Editorial

Napsal Vox Occidentis

Vážení čtenáři,

svého času jsme se drželi kremelské agrese vůči Ukrajině, nebo před rokem presidentských voleb v USA. Zkrátka se pohybujeme „ve vlnách“ a nyní je tedy řada na domácí politické scéně. I tentokrát je téma měsíce zaměřeno právě na ni a blížíci se volba presidenta předznamenává, že nejinak tomu bude i v prosinci. Ostatní, byť také velmi důležité události, jdou nyní tak trochu kolem nás. A že by bylo o čem psát: sestavování vlády v Německu, totéž v Rakousku, další snahy o fackování Polska ze strany EU... nebo z jiné strany, nezávazný plebiscit v Austrálii, ve kterém se většina zúčastněných vyslovila pro zavedení „sňatků“ homosexuálů, což však přes onu nezávaznost s velkou pravděpodobností povede k přijetí příslušného zákona. Tak, snad příště... i když, něco z toho polského tématu i něco z toho tématu australského by se níže našlo.

Role EU při útocích na morálku

Třetím zdrojem nechuti k EU je nevole vůči útokům na tradiční morálku, zejména popírání přirozených rozdílů mezi mužem a ženou. Mnozí dávají vinu za šíření těchto ideologií EU. Přitom v USA jsou tyto tendence ještě agresivnější. Jedná se o projev úpadku postihující všechny moderní společnosti, který by se šířil, i kdyby EU neexistovala. V době instantní komunikace všech se všemi by se vystoupením z EU dalo těmto bezesporu ničivým proudům sotva zabránit.“ (Pavel Bratinka: Možná se nemušíme, ale pořád je to naše tlupa – dokončení textu o zrodu a významu jednotné Evropy, Echo, 45/2017, str. 36-37)

S panem Bratinkou se samozřejmě shodneme na negativním hodnocení zmíněných tendencí. Přesto musíme polemizovat.

EU poskytuje těmto ideologiím institucionální platformu – jakousi internacionálu. Kdyby neexistuovala, museli by si ji podporovatelé těchto „ničivých proudů“ vymyslet. A je-li to tak, že si EU tedy vymysleli, nebo (což má stejné důsledky) si ji v určtém okamžiku přivlastnili (zakladatelé, jako Adenauer nebo De Gasperi, byli vesměs křesťané a toho, co dnes EU v dané oblasti podporuje, by se štítili… a skončili by podobně, jako pan Buttiglione, když kandidoval na post evropského komisaře…), pak to tedy nemůže zůstat bez reflexe – a bez praktické politické odezvy. Příkladně je nutné se aktivně postavit proti financování nejrůznějších neziskových organizací, náplní jejichž činnosti je sociální inženýrství. Někdy jde přitom také, či možná předně, o business, jako když neměl letos v únoru Epropský parlament nic důležitějšího na práci, než vymýšlet, jak dosypat prostředky potratářské organisaci Planned parenthood, když byla tato o část svých přijmů připravena administrativou presidenta Trumpa…

Snahy novodobých jakobínů totiž rozeštvávají společnost, stavějí ji proti EU, zmnožují již tak všudypřítomnou nedůvěru a tím dávají zbraň do rukou těch, kteří si přejí, aby naše země součástí EU nebyla. Právě ti, kteří (nejen, ale také) pod vlajkou EU tažení proti lidské přirozenosti vedou, jsou tak největšími nepřáteli myšlenky EU. Kromě toho, snahou umlčet oponenty pomocí tzv. politické korektnosti vykazují nepřehlédnutelné tendence k pošlapávání svobody slova a svobody náboženského vyznání. Naše společenství může přitom odolat vnějším tlakům jen tehdy, nebude-li vnitřně rozložené. Progresivní kroky však ve svém důsledku přinášejí především rozklad. Z druhé strany: kdo si skutečně přeje obnovit důvěru (resp. alespoň zastavit pokles důvěry) podstatné části občanů evropských zemí v Evropskou unii (a bez této důvěry není EU dlouhodobě udržitelným projektem...), musí se krom jiného intenzivně zabývat tím, jak odstranit z její agendy zmíněné tažení proti lidské přirozenosti, proti rodině. Kromě zastavení uvedeného všeobecného rozeštvávání, které je nevyhnutelným důsledkem této agendy, by takový krok také přinesl vice prostředků a vice energie i času na otázky, které jsou skutečně důležité (např. otázky energetiky…).

EU dotuje a výrazně přispívá k přesvědčování společností zemí EU, že daný „pokrok“ je jak zcela v pořádku, tak naprosto nevyhnutelný. Nejsme příznivci vystupování ČR z EU (ostatně těch je ve skutečnosti jako šafránu...). Připouštíme také, že má pan Bratinka v samém závěru citované pasáže pravdu. Co nás však zajímá především, je názor pana Bratinky a je nám líto, že se s ním nesvěřil: jak se tedy „těmto bezesporu ničivým proudům“ zabránit dá? Souhlasil by s našimi výše presentovanými tezemi?

A už pouze na okraj: užíváním takřka pleonasmů „tradiční rodina“, „tradiční morálka“ apod. přistupujeme na deformaci pojmů, kterou prosazují ti, kteří vedou kulturní válku proti Západu. Vyvolává to dojem, že vedle „tradiční rodiny“ stojí ještě jiná „rodina“, která není o nic horší, dnes je neprávem diskriminována a je nutné ji zrovnoprávnit... S „tradiční morálkou“ se jde ještě hlouběji: jde o součást kořenů hodnotového relativismu. Kdo si jej osvojí, stává se snadnou kořistí každého jen trošku šikovnějšího dialektika.

Pokojné prožití Adventu!

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.