedl Burke. „Mohu vám říci, že existuje spousta skvělých rodin, které fungují dobře!“

Po vydání exhortace napsal Burke v časopise National Catholic Register, že je třeba ji číst pohledem katolické nauky. Morální učení Církve nemůže změnit žádný papež, ani kdyby chtěl, řekl Burke d’Alançonovi.

„Není možné, aby Církev změnila své učení ve věci nerozlučitelnosti manželství,“ uvedl. „Církev, Nevěsta Kristova, poslouchá Jeho slova z 19. kapitoly evangelia podle sv. Matouše, která jsou velice jasná, jelikož se týkají přirozenosti manželství. Skutečnost, že jde o slova samotného Krista, nikdo nezpochybňuje a po odpovědi apoštolů je naprosto zřejmý jejich význam pro lidi povolané k životu v manželství.“

Burke jako jeden z nejuznávanějších kanonistů Katolické církve strávil značnou část své kariéry ve Vatikánu, kde se zabýval případy platnosti manželství, přesněji řečeno hájil platnost svazku a přezkoumával případy, kdy Církev prohlásila, že manželství nikdy ve skutečnosti neexistovalo a je tedy neplatné.

Papež František v červnu vyvolal rozruch prohlášením, že „velká většina“ katolických manželství je „neplatná“. Vatikán následně jeho výroky v oficiálním přepisu jeho projevu pozměnil a četní kanonisté i teologové odpověděli, že byly nesprávné. I když d’Alançon papežovy výroky přímo nezmínil, zeptal se kardinála, zda je „skutečně od počátku neplatných mnoho manželství“.

„Těžko říct, kolik manželství je neplatných od chvíle, kdy došlo k vzájemnému souhlasu. … Tvrzení, že určité procento manželství je neplatných, je neodůvodněné,“ řekl Burke. „To by otevřelo dveře k mentalitě nakloněné k rozvodu a zrušení některých platných manželství, neboť by nikdo nevyšetřoval, zda jsou k žádosti o prohlášení neplatnosti důvody.“

Ke krizi v Církvi přispívá špatná katecheze a liturgie „k nepoznání“.

Kardinál Burke se v celé knize vyznává z vroucí lásky ke katolické víře, kterou mu v dětství vštípili rodiče. Stěžuje si na „invazivní sekularizaci kultury“, která „pronikla i do života Církve“ a byla největší překážkou jeho působení v biskupském úřadu. Jak uvedl, k této krizi přispěla špatná katecheze a změny v liturgii, které jsou nepravdivě považovány za výsledek 2. vatikánského koncilu či jeho „ducha“.

„Vzpomínám si, že po roce 1968 jsem se účastnil liturgických oslav, v nichž nezbylo téměř nic z toho, čím má být mše sv.,“ vzpomíná kardinál. „Jel jsem tehdy do Holandska, kde jsem zažil mši, na niž se kněz dostavil oblečený v civilu. Z celé liturgie se absolutně nedalo poznat, že jde o mši sv.“

„Člověk se stále více stal svou vlastní modlou a to, co je dobré a co špatné, posuzuje podle vlastních subjektivních dojmů,“ uvedl. „Často zapomíná nebo popírá význam tajemství, a proto už nad ním nedokáže žasnout. Spolu se smyslem pro tajemství postupně mizí i smysl pro víru a pro posvátno. Lidé současně krutě trpí nedostatečnou výchovou a snesou v nejlepším případě jakýsi neukotvený formalismus, a to jak ve svých lidských vztazích, tak v liturgické praxi. ... Bohoslužba soustředěná na člověka protiřečí sama sobě, a právě to vedlo mnoho lidí k tomu, že se přestali účastnit nedělní mše sv. i jiných svátostí,“ poznamenal kardinál.

Burke uvedl, že si všimnul rostoucí touhy po tradičnějších formách bohoslužby a „žízně po slyšení pravd víry“ u mladší generace. Mladé lidi dusilo a v mnoha případech zranilo, že vyrůstali v sekularizované kultuře namísto kultury křesťanské, v níž byl vychován on sám. Rozvod rodičů, pornografie a „osvobození od morálky“ k těmto zraněním přispívají, ale mnozí přesto „hledají pravou lásku“ a Boha.

