Obsah

Hrozba komunismu: tehdy a nyní

Napsal J. R. Nyquist

Jedním z nejslavnějších nepřátel sovětského komunismu je Vladimir Bukovskij. Sovětské úřady ho týraly. Mnoho let strávil v sovětských věznicích. Dokonce ho prohlásili za „choromyslného“ a poslali do psychiatrického vězení. Vypudili jej do vyhnanství na Západ, lidé se mu za jeho odvahu odměnili neupřímnými sliby; jen málo jich však věnovalo pozornost jeho varováním ohledně Gorbačovovy perestrojky.

Bukovskij každému připomínal, že všichni sovětští vůdcové byli lháři. Ani Gorbačov podle něj nebyl výjimkou, a zcela jistě to nebyl demokrat. Stejně jako Lenin, Stalin, Chruščov a Brežněv byl Gorbačov lhář a katan. Sotvakdo to však chtěl slyšet. Každý chtěl věřit, že se studenou válkou je konec.

Jak jsme však mohli studenou válku vyhrát? – kladl Bukovskij nepříjemnou otázku. Vedoucí redaktor nakladatelství Random House, Jason Epstein, se Bukovského otázkou zcela odmítl zabývat. A tak Bukovského kniha věnovaná jednohlasému jásotu nad „pádem komunismu “ dodnes v angličtině nevyšla – zatím.

Kniha se jmenuje „Moskevský proces“ („Judgment in Moscow“). Před dvěma desetiletími vyšla francouzsky a německy a před soudem času obstála (kniha mezitím vyšla i v dalších jazycích, česky v roce 2015 – pozn. red.). 22. prosince 2018 jsem měl s Bukovským telefonický rozhovor. Zeptal jsem se ho, s jakým přijetím se před tolika lety francouzské a německé vydání setkalo.

Všudypřítomný komunismus

Vladimir Bukovskij: „Ve Francii vyšlo pár pochvalných recenzí, ale skutečnou pozornost kniha příliš nevzbudila. V Německu ještě méně.“

J. R. Nyquist: „A jak asi Bukovského vyprávění o podílu Západu na komunistických zločinech, o západní zapomnětlivosti – a o zpackaném ‚konci studené války‘ – přijme anglofonní svět?“

Bukovskij: „Od svých šestnácti jsem bojoval osamocený boj. A osamocený bude i nadále. Skutečný problém představuje elita na Západě, síly ‚míru a pokroku‘. Západní elita je socialistická. S bojem proti sovětské moci to nikdy nemysleli vážně.“

Nyquist: „A co konzervativci? Ani ti to s opozicí proti komunismu nemysleli doopravdy?“

Bukovskij: „Těm ta pravda nedošla. Dostali se do zajetí mylné ideje. Většina konzervativců uvěřila, že to na Západě není tak zlé. První, kdo si toho všiml, byl Solženicyn. Řekl, že komunismus má před sebou každý, nikdo však nechápe, co to je.“

N: „Když komunismus nechápali, neměl jste možnost jim to vysvětlit?“

B: „Stručně to žel nešlo a vzhledem k tomu, že je to složitá záležitost, zájem lidí rychle vyprchal. Nudí je to. Jsou leniví a chtějí povrchní odpovědi.“

N: „Takže Západ nikdy komunismus nepochopil. Nebo si třeba mysleli, že antikomunismus je bláznovství.“

B: „Ne, problém je v tom, že se vám ztrácejí posluchači. Lidé jsou líní. Povrchní hodnocení je pro ně přijatelnější. Jít do hloubky přesahuje jejich schopnosti. Zvídavost v očích hasne a přepadá je nuda.“

N: „Je to vůbec možné?“

B: „Ale ano. Měl jsem na to téma hodně přednášek. V polovině se lidé zvednou a jdou pryč. Ty pojmy jsou pro ně obtížné. Chtějí to mít snadné.“

N: „Jaká je naděje pro budoucnost?“

B: „Utrpení a zruinovaných životů bude přibývat.“

N: „Pracují komunisté v Rusku na obnově Sovětského svazu?“

B: „Ano, jsou dost naivní, aby si mysleli, že se jim to podaří. Ale nikdy s tím neuspějí.“

Naděje na Ukrajině?

