Obsah

Domácí paradoxy

Napsal Redakce

SPD, tedy strana Tomia Okamury, se bije jako lev za křesťanské základy naší společnosti. Nebo to alespoň hlasitě troubí do světa. Pak ale využije první příležitosti, jak působení (nejen, ale zejména) křesťanských církví na společnost oslabit. Samozřejmě že si nemyslíme, že onen vliv stojí a padá s penězi, ale pan Okamura si to patrně myslí a neváhá poškodit církve, které by, soudě podle některých řečí představitelů SPD, měly být jeho spojencem. Jeho strana je nejméně logickou součástí proticírkevní koalice.

O komunistech diskutovat netřeba, ti když škodí, tak jen dělají svoji práci. U sociálních demokratů je to už poněkud méně jasné – i když jejich kampaň před parlamentními volbami v roce 2013 byla v daném ohledu opravdu vášnivá, byla tam i zdrženlivější frakce, která si přinejmenším pragmaticky uvědomovala, že zejména v moravských krajích se toto téma u voličů ČSSD nemusí setkat s úplným pochopením. Tento stav patrně trvá, jen celkový význam ČSSD se zcvrknul. Pan Babiš a jeho ANO dělá, jako již mnohokrát, prostě to, o čem se domnívá (či má zjištěno...), že lid většinově požaduje. Jak pravil Ivan Mašek, převrací rutinně okřídlené „Pravda vítězí“ na „Vše, co nám pomůže k vítězství, je pravda“. Kromě toho poškodí konkurenta v zemědělském businessu – a to nemůže nikdy uškodit. Navíc, dobrý hospodář může dát dobrý příklad – a to se naopak nikdy nehodí. Pan Okamura však plive do tváře všem křesťanům, kteří mu kdy dali svůj hlas v bláhovém přesvědčení, že mu snad skutečně jde o rodinu či (obecněji) pravdivou reflexi dané a neměnné lidské přirozenosti a zohlednění této reflexe v praktické politice.

***

Na scénu vstupují dva nové politické subjekty. V čele jednoho stojí pan Jaromír Soukup, mediální magnát a konferenciér, leadrem druhého je pan Jaromír Štětina, nyní ještě poslanec Evropského parlamentu zvolený za TOP 09. Zdálo by se, že kromě novosti a křestního jména čelných representantů nemají tato uskupení nic společného. Inu, programově skoro jistě nikoli. Obě však štěpí své politické tábory a tudíž dělají své věci, ať si o tom kterém zaměření myslíme cokoli, medvědí službu.

***

KDU-ČSL se rozhodla pro samostatný postup ve volbách do Evropského parlamentu. Místopředsedkyně TOP 09 paní Markéta Pekarová k tomu poznamenala: „Lidovecké rozhodnutí mě netěší, ale nezbývá nám než ho respektovat. TOP 09 vidí v dnešní době nutnost se sjednotit, protože neschopnost spolupráce nahrává hnutí ANO. Dnes už nejde o to, kdo je liberální a kdo konzervativní, ale mnohem zásadnější je dělicí linie mezi demokraty a autokraty, mezi proevropskými a protievropskými stranami. Škoda, že KDU-ČSL upřednostňuje své zájmy nad zájmy této země a jejích obyvatel.“ Jak moudrá slova!

Když však sledujeme stýkání liberálů a konzervativců v praxi, vyvstává poněkud jiný obrázek: ti, kteří se mají přizpůsobit a ustoupit ze svých zásad, jsou vždy konzervativci, a pokud tak neučiní, nesou plnou odpovědnost za nejednotný postup těch, kteří trvají na vládě zákona. Konzervativci musí ustupovat, pochopitelně se tedy ani nesmí pokoušet nic ze své agendy prosazovat – to by bylo přímým útokem na kýženou jednotu! Naopak liberálové mohou nadále prosazovat svoji agendu bez omezení – tím žádoucí spolupráce obou táborů nijak ohrožena není. To je představa liberálů o plodné spolupráci a společném postupu. Ne že by to na plná ústa takto říkali – praxe tomu však zcela odpovídá.

 

 

 

Sledujte:



Copyright © 2014. All Rights Reserved.