„Všímám si také toho, že tyto mladé, kteří žijí ve světě, z něhož je Bůh vylučován, často velice přitahuje krásná, posvátná liturgie celebrovaná s důstojností, jaká náleží Nejsvětější Oběti, ať v mimořádné či řádné formě římského ritu, pokud je v ní přítomna velká zbožnost a smysl pro transcendenci, která znamená, že jsme obráceni k Pánu a že se zpřítomňuje kalvárská oběť,“ řekl Burke. Rovněž souhlasně zopakoval postoj kardinála Roberta Saraha, prefekta Kongregace pro bohoslužbu, že přijímání Eucharistie vkleče a do úst podporuje úctu k Nejsvětější Svátosti, v níž, jak učí Katolická církev, je skutečně a podstatně přítomen Ježíš Kristus s tělem, krví, duší a božstvím.

Ženy po potratu „mi říkaly, že v noci slyší pláč svého nenarozeného dítěte“

Burke říká, že k řešení hlubokých krizí, jimž čelí moderní svět, je kromě obnovy liturgie dále nutné odmítnout „narcistní individualismus“, znovuobjevit význam rodinného života a podporovat ctnost. „Nedostatek mravního života“ je vážnější než materiální chudoba, řekl kardinál Burke a zmínil se o „emoční křehkosti“, jíž trpí mladí lidé, kteří měli několik sexuálních partnerů. „Citová nestálost je strašlivá forma bídy,“ uvedl.

Burke povzbudil katolíky, aby nikdy nepřestávali hájit život a rodinu a poukázal na příklady bl. matky Terezy z Kalkaty, která má být brzy svatořečena, profesora Jérôme Lejeuna a lidí, jako je pomocný biskup Austin Vaughan z New Yorku, „kteří šli za svou oddanou službu životu i do vězení.“1)

„Pokojné a důrazné“ svědectví ve prospěch ochrany života „nese ovoce“, řekl kardinál Burke, a je správné, že si pro-life aktivisté váží konvertitů, kteří se k nim přidávají, jako je bývalý potratář Bernard Nathanson a žalující strana v kauze Roeová vs. Wade2) Norma McCorveyová, jež se sama stala aktivistkou hnutí pro život. Zastánci života však nikdy nesmějí zapomínat projevovat soucit a milosrdenství těm, kteří se účastnili potratu.

Kardinál Burke zmínil, že za dobu svého kněžství se setkal s mnoha lidmi, kteří trpěli v důsledku potratu, a že mu několik žen po potratu „řeklo, že v noci slýchají pláč svého nenarozeného dítěte. ... Musíme chápat velké utrpení žen, které prožily potrat, naslouchat jim a stát při nich jako svědkové Božího milosrdenství, nevýslovné lásky Pána Ježíše, který bohatství svého Srdce otevírá těm, kteří se i přes svůj hřích k Němu s důvěrou obracejí.“

V knižním rozhovoru kardinál Burke také prozradil, že jeho matku, která byla v těhotenství vážně nemocná, lékař nutil k potratu. Jeho rodiče však věřili, že „jim Kristus poskytne potřebnou pomoc“, a on se narodil úplně zdravý.

Se souhlasem převzato z RC Monitor, ročník XIII., číslo 19 (9.10.2016). Překlad Lucie Cekotová. Originál zde.

 

1) Mons. Austin Vaughan se v roce 1988 stal prvním americkým biskupem uvězněným za účast v „Operation Rescue“, akci, při níž pro-life aktivisté blokovali přístup k potratovým klinikám. Za stejný „přečin“ byl odsouzen k několikadennímu pobytu ve vězení ještě nejméně osmkrát. Pozn. překl.

2) Rozhodnutím v případu Roeová vs. Wade Nejvyšší soud USA v roce 1973 legalizoval potrat bez omezení na území celých USA. „Roeová“ byl pseudonym Normy McCorveyové. Pozn. překl.

 

 

 

 

 

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.