Válka není mír

Napsal Roman Joch

Myslet geopoliticky se Česku vyplatí, má smysl dbát na čest i spojenecké závazky.

„Strach, zájem, čest“ – jsou důvody, proč podle starořeckého historika Thukydida lidé válčí. Když jsem to četl poprvé, řekl jsem si (povýšeně): Co má nás, lidi 20. (21.) století, poučovat nějaký mrtvý Řek z 5. století před Kristem? A snažil jsem se v dějinách lidstva najít válku, která do toho schématu nezapadala. Nenašel jsem. Každá spadala do jedné nebo vícero z těch kategorií. Starý Řek měl pravdu.

To jsou tedy důvody, proč lidé válčí. Ale co je od války odradí? Každý potenciální agresor se stává agresorem aktuálním, když je subjektivně přesvědčen, že se mu agrese vyplatí. Jinými slovy, potenciálního agresora od agrese reálné odradíme tehdy, když mu do mozku vneseme přesvědčení, že by za agresi zaplatil nepřijatelnou cenu. U různých lidí může být různá. Zánik a destrukce jeho země, jeho rodiny nebo bohatství, jeho smrt či zánik nejdražší víry. Prostě hrozba zničení toho, co je mu nejvzácnější.

Slabá Evropa

Mír tudíž nelze udržet prostřednictvím zbožných přání, naivních iluzí či mezinárodních smluv a nadnárodních organizací, nýbrž jen díky odstrašující síle, hrozbě použití toho, co potenciálnímu agresorovi – pokud se agrese dopustí – zničí to nejdražší, co má. Říká se tomu deterence neboli odstrašení.

Ale chcete-li odstrašovat, věrohodnou a kdykoli k použití připravenou odstrašující sílu mít musíte. Jak učil (zesnulý) nukleární stratég Bill Van Cleave, „odstrašení rovná se kapacita plus kredibilita“. Musíte mít dostatečnou odstrašující sílu (kapacita) a protivník musí vědět, že jste připraveni – hodláte – ji použít (kredibilita). Jinak neodstrašíte nikoho a nic. Tuto schopnost Evropa nemá.

Lord Palmerston, dlouholetý britský ministr zahraničí a načas i premiér 19. století, proslul slavným výrokem: „Británie nemá žádné věčné přátele či nepřátele, má jen své věčné zájmy; ty jsou svaté.“ Někdo to považuje za vrchol cynismu. Já to považuji za počátek (zahraničně)politické moudrosti. Takže, slovy Lenina (když komunisté jsou nyní součástí vládní koalice): „Što dělat?“ Co dělat?

Zaprvé, dát na obranu dvě procenta HDP. Ne kvůli Američanům, nýbrž kvůli nám. Pro naši vlastní bezpečnost. A taky pro naši „čest“ (o tom za chvíli).

Zadruhé, Amerika z Evropy couvá. Nezačalo to Trumpem, ale Obamou. Britský premiér (v letech 1957–63) Harold Macmillan byl za 2. světové války pobočníkem Winstona Churchilla. Jednou v roce 1943 ho v severní Africe Winston vzal na procházku do pouště. Řekl: „Cromwell byl velký člověk.“ Harold nevěděl, kam Winston míří, tak přitakal: „Ano, pane premiére.“ Churchill pokračoval: „Cromwell byl velký člověk (polovina 17. století), ale nechápal, že Španělsko už není naším nepřítelem; bude jím Francie...“ Macmillan tehdy pochopil, že Churchill ztratil zájem o Německo. Německo bylo minulostí, novým problémem bude Sovětský svaz.

Zatřetí, za minulé vlády ministerstvo zahraničí ovládané sociálními demokraty mělo za to, že se musíme „přimknout“ k Německu a kopírovat německou zahraniční politiku. To by asi nebyl ten nejhorší osud – tím by bylo kopírovat ruskou zahraniční politiku –, ale není to ani v nejlepším zájmu naší země. Představme si, že Angela Merkelová jako kancléřka skončí (čím dál tím realističtější vize) a nahradí ji někdo jako Gerhard Schröder. Bylo by i pak správné následovat německou zahraniční politiku? Ne.

Dali jsme slovo

Máme své spojenecké závazky. Dali jsme čestné slovo. Pobaltí budeme bránit. A toho mus íme být schopni i bez Německa.

Začtvrté, prezidenti, premiéři i vlády přicházejí a odcházejí, ale geopolitika zůstává. Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko, Maďarsko (z historických důvodů) jsou a budou našimi sousedy – snahy distancovat se od Polska či Maďarska jsou hloupé a krátkozraké. Především Polsko je regionální mocností a hlavní bariérou před ruským „Drang nach Westen“. Měli bychom být jeho nejbližším spojencem.

Zapáté: „Čest, čest!“ volali poslanci Dolní sněmovny, když je premiér Neville Chamberlain toho zářijového dne roku 1939 požádal o vyhlášení války nacistickému Německu. Britové nebojovali kvůli Československu, nýbrž kvůli Polsku; dali mu totiž stoprocentní záruky. Premiér říkal, že je musejí dodržet; je v britském zájmu zastavit rozpínavost Hitlera…

„Čest, čest,“ volali poslanci. Válka bude kvůli cti, nejen zájmu. „Dali jsme slovo...“ My jsme ho dali Pobaltí.

Reliktem studené války je, že v Evropě mají jaderné zbraně země na její západní a východní periferii: Británie, Francie, eurasijské Rusko. Proč? Není k tomu důvod.

Nuže, střední Evropa musí mít svůj jaderný deterent vlastní. A Česko by v tom mělo Polákům pomoci.

LN, 14.7.2018. Převzato se souhlsem autora.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.