Problémy nejen se spravedlností

Napsal Petr J. Jílek

Uvažováním např. o zavedené spravedlnosti záhy zjistíme, že je poněkud nespravedlivá a nyní to zviditelňuje H-System. Podstatně horší to bylo v minulosti.

Řekové považovali bohyni pomsty Nemesis za zdokonalenou lidskou spravedlnost: každého viníka dopadne, nikdo jí neuteče. Stíhala dokonce i provinění, kterých se někdo dopustil i z neznalosti, protože i tím porušuje světový řád, který volá po nápravě. Ve světové literatuře to ilustruje třeba známá tragédie Oidipús. Proto se také za spravedlivé považovali ti, kteří v otázce zásluh a vin neznali lidské ohledy. Kara Džordžo, zakladatel bývalé jugoslávské dynastie, dal popravit vlastního bratra, který přestoupil vojenský rozkaz. Je proto hrdina?

Neúprosný požadavek spravedlnosti se často dostává do rozporu s jiným, stejně základním požadavkem pro lidské soužití: věrnost rodině, přátelům, příslušníkům stejného kmene. Řecké zákonodárství (jako základ spravedlivého státu) má počátek v dávné době na ostrově Leuki Zefiri, kde byl mimo jiné stanoven trest oslepení za to, když byl někdo dopaden při cizoložství. Jednou ale chytili při tomto hříchu králova syna. Král byl ochoten jednat jako Kara Džordžo a vydat syna požadavkům zákona, ale přirozený cit lidu protestoval a žádal pro syna milost. Nakonec král našel řešení: dal vyloupit jedno oko synovi a druhé sobě. Bylo to spravedlivé řešení?

Platonský bůh je idea světového řádu. … Musíme však nahlížet věci z hlediska Božího, a ne pouze z lidského, protože jen v Bohu jsou spojeny spravedlnost a odpuštění jako jediná ctnost. Jenom tak najdeme správnou míru v uplatňování spravedlnost a odpuštění.“ (Tomáš Špidlík: Slyšet Boha v ranním vánku, ISBN 80-7192-941-7)

Software mají někteří tvorové již od narození, ale ti složitější se musí ještě učit od rodičů. Mozek pak potřebovali nikoliv jen pro zajištění základních potřeb, ale i pro řešení vzájemných problémů a rovněž i s okolním prostředím. Mají vlastní pravidla, a tak např. kůň nevstoupí mezi sedící demonstranty. Podobně se rozběhla i lidská společnost stálým zdokonalováním a používáním původních sousedských pravidel. Před příchodem Krista se pohanství již vymanilo z nejhoršího barbarství a lidé tehdy již žili pod celkem snesitelným římským právem. Společnost se již neřídila zvůlí panovníka, ale moudrostí, která je od Boha, a tak se dodnes učí nejen desatero, ale i římské právo.

Je dobře připomenout, že teprve roku 657 po založení Říma, za konsulů Gnaea Cornelia Lentula a Publia Licinia Crassa, se usnesl senát, aby člověk nebyl více obětován. Před tím se to dělo slavnostně a veřejně. Plinius starší (zemřel roku 79 po Kr. při zkoumání výbuchu Vesuvu) dále uváděl, že není dobře možné dostatečně ocenit Římany, a být jim vděčným za to, že odstranili obludnosti, při nichž se považovalo za ten nejzbožnější akt zabít člověka, a dokonce za velmi zdravé jíst ho. Rovněž tak to bylo u našich slovanských předků. Lidskými oběťmi byly postižené děti, neplodné ženy, zmatení staří lidé. Počátkem agrárního roku je obětovali svým bohům topením či upalováním (Téra, M.: Perun hromovládce, str. 241-244; Štampach, F.: Kulturní primitivismus a civilizace. Studie a příklady o primitivních prvcích kulturních u Slovanů, Brno).

Zajímavý byl antický názor, že lidské porušování přirozeného řádu má širší následky, a to tehdy ještě neznali naši představu o vlivu motýlích křídel na celkový běh našeho světa.