N: „Co takhle oranžová revoluce na Ukrajině? V té zemi je jistě naděje.“

B: „Ukrajina sedí na ostří břitvy. Všechno tam visí na vážkách. Může se stát cokoli.“

N: „Co si myslíte o ukrajinském prezidentovi Petru Porošenkovi?“

B: „Porošenko je jen další aparátník. A typický. Na Ukrajině je to stejný problém jako v Rusku – nemáme žádné vůdce. Je to stejný fousatý příběh, stejné omšelé životopisy. Jejich myšlení se neoddělilo od sovětské minulosti.“

N: „Na Západě máme podobný problém.“

B: „V daném okamžiku máte pravdu. Ta absence lidí schopných ujmout se vedení nahání hrůzu. Naše takzvané elity jsou prohnilé. V minulých, historických dobách by vždycky přišla nějaká ta revoluce a ty elity by vypráskala. V naší době se to neděje. Jsme příliš civilizovaní.“

N: „No ale přece jenom – nemohl by se ideál svobody rozšířit z Ukrajiny do Ruska?“

B: „Mohl, ale teď ještě ne. Ukrajinský nacionalismus se zrodil ze závažných ruských chyb. Moskva tam toho hrozně moc zpackala.“

N: „Mohlo by dojít k nápravě těch hrubých omylů, až Putin odejde z funkce?“

B: „Ne, tohle napravit nemohou. Kreml si na Ukrajince vyjel jako na mladší bratry. Prohlásil: ‚Jste příliš malí na to, abyste o sobě rozhodovali. Rozhodovat o vás musí Moskva.‘ To byl důvod, proč se zrodil ukrajinský nacionalismus.“

N:„Takže Kreml udělal velikou chybu?“

B: „Ano, mají skutečný problém. Jenže Západ jakbysmet.“

Prohnilé elity

Problém tedy nezní „Východ proti Západu“. Tkví v tom, že se skoro v každé zemi elity propadly do prohnilosti a socialistické ideologie. Jak to ve své knížce napsal Bukovskij: „Dokonce ani nestárnoucí James Bond nebojuje proti KGB, nýbrž nejčastěji se s KGB spojuje proti jakési mýtické superkorporaci, kterou zpravidla vede nějaký ten potřeštěný kapitalista.“

Bukovského kniha „Moskevský proces“ brzy vyjde anglicky. Co se tedy podle něj stalo těsně před předpokládaným koncem studené války? Bukovskij napsal: „Byla to úplná katastrofa. V nejkritičtějším okamžiku našich dějin se Západ totálně vzdal svých pozic.“

Západ se vyřítil na podporu toho „kata, Gorbačova“. Přes veškerou tu podporu se Sovětský svaz rozpadl a po „pádu“ komunismu nebyli ti kati – a že jich byly tisíce! – pohnáni k odpovědnosti. Nekonal se žádný soud nad komunismem jako systémem, žádný „Moskevský proces“ podobný někdejšímu „Norimberskému procesu“.

Místo toho se nějaký generál KGB – jako třeba Oleg Kalugin, který se chlubil svými vraždami – stáhl do ústraní, aby žil na Západě. A jak je to možné, když žádný zákon o promlčení vražd neexistuje? Bukovskij píše, že „glasnosť a perestrojka“ byly „ďábelské vynálezy“, které ratifikovaly to, co přišlo v jejich stopě. „Ze statisíců politiků, novinářů a akademiků si jen skrovná hrstka zachovala dostatek střízlivosti, aby nepodlehla pokušení, a ještě méně bylo těch, kteří měli odvahu vyjádřit své pochybnosti nahlas.“

Dále v knize Bukovskij charakterizoval americkou elitu jako „vyrostlou na lžích a zradě“ a odsoudil ji jako „přirozeného spojence SSSR“. A to platí i dnes.

Jen se podívejte, kam se globální rovnováha moci posunula o několik desetiletí později: Putinův režim si podává ruce s komunistickým režimem v Číně, s komunistickým režimem na Kubě, s Nikaraguou a Jižní Afrikou, s Vietnamem a Severní Koreou. Bukovského slova se rozzářila s krutou jasností. Komunistický blok povstává z popela – s novými zbraněmi, s novými technologiemi, s novým ekonomickým vlivem. Uvěřili jsme komunistickým lžím a vybrali si svou „mírovou dividendu“. A nyní se na nás valí hrozba zevnitř i zvenčí.

Jak pravil Bukovskij: „Všechno visí na vážkách“.

Komentář uveřejněn 3. ledna 2019. Převzato se souhlasem autora. Pro KONZERVATIVNÍ LISTY přeložila Ivana Kultová.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.