Eurokašpárek Juncker a jeho komunisté

Napsal Jan Cholínský

Dočetli jsme se, že známý neschopný úředník Evropské unie s neadekvátními pravomocemi Jean-Claude Juncker pronesl na oslavách uspořádaných v německém Trevíru na počest 200. výročí narození zdejšího rodáka Karla Marxe několik oslavných blábolů o tomto falešném prorokovi. Dočetli/doslechli jsme se rovněž, že trevírské výroky tohoto neschopného (případně všeho schopného) evropského úředníka nepříjemně překvapily některé z českých žurnalistických, publicistických a politických pštrosů. Soudní lidé pravidelněji sledující mezinárodní a evropskou politiku byli ovšem Junckerovým vystoupením pouze ujištěni, že jejich mínění o tomto pseudopolitikovi v čele Evropské komise je správné.

Připomeňme tedy několik všeobecně dostupných indicií, které českým udiveným euronadšencům buď unikly, nebo je vytěsnili hájíce si své pštrosí paradigma, totiž že: (1) Junckerův proslov byl poměrně dlouho dopředu avizován (Čekal snad někdo, že pronese kritickou řeč?); (2) Postuláty trevírského proroka známé pod pojmy marxismus a socialismus byly uctěny nejen „včera“ v Trevíru, ale byly a jsou vynášeny na piedestal už „odpředpředvčíra“ tj. od května 2017 v bruselském eurounijním Domě evropských dějin; (3) Karl Marx není jediným komunistou, k němuž Juncker veřejně vzhlíží a jehož veřejně opěvuje – Evropská komise vydala v minulém roce Bílou knihu o budoucnosti Evropy (2017) zabývající se dalším eurounijním směřováním, kde je představen jako otec inspirátor evropské integrace italský trockistický komunista a marxista Altiero Spinelli a jeho tzv. Manifest z Ventotene z roku 1941 (teoretizující o výstavbě evropského socialistického superstátu) je vydáván za inspirativní jednotící ideový prostor.

***

Karl Heinrich MARX (1818–1883) byl nejvýznamnějším z teoretiků a revolucionářů 19. století kritizujících tehdejší západní sociálně-ekonomický systém a prosazujících nový utopický model uspořádání společnosti – revoluční socialismus resp. komunismus. Odkaz tohoto „velikána“ formuloval poměrně výstižně křesťansko-konzervativní esejista Ladislav Jehlička, když konstatoval, že jeho soudobá diagnóza byla sice správná, ale léčba, kterou navrhl, byla daleko horší, než nemoc samotná. Tato Marxova léčba je v České republice dobře známa lidem střední a starší generace. Nikoli snad z četby jeho spisů (byť svého času pro mnoho z nich povinné), ale z konkrétních důsledků realizace (1948–1989) návrhů jeho filosoficko-ekonomického učení okořeněného doplňky jeho nejlepších žáků – Vladimira Iljiče Lenina a Josipa Vissarionoviče Stalina. Tyto důsledky nelze nazvat jinak než celospolečenskou kulturní katastrofou.

Základním a nejpodstatnějším Marxovým textem samozřejmě není Kapitál, jak se lze ledaskde dočíst, ale Manifest komunistické strany z roku 1848, který trevírský prorok sepsal společně se svým nejbližším soudruhem a mecenášem Friedrichem Engelsem (1820–1895). Mimo jiné pozoruhodnosti v něm stojí: „Teoretické teze komunistů nejsou naprosto založeny na idejích, na zásadách vymyšlených nebo objevených tím nebo oním spasitelem světa. Jsou jen obecným výrazem skutečných poměrů existujícího třídního boje, výrazem dějinného pohybu probíhajícího před našimi zraky. […] V tomto smyslu mohou komunisté shrnout svou teorii v jedinou větu: zrušení soukromého vlastnictví. […] Proletariát (resp. komunisté jako jeho zástupci – pozn. J. Ch.) využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoazii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj. proletariátu zorganizovaného v panující třídu…“ Stalo se i u nás.

V citované kuchařce revolučních utopistů se lze dále dočíst, že až budou více či méně majetní lidé okradeni a majetkem budou disponovat komunisté jako „panující třída“, bude podle jejích dvou slavných autorů vše připraveno k postupnému osvobození lidstva charakterizovaného jako „svobodný rozvoj“. Ať už si pod tímto slovním spojením představuje kdo chce, co chce: „Místo staré buržoazní společnosti s jejími třídami a třídními protiklady nastoupí sdružení, v němž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech.“ Vzhledem k současnému „stavu dějinného pohybu probíhajícího před našimi zraky“, jehož výrazným znakem je eurounijně potažmo panem Junckerem akcentovaný tzv. multikulturalismus, není od věci ve výše citované závěrečné větě nejdůležitější kapitoly Komunistického manifestu experimentálně zaměnit slovo „buržoazní“ za slovo „evropské“ a slovo „třídy“ za slovo „národy“. Vzejde nám aktuální manuál: „Místo staré evropské společnosti s jejími národy a národními protiklady nastoupí sdružení, v němž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech“. Inu a jako onen „svobodný rozvoj všech“ si můžeme představit třeba imigrační politiku paní Merkelové.

***

Oproti notoricky známému židovsko-německému komunistovi Marxovi je jeden z jeho následovníků italský komunista Altiero Spinelli (1907–1986) pro většinu lidí – žel – velkou neznámou. Nezbývá tedy, než každému potenciálnímu zájemci o pochopení směřování Evropské unie a zejména každému z řad křesťansko-konzervativní názorové obce doporučit, aby se o tomto soudruhovi, jeho Manifestu z Ventotene a třeba i o uskupení jeho pozůstalých v Evropském parlamentu blíže informoval.

O tom, co je podstatou Spinelliho Manifestu z Ventotene jsem psal už v tetralogie „Politické vyhlídky roku 2017“, a to v části nazvané „Co nás politicky ohrožuje zvenčí“. Jde o: (1) likvidaci národních států, (2) likvidaci národních hospodářství, (3) zřízení evropského státu, který musí být socialistický, (4) zřízení evropské armády, která bude prosazovat vůli centrální vlády. Konspirační teorie? Nikoli. Kdo nevěří, nechť si ve Spinelliho Manifestu a v Junckerově Bílé knize počte, případně si může prohlédnout třeba zdařilé společné fotoalbum či krátký filmík německé kancléřky Angely M., francouzského prezidenta Francoise H. a italského premiéra Matteo R., jak v Itálii (2016) společně kladou květiny na Spinelliho hrob (viz google, youtube).

A ještě závěrečné doporučení křesťanským konzervativcům. Snad by nebylo od věci výše zmíněným pštrosům, levotočivcům i pravicovým hurázápadníkům – například před volbami – opakovaně položit otázku, proč je nad hlavním vchodem do Evropského parlamentu ve Strasburgu vysázeno (jako jediný nápis vůkol) velkými písmeny: ALTIERO SPINELLI.

Autor je pedagog a historik.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.