Jednoduše nám radí Písmo, že jak chceme, aby s námi jednali ostatní, tak máme s nimi jednat i my a dodává, a že v tom je celý Zákon i Proroci. Následně se jeví, že spravedlnost by měla být moudrá, laskavá apod. Nerespektování této skutečnosti a zdůrazňování např. boží moci islamisty i našimi husity, nevedlo k ničemu dobrému. Opačně je to u tzv. sluníčkářů a možno uvést celou řadu příkladů, např. privatizaci bez právního rámce apod. Dokonalosti se prostě překrývají, ale zcela ideální řešení je ve světském prostředí nedosažitelné.

Tak vlastně věříme a respektujeme Něco, co nás zjevně překračuje, což není zcela od věci a odpovídá to i Písmu, např. Jan 10.30. Respektovaný společenský řád se tak chápe se i jako přirozený Boží řád, který se týká vesmíru i nás. Pohromou je pak sociální inženýrství nacistů, marxistů ekonomického i kulturního zaměření apod.

Víme ovšem, za jakých urážlivých okolností mluvíme někdy o někom v třetí osobě. Pokud by však Bůh byl jedno-osobový, jak je např. uvedeno v koránu muslimů, pak by v případě spravedlnosti byl vlastně v jedné množině se stvořením a byl by tak jen pozemským bohem. Již ve Starém zákoně je Bůh uveden v plurálu i singuláru, tj. že je nad naše představy. Nám je vzorem Kristus a náš Bůh tak není zbožštěným přírodním řádem, ani nedosažitelným idealismem. Nejvyšší dokonalost, vlastně jako předmětnost, je křesťanskému trojičnímu Bohu společná. Předpokládáme ji harmonickou, ale ta světská je spojena s disharmonií. Tento problém se u klávesových hudebních nástrojů řeší tzv. temperováním a je na to řada matematických řešení, které by se daly naprogramovat a u moderních hudebních nástrojů vzájemně přepínat. Jiné nástroje se v tomto smyslu dají doladit a i lidský zpěv přizpůsobit. Naše dokonalost má tak vazbu na náš všeobecný řád, který si vybral část matematiky, a ta platí celá najednou. Kromě toho je velmi zajímavé, že slovo logos, jako zbožštěný řád světa, vůbec nenajdeme v novém Katechismu katolické církve – viz KKC 57, kde se píše: Tento řád rozličných národů, zároveň kosmický, společenský a náboženský, který Boží prozřetelnost svěřila ochraně andělů má za úkol omezovat pýchu … a dále se tam píše, že je prozatímní. Možno dodat, že se nad veškeré pochyby zjistilo se, že náš přírodní řád byl kompletní již při vzniku vesmíru a zatím nebyl zaznamenán vliv změnami časoprostoru. Astronomové nyní předpokládají, že vesmír je takový, že jsme zde i my. Dle jejich silnější verse je takový, abychom zde byli my. Dle teologů je vesmír takový, aby se mohl vtělit Kristus.

Asi to tam nahoře mají tedy s tou disharmonií trochu jinak. S určitým podobenstvím můžeme uvažovat, že matematika je řečí přírodních zákonů. Řešení však může být aritmetické, geometrické, využitím výpočetní techniky, volbou různých programů, volbou materiálů apod. Také záleží na další interakci. Dle kvantové fyziky je skutečnost ovlivňována pozorovatelem, ale již sv. Augustin rozváděl zkušenost, že světlo je pro zdravé oko pohodou, ale pro nemocné bolestí. Děti sice zlobí, perou se, ale jsou to jen děti. Mezi námi a Bohem je však rozdíl podstatně větší. Naše nedokonalost je ve srovnání s neodvolatelným pádem andělů i naší výhodou. Někdo tak žije v Boží shovívavosti na cestě k jeho přátelství, ale jsou tací, kteří žijí v jeho spravedlnosti.

 

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.