Takový (ne)povedený politik

Napsal Matyáš Zrno

Výzva k odchodu Václava Klause jr. z poslaneckého klubu ODS kvůli ne zrovna povedenému přirovnání Poslanecké sněmovny při projednávání evropské legislativy k židovskému výboru je přelomem v dosud raketové kariéře politika, který si dokázal vybudovat bezprecedentní fanouškovskou základnu, ale který byl zároveň vždy sám sobě největším nepřítelem.

Václav Klaus mladší byl člověk s velkým potenciálem. „Udělal“ se na tématu, které zajímá každého bez ohledu na politické přesvědčení (školství). Objel celou republiku, besedoval v kdejaké obci, jeho články na novinkách čtou statisíce čtenářů, vytvořil si komunitu sto tisíc  příznivců na Facebooku. Uměl často vyhmátnout témata, která oslovila opravdu širokou veřejnost a nebyla jen úzce pravicová. Založil Centrum pro občanské svobody s jednoduchým, ale chytlavým sloganem Braňme normální svět. To se mohlo stát místem, kam se obracejí rodiče, kteří nesouhlasí s experimenty ve školství, a mohlo se stát vlivnou organizací v oblasti, která je od dob Petry Buzkové skoro nepřetržitě v rukou levice či přímo krajní levice. Mělo předčít v počtu citací a zásahu na sociálních sítích Knihovnu Václava Havla. „Chceme být jednička mezi českými think tanky“, řekl kdysi. Kde ty loňské sněhy jsou…

Václav Klaus ml. si sice zachoval schopnost vypálit čas od času nějaký elektrizující „výstřel“, žel Bohu mu ale zcela chybí smysl pro onu masarykovskou „drobnou práci pozitivní“. A už úplně mu chybí týmový duch, takže se svými kolegy poslanci z ODS (a nejen jimi, subjektů na pravici s podobnou zkušeností je řada) buď nespolupracuje, nebo jim okopává kotníky, když je veřejně pomlouvá, popřípadě se kamarádí s takovými výlupky jako je Tomio Okamura nebo Jaroslav Foldyna. Záhy se stal takovým tím člověkem, kterého opravdu nechcete mít u sebe v kanceláři. Rejpal, který ví, jak je všechno špatně, ale neudělá ani ň kromě nadávání.

Protože politika není o glosách na novinky.cz, ale o práci. Bohužel jeho Centrum pro občanské svobody fakticky nevyvinulo jedinou činnost od té doby, co Klaus ml. stal poslancem (ačkoliv právě v tu chvíli mohl díky poslaneckému zázemí vdechnout Centru nový život). Skončilo u občasného postování článku z idnesu či novinek – obvykle o tom, jaká další dekadence se děje v některé západní zemi (ne, že by se neděla, ale bylo to už trochu monotematické…).

A jediné dva významné legislativní akty poslance Klause skončily fiaskem (novela školského zákona, ze které na poslední chvíli „nějak“ vypadlo zrušení povinné školky a pak blamáž s bojem proti cenzuře na sociálních sítích – důležité téma, ale legislativně tak odbyté, že vlastně nebylo o čem jednat). Jinak nic. Nula nula nic. Jen podpora  kandidáta SPD v senátních volbách a čas od času pronesené výroky, při kterých se zbytku strany protáčely panenky a ve vedení ODS se asi losovalo, který nešťastník to bude muset jít zase vysvětlovat.

Ten poslední výrok byl zjevně jen poslední kapkou. Byl přehnaný a nevkusný, ale to je asi tak všechno. Nebyl rozhodně antisemitský. Ukazoval na existující problém. Jenže tímto stylem to Klaus jr. dokonale zabil. Jak je ostatně jeho zvykem. Všichni nyní řeší Židy, nikdo neřeší evropskou legislativu, ale „hlavně, že jsem si zaprovokoval a zase všechny nas**l“. Každopádně pohár zjevně přetekl a reakce poslaneckého klubu ODS byla tvrdá.

Jeho početným odpůrcům to může být fuk. I když… jak teď obviňovat ODS z xenofobie, populismu, rasismu a toho, že je jakousi „soft SPD“.…?  Ale být jeho příznivcem, jsem za tenhle dokonale promrhaný potenciál docela naštvaný. Je hezké stavět se do role mučedníka a bojovníka proti establishmentu. Ale možná ještě lepší je udělat v politice víc, než se nechat demonstrativně upálit. Šance na to byla.

Se souhlasem převzato z www.konzervativninoviny.cz.

 

 

 

Podporujeme



Partneři



Copyright © 2014. All Rights Reserved.