Loňské presidentské volby v USA byly s velkou pravděpodobností přelomovým historickým bodem a poslední možností dosáhnout obratu v pevně nastolené cestě „fundamentální přeměny Ameriky“, kterou prováděla Obamova administrativa. Tato přeměna by byla vítězstvím Hillary Clintonové zpečetěna. Donald Trump však adresně zásadní obrat, přímé čelem vzad, nabídl, a to svým „Udělejme Ameriku opět velikou“, tedy takovou jaká byla. Po jeho překvapivém vítězství je skutečnost této zásadní srážky politických koncepcí potvrzována otevřenou bezprecedentní kampaní za jeho svržení (tento fakt vyzývá k zamyšlení ty z nás, kteří se konvenčně domnívají, že vítězství Hillary Clintonové by sice bylo velikou nepříjemností, ale americká republika by ztracena nebyla). Jde tedy skutečně o záměr zvrátit demokratický proces i za cenu vyvolání opravdové občanské války. Ostatně nedávná střelba na republikánské kongresmany to dokresluje. Sluší se dodat, že Rio Preisner nazval v knize Americana probíhající konflikt v USA, ve velmi obdobném kontextu, občanskou válkou již před cca 35 lety... (Redakce)

Když autoři cokoli píší, nikdy nevědí, kdy se to dotkne nějakého nervu, nebo kdy se to – běžnou internetovou frází – stane "virální" (proslulé na internetu, spontánně rozšířené – pozn. překl.). A obojí způsobil můj sloupek s názvem "Proč konzervativci stále útočí na Trumpa".

Když pomineme jeho zveřejnění na téměř každé konzervativní internetové stránce, článek otiskl i Newsweek a citace z něho vyšly v New York Times.

Důležitější je, že na něj reagovali četní konzervativní autoři, většinou nesouhlasně. Je zajímavé, že ten článek vyvolal tolik zájmu. Nejspíš podobně jako kdyby pán kousnul psa, tak i konzervativec hlavního proudu v případě vyjádření podpory prezidentovi je rovněž natolik výjimkou, že lidé pocítí potřebu věc zveřejnit a reagovat na ni.

Ať už z toho či onoho důvodu, cítím zase já potřebu reagovat na některé projevy nesouhlasu. Než se do toho pustím, chtěl bych poukázat na uctivý tón prakticky všech nesouhlasných příspěvků. Kanibalů máme dost na levici, než aby se konzervativci požírali mezi sebou.

Když jsem si pročetl ty reakce, mohu důvěrně sdělit, že se v nich potvrdila moje výchozí teze: anti-trupovští konzervativci nevěří tomu, že by Američané vedli Druhou občanskou válku, jak jsem to nazval; zatímco pro-trumpovští konzervativci si myslí, že ano. Jonah Goldberg v National Review se tak aspoň vyjádřil. Odmítl myšlenku, že jsme uprostřed občanské války, a to na základě dvou skutečností: jednak nejde o spor násilný, zadruhé nejde o válku občanskou, ale o "válku kulturní".

Kdykoli píšu o této věci, téměř pokaždé poznamenám, že tato Druhá občanská válka je vedena nenásilně. Nikdy jsem si nemyslel, že slovo "válka" musí vždy zahrnovat násilí. Toto slovo se často používá v souvislostech bez násilí: válka s rakovinou, válka mezi pohlavími, válka proti kouření, Studená válka a bezpočet dalších nenásilných válek.

Goldberg by nejspíš reagoval, že nenapsal, že všechny války jsou násilné, ale že všechny občanské války jsou násilné. Pokud ovšem existují nenásilné války, pak mohou existovat i nenásilné občanské války.

Nicméně, nejvíc mě znepokojuje jeho druhý argument – mnoha způsoby artikulovaný většinou těch, kteří se mnou nesouhlasí – že prostě o žádnou občanskou válku nejde. Stejně tak mnozí opakovali všeobecnou víru anti-trumpovců, že vítězství Hillary Clintonové by nebylo žádnou katastrofou.

Mojí odpovědí na to je, že "kulturní válka" je až příliš vlažné vyjádření toho, co se právě děje. Anti-trupovští konzervativci snad vedou jakousi "kulturní válku", levičáci ale nikoli. Ti pracují na demontáži americké revoluce. Už jsou tomu velice blízko.

Dalo by se soudit, že ze všech lidí by tomu měl nejlépe rozumět právě Jonah Goldberg, autor knihy – podle mě novodobé klasiky – s názvem "Liberální fašismus: Tajné dějiny americké levice, od Mussoliniho po Politiku změny." Tato jeho kniha vede k jednomu závěru: jsme ve válce s fašismem. A to snad není občanská válka? Když bojujete proti fašismu, tak to není pouhá "kulturní válka".

Takže, nemá být prvotní rolí konzervativce zvítězit nad levičáctvím? Pro mě to znamená účinnou podporu republikánského prezidenta USA, který začlenil do svého kabinetu konzervativce a již dosáhl podstatných konzervativních vítězství. Jak jsem tvrdil v předešlém příspěvku, konzervativci by byli nadšeni, kdyby nějaký republikánský prezident dosáhl toho, čeho zatím dosáhla Trumpova administrativa.

"No, ale co Trumpův charakter?", táže se téměř každý z mých kritiků. Nebo, jak uvedl ve svém tweetu John Podhoretz, redaktor Commentary Magazine: "že Dennis Prager, který strávil čtyři desetiletí obhajováním potřeby morálního rámce americké politiky, dnes argumentuje jak argumentuje, je ironií, smím-li to tak vyjádřit."

Tak především, opravdu jsem věnoval značnou část života hájení morality – etického monotheismu jako jediného způsobu, jak dospět k morálnímu světu; morální výchovy dětí (na rozdíl od soustředění například na výchovu "skvělých" dětí); a jedinečné velké židovsko-křesťanské morální syntézy Otců zakladatelů Ameriky.

Nikdy jsem ale nehájil volbu morálních politiků. Samozřejmě, dávám přednost dobrému charakteru pro funkci politika. Je tomu ale už 30 let, co jsem napsal esej s názvem "Neřest a politici", kde jsem dokládal, že skutky politických představitelů jsou důležitější než jejich povahy. Abych uvedl alespoň jeden z nekonečného seznamu příkladů, dal bych přednost spíše nějakému neřestnému politikovi (např. J. F. Kennedymu), který podporoval Izrael, než rodině oddanému muži (např. J. Carterovi), který byl anti-sionista.

Dále, jako vyznáním Žid jsem se z Bible poučil, že samotný Bůh zvolil morálně zkompromitované jedince – např. krále Davida, který nechal zabít člověka, s jehož ženou se dopustil cizoložství, aby toto utajil; a prostitutku Rachab, nápomocnou Židům při dobývání Kanaánu – aby byli nástroji nějakého většího dobra (stojí za zmínku, že netvrdím, že by Donalda Trumpa vyvolil Bůh).

Do třetice, ačkoliv jsem výčet Trumpových morálních defektů zveřejňoval během primárek, článek za článkem, přesto věřím, že Trump je lepší člověk, než jak ho líčí jeho kritici. Abych uvedl jeden z příkladů, nevidím jediný důkaz pro tvrzení, že je misogyn. Jeho poznámka o slavných a vlivných mužích, schopných nakládat s ženami podle libosti, a) byla pronesena v soukromí – a je bláhovost soudit lidi podle jejich poznámek v soukromí (velký prezident Harry Truman v soukromých poznámkách o Židech používal výraz "žiďák"); b) mimo souvislost s jakoukoli jeho momentální činností; c) není misogynická; d) a je v mnohém pravdivá.

A za čtvrté, i v případě, že Trump je morálně narušen v té míře, kterou mu připisují jeho kritici, moje odpověď je tato: jeho charakter je méně morálně významný než porážka levivice. Pokud by tito zvítězili, Amerika je ztracena. A když by Amerika byla ztracena, svět by byl pohlcen zlem.

Převzato z townhall.com. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložil Jozef Zummer.